Článek
Oblast Provence rozkvetla skvostnými stavbami už před dvěma tisíciletími, kdy zde byla největší římská provincie Galie.
Za množství starořímských památek vděčí prvnímu římskému císaři Augustovi. Po bitvě u Actia v roce 36 n. l. totiž dostal geniální myšlenku. Začal sem usazovat vysloužilé legionáře a bezzemky, se kterými měl v Římě stále problémy.
Šestá legie tak za vítězství nad Pompejem u Marseille dostala Arles a druhá zase jako uznání za zásluhy v Galských válkách Orange. Nimes pak získaly legie, jež porazily Marka Antonia.
Tehdy tu ale kromě galských osídlení neexistovala města se standardem, na který byli legionáři zvyklí z Říma. I to Augustus zvládl. Aby se v nové vlasti cítili jako doma, nechal císař postavit v každém novém místě malou repliku hlavního města. Postupně zde vznikly arény, fóra, lázně, chrámy a divadla.
Galský Řím v Arles
Do Arles je z Marseille asi hodina jízdy po obyčejné silnici. Po dálnici je cesta kratší, ale bez rozhledů na kouzelný provensálský venkov, který tu hýří svými krásami naplno. Řekové sem sice přišli už v 6. století před n. l., ale teprve pod římskou vládou se město stalo důležitou dopravní a obchodní křižovatkou. V té době sem ještě zasahoval mořský záliv a byl tu rušný přístav. Věhlas města byl takový, že se mu dokonce říkalo "galský Řím".
Už v 1. století n. l. zde postavili arénu, která má i na dnešní dobu udivující rozměry: je 150 metrů dlouhá a 80 metrů široká. Při gladiátorských zápasech tu kdysi přihlíželo až 26 000 lidí. Ještě dnes, dva tisíce let od svého vzniku, je aréna stále v provozu. Konají se zde i býčí zápasy, nejsou však tak krvavé jako ve Španělsku. Býk se tu nezabíjí, publiku totiž stačí, když toreadoři sejmou z jeho hlavy růžici.
Také zbytky někdejšího divadla dávají tušit, jak bylo ohromné. Vždyť tu mohlo sedět až 7000 diváků. Nepřežilo z něho sice mnoho, i to však stačí vytvořit fantastické prostředí pro každoroční červencový hudební a dramatický festival.
Augustus se dívá na Orange
Další perly jsou ve starobylém městě Orange. Římané mu říkali Arausio, dnešní pojmenování však pochází ze středověku, kdy se město stalo majetkem Oranžského rodu.
Hned při vstupu do města nás uvítal triumfální oblouk Arc de Triomphe, postavený kolem roku 25 n. l. Jeho nádherně zdobené pilíře s výjevy z Galských válek nesou mohutný štít. Má tři brány, prostřední širokou, kudy jezdily vozy, a dvě boční, slouživší kdysi pěším. Zde také vstupovala do města strategická silnice Via Agrippa.
Největší senzací města je však starořímské divadlo Théatre Antique. Ohromilo nás nejen svými rozměry. Je to totiž jedno z nejlépe dochovaných divadel římského impéria a bylo postaveno s využitím svahu malého kopce v době kolem narození Krista.
Posadili jsme se v blízké kavárničce a obdivovali se čelní stěně, která se zdála sahat až do nebes. Na rozdíl od podobné stavby v Arles má divadlo v Orange do půlkruhu uspořádaná sedadla, která mohla pojmout až 7000 lidí. Vysoko nad hledištěm je čtyřmetrová socha císaře Augusta. Divadlo má úžasnou akustiku, takže diváci sedící i v poslední řadě nahoře jasně slyší i šepot z jeviště.
Coloseum a denim z Nimes
Pouhých čtyřicet kilometrů od proslulého Avignonu je Nimes. Dnes je hlavním centrem departmentu Gard, před dvěma tisíci lety patřil k nejvýstavnějším římským městům v Galii.
Město prosperovalo hlavně proto, že leželo přímo na Via Domitia, cestě spojující Itálii se Španělskem. Už na začátku římské doby bylo velkoryse přestavěno. Vznikla zde dosud zachovaná šachovnice ulic a šest kilometrů dlouhé městské hradby s mohutnými branami.
Za císaře Hadriána tu pak postavili chrámy, amfiteátr, strážní věže, lázně a velké fórum. Originální je především menší verze římského Colosea, které se dnes jmenuje Arénes. Opět má impozantní velikost: je 140 metrů dlouhé a 110 metrů široké. Ve své době mohlo pojmout až 21 000 diváků.
Na nedalekém pahorku se tyčí 34 metrů vysoká osmihranná věž Tour Magne, nejstarší svého druhu ve Francii. Kdysi patřila do obranného systému, dnes slouží jako rozhledna. Sto padesát schodů, které vedou nahoru, sice dá pořádně zabrat, ale odměnou je nádherný výhled.
Rady a informace na cestu
JAK SE TAM DOSTAT
Vstupní bránou ke starořímské Provence je buď mezinárodní letiště v Marseille, kam je z Prahy pravidelná linka, nebo do Nice. Dokonale fungující rychlovlaky nebo dálnice spojující tuto oblast se středem Francie, Švýcarskem, Německem a Itálií.
POJIŠTĚNÍ
Čeští občané s evropským zdravotním průkazem mají nárok na bezplatnou lékařskou péči stejně jako Francouzi. U lékaře můžete přesto platit poplatek, o jeho výši je dobré se zajímat předem. Lékárny jsou označeny znamením zeleného kříže.
Bankomatů i supermarketů je všude dostatek. Do směnárny a banky je dobré mít po ruce pas.
MAPY A SLEVY
Turistická informační střediska, kde ochotně poradí a poskytnou zdarma mapy a tištěné průvodce včetně informací o ubytování, jsou ve všech zmíněných místech. Ve většině památek se platí vstupné, které se pohybuje mezi 5 až 10 eury. Slevy platí pro studenty a důchodce.
Konzulární jednatelství ČR v Marseille působí od 15. 6 do 15. 9. a je na adrese Résidence MAEVA, 46 rue des Mousses, Marseille, tel. 0034 912 29 700.
Elektrický proud má většinou napětí 220 V, výjimečně se můžete setkat i se 110 V.
HOTELY A KEMPY
Dobré a cenově dostupné hotely najdeme všude, stejně jako restaurace s výtečnými provensálskými specialitami. Kempy, stejně jako hotely jsou rozděleny do kategorií a označeny hvězdičkami. Ubytování v kempu pro tři osoby, auto a stan stojí v průměru 15-35 eur. Nenáročné turistické hotely nabízejí dvoulůžkový pokoj za 35-50 eur.
A ještě jedna pamětihodnost se vztahuje k městu. Není starořímská, je z doby nepoměrně mladší, kdy Nimes získalo věhlas svým textilním průmyslem. Zdejší látky denimy se vyvážely i do Ameriky a tam z nich jeden šikovný krejčí, jmenoval se Levi Strauss, ušil první denimové džínsy.