Vlakem až na ledovec Titlis, kde se lyžuje až do konce května

Vlak z hlavního nádraží v Praze vyjíždí v 17.11 a v 6.22 hodin už brzdí na Hauptbahnhofu v Curychu. Pokud přijedete ve středu, stihnete na nádraží i trh, kde jako všude ve Švýcarsku probíhá čilý společenský a kulturní život. V nabídce jsou samozřejmě sýry, nejrůznější uzeniny a sezónní ovoce a zelenina.

V ceně mezinárodní jízdenky – když budete mít štěstí, podaří se vám získat lehátko ve čtyřmístném kupé už za 49 eur – je i snídaně, hned na uvítanou je pak připraven míchaný nápoj, minerálka, ovoce a nějaká ta sladkost. Cestování je to pohodlné, rychlé a hlavně si při něm odpočinete, proto můžete z konečné okamžitě zamířit dál do vnitrozemí, do městečka Engelberg.

Jestli i dál zůstanete věrni vlaku, první sjezdovky nad ním se dají stihnout téměř hned po spuštění lanovek. Od nádraží sem jezdí skibusy, pro vlastníky permanentek jsou samozřejmě zdarma.

Historie střediska, kde si návštěvníci mohou vybrat ubytování v luxusních hotelích i méně honosných sídlech, je spojena s benediktýnským klášterem, který dnes leží mimo hlavní turistické dění. Čilý život ale v této mohutné stavbě probíhal už na počátku 12. století. Mniši se starali nejenom o šíření kultury a vzdělanosti, ale také se ve svých dílnách věnovali nejrůznějším řemeslům. Jsou tady také největší klášterní varhany ve Švýcarsku.

Na historii ale mnoho času nezbývá, pokud si chcete třítisícové hory nad ním pořádně užít. Na vrchol Klein Titlis (3028 m n.m.), kde se ještě lyžuje, vede několik lanovek, nejzajímavější je závěrečné stoupání v kabině nazvané Rotair. Během cesty se otočí několikrát o 360 stupňů. Proti sobě jede i vnitřek a stěny lanovky, proto je bezpečnější držet si lyže v ruce. Kdo si je opře třeba o okno, má je za chvíli na podlaze.

Než se sportovně založení návštěvníci spustí z kopce dolů, mohou si zdarma prohlédnout vnitřek ledovce. Věčně zmrzlá jeskyně má stálou teplotu, délku 150 metrů a je dvacet metrů pod povrchem ledového příkrovu. Hra světel a stínů vytváří zajímavé barevné odlesky, každý národ si může k pozorování pustit i svou národní písničku, jen tu českou jsme nenašli.

Dolů si příznivci freeridu vyberou sjezd pod lanovkou, méně odvážní zvolí klasické sjezdovky, které jsou tu prudké a sevřené do úzkých koryt. Jen pozor na svah značený žlutě - znamená to, že právě tady se sníh neupravuje a lyžaři si musejí poradit s boulemi. Pouhých 200 metrů je tak hodně namáhavých. Naštěstí se dá tahle záludnost objet pohodlně lanovkou. Až dolů čeká na vyznavače posledního sněhu 12 kilometrů dlouhý sjezd.

Točí se kolem dětského fun parku, v němž se dá jezdit i na objemných pneumatikách, iglú vesničky s vyhlídkovou terasou nebo zamrzlého jezera. Nad Trübsee - Hoffer se ovšem budete vznášet v sedačce - kdo by tu taky rovinu šlapal pěšky!

U restaurace Alpstübli (1800 metrů nad mořem) udělejte odbočku a vyvezte se na Jochpass (2207 metrů), zpátky vede jedna z mála černě značených sjezdovek, na výběr je ale i červená. A pak už jen dál do údolí.

S přibývajícími slunečními paprsky se samozřejmě snižují možnosti k lyžování, aktuální stav sněhu a otevřených svahů je na webových stránkách www.titlis.ch. Interaktivní mapa ukazovala 1. dubna, že je cesta kterou jsme vyzkoušeli, pořád otevřená, s dostatkem sněhu.