Volíte v Rakousku vhodný pozdrav? Váhají i místní, natož turisté

Řadového turistu to asi zas až tak pálit nemusí, ale aktuální událost dává krásný vhled do toho, kde a proč se pozdrav Grüß Gott stále ještě používá, ač mnoha lidem může přijít už trochu zastaralý. Počátkem prosince politik z Dolního Rakouska pozdravil v hlavním městě Grüß Gott, načež se mu od politika z jiné strany dostalo ostré reakce: „Ve Vídni to je Guten Tag, nikoli Grüß Gott.“ Ale to je až nemístné zjednodušení problematiky, o které píše zpravodajský web The Local.

Pozdrav Grüß Gott je značně rozšířen v katolických částech německy mluvících oblastí. Ve značné části Rakouska, ale třeba i v německém Bavorsku, Bádensku-Württembersku či i na severu Itálie, v Jižním Tyrolsku. Nejpřesnější překlad by zněl asi Pozdrav pánbůh či ještě spíše Zdař bůh.

V již zmíněném Bavorsku se můžete dočkat i pozdravu Pfiat di Gott a na švýcarském venkově již hodně přeneseného, ale o to více populárního pozdravu Grüezi. Všechny tyto pozdravy mají však společné to, že původně byly jakýmsi požehnáním pro zdraveného, a i dnes je používají častěji konzervativní lidé, kteří mají blíže k víře. Od ateistů se pak dočkáte spíše klasického Guten Tag či Begrüße Sie. Není to však pravidlem. Mladí pak rádi používají jednoduše Hallo a na mnoha místech stále ještě uslyšíte legendární Servus, případně Servas.

Zatímco pro rakouské politiky i část veřejnosti může být nevinný pozdrav kauza, pro vás jsou výše uvedené řádky jen jakýmsi základním vodítkem, až budete mít po vstupu do nějaké útulné horské chaty přemýšlivou. Pokud snad zaváháte nad pozdravem, tak v rakouském Tyrolsku alespoň nemusíte ani jediný moment váhat nad tím, jaký pokrm si objednat. Napříč jednotlivými chody totiž v této části Rakouska existují tutovky, díky kterým skoro nelze šlápnout vedle.

Poctivým polévkám dominuje Speckknödelsuppe, tedy silný vývar se špekovým knedlíčkem. A nepředstavujte si drobný knedlíček, tradiční pro české restaurace. Tamější knedlíček obvykle zabírá značnou část talíře či misky, polévka tak nejen zahřeje, ale i příjemně zasytí. A když už zrovna není obří, bývá jich alespoň mnoho. Drobným paradoxem je to, že obvykle jde o jedno z nejlehčích jídel, které si můžete objednat, protože tyrolské pokrmy patří k těm, které se tráví mnoho hodin.

O něco méně známým, ale o to více zajímavým pokrmem jsou tzv. Zillertaler Krapfen, které snad ani nejde označit jinak než jako tyrolský pokus o vytvoření vlastní verze jihoamerických taštiček empanadas. Těsto plněné bramborami, sýrem a pažitkou je složené do úhledné kapsičky a usmažené v oleji. Zdravá pochutina? Nikoli. Chutná? Rozhodně.

Stále populárnější objednávkou bývá v posledních letech Marend, který lze nejlépe popsat jako farmářské prkénko. Právě farmáři a lidé těžce pracující v horách si dříve Marend objednávali nejčastěji. Dnes jde spíše o malou sociální událost a oblíbenou objednávku rodin a skupinek mladých lidí. Na dřevěném prkénku se nejčastěji nachází mix horských sýrů, lokálních salámů, sušených mas a klobásek. K tomu všemu si připočtěte čerstvý chléb se sádlem a dojde vám, že přiobjednat si nějaké to pivo, víno nebo pálenku nebude tak úplně od věci.

Srnčí a jelení maso má na tyrolských jídelních lístcích také daleko významnější místo, než je tomu v České republice, kde na něj často narazíte jen koncem podzimu. Ať už jde třeba o srnčí kotletku plněnou čerstvými houbami, slaninkou a cibulí, nebo jednoduché jelení kostky, kouzlo těchto pokrmů vždy dotváří to, co se k masu servíruje. Často jde o špecle a brusinkovou omáčku, a většinou nechybí ani bochánek chutného červeného zelí.

Spořádali jste polévku i hlavní chod, a přesto máte pocit, že se vám do žaludku ještě něco vejde? Tak vězte, že každá restaurace mívá alespoň dvě varianty, jak vás poslat do stavu absolutní blaženosti a efektivně ukončit vaši snahu o jakoukoli další aktivitu v následujících hodinách.

Tradiční Kaiserschmarren, tedy císařský trhanec, naleznete po restauracích v celém Rakousku, protože tento dezert již dávno přerostl hranice této spolkové země. Jde o jakousi palačinku, která se pomocí dvou vidliček natrhá, posype moučkovým cukrem a pořádně polije horkou ovocnou omáčkou. A jak už název napovídá, název nese po císaři Františku Josefu I., který tuto sladkost zbožňoval a v malebném Tyrolsku se tuze rád dovolenkoval.

Pokud už jste však císařských trhanců přejedení, máte často ještě jednu alternativu, která je v Tyrolsku velmi populární a nejspíše už ji také dobře znáte. Těsto složené z vajec, mouky, cukru, másla, trochy soli a citronové kůry je poměrně silné, a když se na speciálním nástroji dotočí a dopeče, jeho vnitřek se naplní šlehačkou či zakysanou smetanou a omáčkou z lesních plodů. Už víte? No jistě, jde o Prügeltorte neboli trdelník. Právě ona náplň z lesních plodů a poctivého mléčného produktu mu dodává v Tyrolsku speciální ráz. Stále je to však ta stejná, křupavá a chutná dietetická chyba, kterou rádi uděláte zas a znovu.