Vyhlídka s plechovým rytířem na věži bude zdobit zámek ve Vranově nad Dyjí

Zatímco ve věži budou již od listopadu pilně pracovat tesaři, zedníci a klempíři, restaurátoři se důkladně podívají na 2,5 metru vysokého plechového rytíře se štítem a kopím, který je připevněn na střeše věže. Přestože nemá jméno ani přezdívku, je velmi oblíbený u turistů.

„Jde o naši kuriozitu. Rytíř sloužil jako korouhev. Na střeše věže už zažil nejednu drsnou bouřku. Určitě bude potřebovat pořádný nátěr,“ řekl Právu vranovský kastelán Pavel Ryšavý.

Věž je pozůstatkem původního středověkého vranovského hradu, který býval vždy jedním z významných sídel Markrabství moravského. Objekt sice doznal zásadních úprav v době baroka, kdy získal i přístavbu s obřím Sálem předků, přesto některé jeho gotické části zůstaly zachovány až dosud. Kromě věže jde o šest bašt, hradby nebo zámecké zahradní terasy.

Věž sloužila pro stráž jako hlídka. Nyní neměla využití. Její střecha je ukryta za obvodovou zdí, protékala tudy voda a postupně zničila dřevěné schody vedoucí z přízemí přes šest pater až pod střechu. Všechny je bude nutné vyměnit, navíc přímo pod střechou vznikne ochoz. Zvenčí zůstane budova v současném stavu, zásadní úpravy se uskuteční jen uvnitř. Až na ochoz, jehož stavbu schválil památkový ústav, bude věž obnovena do původní podoby.

Zámek Vranov nad Dyjí patří díky své poloze i architektuře k pohádkovým moravským zámkům, které se těší velké oblibě také u filmařů. Natáčela se tu pohádka Nesmrtelná teta s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Památka si také zahrála jako francouzský zámek Mornay v romantickém filmu Zdeňka Trošky Andělská tvář.

Před druhou světovou válkou jej vlastnil starý polský šlechtický rod Stadnických, který jej získal v 19. století od spřízněného rodu Mniszků. V roce 1938 se Vranov stal součástí hitlerovského Německa. Nacisté zámek i vranovský velkostatek zabavili Adamu Stadnickému a prodali jej německému baronu Gebhardu von der Wense-Mörse. Po válce převzal statek stát a zpřístupnil jej veřejnosti.