Výlet do bezcelní zóny na střechu Evropy bez střechy nad hlavou

„Mám Alpy rád. Někdo se vymlouvá, že je během zimy na horách příliš chladno. Napadlo mě vyjet nalehko na konci března a dokázat pravý opak,“ řekl novinář a cestovatel Dan Přibáň v rozhovoru pro Novinky. A tak si půjčil Caterham 7 Roadsport, auto, které se od padesátých let skoro nezměnilo, ovšem v rozšířené verzi SV, aby se do něj vešel alespoň stan a spacáky.

Caterham je velmi spartánský vůz: „Kdybyste vzali všechna auta světa a stokrát je vydestilovali, aby vám zbylo jen to, co je opravdu potřeba, tak vytvoříte Caterham,“ popisuje auto Dan. Malý a nízký kufr připomíná spíš poštovní schránku, ve které byl ve výbavě kromě lékárničky taky hasicí přístroj (protože se s autem závodí) a lopatka na odhazování sněhu. „Varovali nás, že i v polovině května nás může v Alpách překvapit sníh.“

Caterham vznikl jako levné závodní auto pro okruhy. Pod kapotou má 120 koní. Asi se vám to zdá málo, ale když vezmete v potaz velmi malou hmotnost a bezprostřední reakci kol na pohyb volantu, dostanete automobil, který byl na jízdu v serpentinách doslova stvořený.

„Ze začátku jsme na silnici trochu plavali, stačilo hnout volantem o centimetr a kola hned zatočila. Ostřeji než jsi zvyklá u dnešních aut,“ vysvětloval mi Dan, který úspěšně zdolal trabantem Hedvábnou stezku a Afriku.

Spolujezdce mu dělal Robert Čapek, kamarád do nepohody, který nezmrzne, ani když se spí bez karimatky a moc toho nesní. „Největší překážkou ale byl malý prostor v autě. Robert se svými 190 centimetry se na místo spolujezdce téměř nevešel, i když místo na nohy v protáhlém čumáku je dost. Horší to bylo s rameny,“ popisoval. Nakonec měl Robert ještě pár věcí na klíně, protože je v autě nebylo kam dát.

Jízda bez střechy byla krásným řidičským zážitkem. „Střecha vám kazí výhled. Slunce osvětlovalo ostré štíty Alp. Občas nám nad hlavou prolétl nějaký dravec. Byl to nádherný zážitek. Dokonce jsme zapomínali i jíst. Částečně to tedy bylo i tím, že obchodů jsme míjeli pomálu a zásoby jsme si nevezli žádné, nebylo je kam dát,“ vyprávěl Dan.

Trasa kopírovala Velkou dolomitskou cestu, která vede přes Bolzano a Cortinou d'Ampezzo. Cílem bylo Livigno, malá alpská vesnička sevřená horami a přehradou. „Je to bezcelní zóna, takže tu mají levný alkohol a benzín.“

„Motor řval tak akorát, aby se holky otáčely. Italové na nás mávali úplně všude. Neztratili bychom se asi ani v létě, ale začátkem března sem bez střechy nejezdí nikdo. Caterham navíc není úplně typické auto k cestování. Když jsme šli nakoupit, brali jsme si volant, klíčky a páčku k elektřině, abychom měli jistotu, že nám s ním nikdo neodjede,“ vyprávěl s úsměvem Dan.

Za čtyři dny ujeli asi 2000 kilometrů, se třemi zajížďkami. Například se pokusili zdolat stolovou horu Monte Piano. „Čekali jsme na průjezd do 16.30 hodin, kdy končil zákaz vjezdu. Pokračovali jsme dál, ale dostali jsme se k místu s dalšími třemi zákazy a asi tisíci italských slov. Tam byla silnice zasypaná sněhem a dál pokračovala už jen běžecká stopa. Ale odjížděli jsme s čistým svědomím, protože dál už se s autem dostat nešlo,“ usmíval se Dan.

Náklady se vyšplhaly asi na 8000 korun, přičemž většinu „sežral“ benzín a mýta v tunelech. Něco stály retro brýle, kukly a bílé pašmínové šály, na které nedají dopustit. „Brali jsme si ji jen proto, že ji nosil Belmondo ve filmu Policajt nebo rošťák, a pak jsme mu každou noc v ledovém vzduchu děkovali za inspiraci.“