Voňavý chorvatský ostrov navštivte mimo hlavní sezónu

Schovaný mezi Bračem a Korčulou má ostrov unikátní klimatické podmínky a také strategicky výhodnou polohu. Staří Řekové si právě tam zřídili téměř 400 let před začátkem našeho letopočtu obchodní osadu Faros, od jejíhož jména je prý odvozeno to dnešní.

Hvar sdílel osudy celého východního pobřeží Jadranu. Po Řecích přišli Římané, v 7. století Slované a od 13. do konce 18. století byl ostrov součástí Benátské republiky, což mu přineslo největší rozkvět. Více než sto let, od roku 1813 do roku 1918, jsme sdíleli společný stát - rakouskouherskou monarchii.

Střediskem ostrova je městečko Hvar v zátoce na jihozápadním pobřeží. Svým šarmem a elegancí vyniká i v konkurenci takových měst jako Dubrovník nebo Korčula, do jejichž dějin se také nejvýrazněji zapsalo benátské období.

Z někdejších městských hradeb shlíží na Hvar překrásně rekonstruovaná pevnost Španjola, která bývala součástí obranného systému. Ještě výš a trochu z ruky je Fort Napoleon, postavená za krátkého panování Francouzů v 18. století.

Většina kamenných pokladů se nachází na Piazze, největším náměstí v Dalmácii, v sousedství přístavu. K němu přiléhá Arzenál, někdejší vojenská loděnice, nad níž bylo v roce 1612 postaveno první veřejné divadlo v Evropě. Svými rozměry připomíná pokojík pro panenky a dodnes se v něm hraje.

Náměstí vévodí katedrála sv. Štěpána s barokní zvonicí a průvodce upozorňují i na další výjimečné stavby. Tou nejhezčí je dozajista benátská lodžie, pozůstatek někdejšího sídla benátských místodržitelů. To bylo zbořeno počátkem 20. stol. a lodžie dnes tvoří průčelí hotelu Palace.

Do 13. století byl metropolí ostrova Stari Grad, někdejší Faros. Jeho minulost, část z ní je ve městě k vidění, sahá až do řeckých dob. Odtud jsou např. pozůstatky antického chrámu, které archeologové odhalili za gotickým kostelem sv. Ivana.

Dominikánský klášter byl zničen v 17. století při tureckém nájezdu a obnoven byl teprve v 19. století. Dnes je v něm muzeum a odborníci se dohadují, zda obraz v klášterním kostele je pravý Tintoretto, či nikoliv.

Stari Grad je menší než Hvar, ale ani on nepostrádá šarm hezky zachovalého středověkého městečka. Úzké křivolaké ulice, dobře udržované kamenné domy a úpravná náměstíčka vytvářejí kulisu pro příjemné podvečerní procházky či posezení v některé z mnoha kaváren.

Moře kolem Hvaru je označováno za nejčistší na Jadranu. K tomu je ale třeba podotknout, že totéž říkají o „svém“ moři i v mnoha dalších místech. Právě blízko Hvaru však byl před léty podniknut pokus s metrovou bílou deskou ve tvaru čtverce, která zmizela z dohledu, teprve když ji potopili do hloubky 50 metrů.

Vzhledem k tomu, že Hvar patří k nejoblíbenějším dalmatským letoviskům, lépe než v červenci nebo v srpnu je vypravit se tam mimo hlavní sezónu. O prázdninách tam není k hnutí. Většina návštěvníků se soustřeďuje v západní části ostrova, kde jsou podmínky pro rekreaci nejpříznivější, a tak je každé místo vhodné ke koupání plné lidí.

Pokud člověk bydlí ve Hvaru nebo ve Starém Gradu a nemá dopravní prostředek, je odkázán spolu se stovkami dalších na blízké městské pláže. Na členitém pobřeží mezi Vrboskou a Jelsou je sice množství malých stinných zátok, ale i ty sotva stačí pojmout letní hosty blízkých apartmánových komplexů a privátů.

Na jižním pobřeží je to ještě horší, protože je strmé a skalnaté. Plážiček, jako je ta v Milně, je tam jen pár. Mnozí proto hledají útočiště na holých ostrých skalách, ale ani to není bohužel to pravé.

Aby si člověk čisté a průzračné moře opravdu vychutnal, udělá nejlépe, když vyrazí na Hvar v první polovině června, nebo naopak až ve druhé půlce září, kdy je voda teplá a počasí poměrně stálé.