Vydali jsme se autem do Chorvatska. A dobro došli

Do Rakouska jsme se rozhodli dostat přes hraniční přechod Dolní Dvořiště. Těsně před hranicí jsme narazili na frontu vozidel, ve které jsme se ale zdrželi jen asi pět minut. Na české straně po nás kontrolující policisté chtěli jen doklad totožnosti. Doklad o bezinfekčnosti nebyl nutný, ten budeme potřebovat až při návratu zpět do Česka.

Podle policistů se Češi přes hranici do Rakouska moc nehrnou. „Zatím je to v řádu jednotek. A to nejsou dovolenkáři, ale majitelé nemovitostí, kteří tam jedou dům připravovat na sezonu,“ prozradil Novinkám jeden z kontrolujících.

Po Rakušanech přijíždějících do Česka vyžadují kromě osobního dokladu totožnosti i písemné potvrzení o důvodu návštěvy. „Mají tady v pohraničí zubaře, takže se musí prokázat potvrzením o neodkladném lékařském ošetření,“ vysvětlil policista. Pokud necestují za lékařským ošetřením, musí mít stejně jako Češi doklad o bezinfekčnosti ne starší než čtyři dny.

Po pár metrech přijíždíme k rakouským strážcům hranice, kteří jsou ozbrojeni samopaly. Necháváme si změřit teplotu, předkládáme občanské průkazy či pasy a slibujeme, že zemí jen projedeme a nebudeme se v ní zdržovat. Zda máme plnou nádrž, nikdo nekontroluje. Po asi tříminutové proceduře se bez obtíží vydáváme dál na cestu přes Rakousko.

Na cestě po dálnici narážíme na mnoho rychlostních omezení a kamer, přesto je jízda plynulá. Za celou cestu jsme nespatřili žádná auta s českou SPZ. Po pár hodinách na trase přes Linec, Salcburk a Villach se dostáváme k hranici se Slovinskem. Nejenže nás tam nečeká žádná fronta, ale nikdo si ani nezapisuje údaje z našich osobních dokladů. Stačí říct, že cílem je Chorvatsko.

Míjíme Lublaň, u Postojné sjíždíme z dálnice a přes Ilirskou Bistricu míříme na Rijeku.

Jakmile se přiblížíme k chorvatským hranicím, začne se tvořit malá fronta, která nás po obou předchozích zkušenostech překvapuje. Ale záhy se ukazuje, že odbavování odsýpá velmi rychle. Za pouhých sedm minut jsme na řadě. A to i přesto, že si chorvatští policisté důkladně zapisují nejen identifikační údaje cizinců, ale kontrolují i jejich potvrzení o rezervaci ubytování. Od nás si dokonce vyžádají telefonní čísla na všechny členy posádky.

Zatímco chorvatské úřady chtějí po cizincích na hranicích předložení potvrzení o rezervovaném ubytování, nepožadují předchozí ani následné testování na přítomnost koronaviru. Češi, kteří si ubytování domluví předem, tak mohou, stejně jako my, do Chorvatska bez problémů vyrazit. Ve čtvrtek večer jsme ale v Chorvatsku žádná auta s českou poznávací značkou neviděli. Pouze Rakušany nebo sousední Slovince a zřídka Němce.

Suma sumárum za zhruba deset hodin jsme bez potíží dorazili do Opatije k břehům Jadranu v oblíbeném dovolenkovém ráji.

Chorvatsko po přísných opatřeních nutně potřebuje rozhýbat svou ekonomiku a turisté do státní kasy přispívají nemalou částkou. Otevírá proto hranice, a to přednostně pro turisty z těch států, kde je vývoj nákazy virem SARS-Cov-2 podobně příznivý.

V Chorvatsku bylo k 11. květnu potvrzeno celkem 2200 případů nakažených lidí. Z nich se již uzdravilo 1800 pacientů, 90 osob na nákazu zemřelo. Epidemiologická situace je tak v zemi lepší než v České republice.