Vizovičan popsal zážitek z Chorvatska hodný zfilmování

Vizovická rodina jezdí do Chorvatska na dovolenou už řadu let. Když se zrovna nepotápějí během plavby po Jadranu, pravidelně vyrážejí do města Medulin v jižní části Istrie. I proto si před lety pořídili karavan, který během dovolené obývají v kempu nedaleko Medulinu a po zbytek roku jej nechávají zaparkovaný u „pana domácího“ v blízké vesnici.

V červenci roku 2021 se k nim na dovolenou připojila i jejich početná rodina, čítající děti i vnoučata. Po všech směrech vydařeném dovolenkovém pobytu se mladší členové rodiny rozjeli domů a vyjma hezkých vzpomínek manželům Járovým zanechali i hromadu věcí pro děti, kterou manželský pár přislíbil dovézt do Čech.

Naložili tedy objemný náklad, zapřáhli karavan za auto a vyrazili na cestu domů. Neujeli ani pár set metrů, když Járovou něco zašimralo na hlavě. Protože auto má právě v těch místech přihrádku, kam je žena zvyklá schovávat různé drobnosti, myslela si, že to bude papírový kapesníček, který se vysunul z přihrádky. Když ale manžel během řízení rychle pohlédl nad její hlavu, spatřil tam spouštějícího se hada. Dupnul tedy na brzdu a ohnal se po něm. Had dopadl do auta, ze kterého Járovi naopak rychle vyskočili.

„Vozidlo za mnou, které logicky nečekalo, že na fleku zabrzdím na rovné cestě, do mě málem vrazilo. Ale asi to byl šikovnej řidič,“ uznale hodnotí Jára, sám profesí řidič kamionu, hbitou reakci dalšího účastníka provozu na vskutku nečekanou situaci.

„Zablokoval jsem provoz na hlavní medulinské cestě, protože jsem vůbec neměl chuť se do vozu vrátit. Řidiči začali troubit, protože probíhala hlavní sezona a předjet auto s karavanem nešlo. Co naplat, vlezl jsem do vozidla k hadovi a poodjel asi 50 metrů na parkoviště supermarketu, kde na mě manželka po domluvě čekala,“ popisuje další vývoj Jára.

Na parkovišti manželé museli odpojit karavan a s co největší opatrností začali vyklízet plné auto. Brzy stály vedle prázdného auta a hory věcí, ale po hadovi ani památky. Jára se tedy rozhodl vyrazit odevzdat přívěs, jak bylo původně v plánu, zatímco jeho manželka v úmorných 35 stupních Celsia protřepávala věci, zda se v nich plaz neukrývá. Ten ale číhal úplně jinde.

„Jak jsem se blížil k cílové vesnici, tak jsem při pohledu do zpětného vnitřního zrcátka s hrůzou zjistil, že se mi had spouští na zadní sedadla z horního tapecírunku. Krve by se ve mně nedořezal. Zaťal jsem zuby a dojel jeden kilometr s hadem k panu domácímu. Z auta jsem nevystoupil, ale spíš vyskočil. Když jsem řekl, co mám za problém, tak mi náš dlouholetý hlídač karavanu velmi ochotně zavolal místní hasiče,“ vypráví Čech příběh o cestě z dovolené, na kterou jen tak nezapomene.

Záhy přijeli dva muži, z nichž jeden se ale zjevně hadů bál, a tak radil tomu druhému, co má dělat. Uplynula hodina a půl a had pořád nikde. Pak se ale z ničeho nic proplazil pod přední sedadlo. „Starší hasič zavelel: Had je v sedačce řidiče! a dal povel mladšímu, aby ji odšrouboval. Spolu jsme ji proto demontovali a dali na trávu. Pak ji rozebrali a rozřezali, ale had nikde,“ popisuje scénu jako z béčkového hollywoodského hororu Jára.

V tu chvíli mu došlo, že manželka na něj na parkovišti čeká už dvě a půl hodiny a hlídá věci na přímém slunci, zavolal jí proto urychleně taxi. Hasiči ještě chvíli hledali, ale pak s omluvným pohledem odjeli bez sebemenšího úspěchu.

Manželé opět stáli u hromady věcí a přemýšleli, co dál. V tu chvíli bezradného muže napadlo, že zajedou do nedaleké Puly do hobby marketu, nakoupí pláštěnky, gumáky a pytle, do všeho se zabalí a pojedou do Česka i s hadem.

„Přiznávám, blbej nápad, ale v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo,“ popisuje sebekriticky Jára.

Přemluvit manželku k tomuto smělému plánu jistě vyžadovalo nemalé diplomatické schopnosti, ale stalo se. Vše nakoupili podle plánu a na parkovišti se oblékli. Pak si ale Járová uvědomila, že by se jim hodilo i nějaké jídlo a pití, tak se, již alespoň částečně „haduvzdorně“ vyzbrojeni, vydali do obchodu s potravinami.

„V supermarketu jsme vzbudili dost velkou pozornost. Jen si představte starší manželský pár oděný do vysokých holinek a pláštěnek. Ze všeho ještě trčely cedulky, jak to u nového zboží bývá. Venku bylo vedro, slunce pražilo a z nás tekl pot,“ orosí se ještě dnes při vzpomínce Jára.

Když se ale vrátili s nákupem k autu, přivítal je plaz lezoucí po opěrce sedadla. To už bylo moc nejen na Járovou. Pár se tedy rozhodl vrátit na parkoviště karavanů. A přestože se vzhledem ke stresu a neustálému sledování okolí jednalo o jízdu vskutku nelehkou, manželé bez bourání a uštknutí dorazili na místo.

Jenže co teď? Cesta do Česka s plazícím se černým pasažérem již byla mimo hru. Paní domácí se proto nabídla, že zajede pořídit prášek proti hadům a lepidlo na myši. Když přece funguje na myši, proč ne i na hady? Manželé zatím zavolali do pojišťovny, protože měli ve smlouvě zahrnutý odtah auta.

„Pojištovák nám ale sdělil, že odtah z důvodu hada v autě nemáme ve smlouvě, a asi by se celkem divil, kdyby taková pojistka existovala. Nicméně dodal, že je vášnivý chovatel hadů, a když dáme na zem kus kuřete, že vyleze. Tak jsme to volali paní domácí, aby koupila mimo jiné taky kuře,“ popisuje nezáviděníhodnou situaci Jára.

Nasypali tedy do auta bílý zapáchající prášek a do kufru a na koberečky nastražili lepicí pasti na myši. Hlídač karavanů si ještě vzpomněl, že jeden z jeho známých je místním specialistou na hady, protože si je chová na pozemku, aby lovili myši. Šel mu proto zavolat.

Než dorazil „krotitel hadů“, už se stmívalo a manželé s dalšími diváky bezúspěšně sledovali otevřený kufr auta, zda had náhodou nevyleze. Místní odborník působil slušně řečeno poněkud diskutabilním dojmem, ale byl si jist taktikou využít co nejvíc dýmovnic proti komárům, které hada vypudí.

„Už byla skoro tma a krotitel hadů zavřel auto a uvnitř to zapálil. Bylo to hezké, jak to světélkovalo, ale já jsem moc nadšený nebyl, moje autíčko…,“, běduje Vizovičan s tím, že za chvíli tam bylo černo a ještě větší smrad. Když to viděl, nabídnul své vozidlo s hadem panu domácímu za polovinu tržní ceny. Leč bez úspěchu.

Když bylo dýmu dostatek, otevřeli aktéři zadní dveře auta a opět čekali. Jára jako správný valašský občan v mezičase zásoboval krotitele hadů slivovicí až do chvíle, kdy měl dost a odpotácel se do své „hadí chýše“.

To už byla hluboká noc, manželé proto zabouchli auto a šli se alespoň trochu vyspat do karavanu. Bezradní. Jára se s nešťastnou situací rozhodl telefonicky svěřit svému nejlepšímu kamarádovi. Ten se zachoval jako opravdový přítel a rozhodl se okamžitě vydat na 840kilometrovou cestu k nim s odtahovým vozíkem. Manželé zatím prožívali další horký den u otevřeného kufru. Pak ale nastal zvrat.

„Navečer vlezla do auta kočka pana domácího, stoupla si na palubní desku a naježila se. ,Vidím hadááá!!!' Zpod auta lezl po zemi asi 80centimetrový had a schoval se pod oje jiného karavanu. Domácí křičel: ,Direktno ubit' a podal mi lopatu. Tak jsem tam plácnul, ale had rychle pláchnul,“ vzpomíná Čech na chvíle plné adrenalinu.

Manželé však přemítali, zda to byl jejich had, nebo jen náhodný, okolo lezoucí had. Večer dorazil kamarád, naložili auto, najedli se a vyrazili do Vizovic.

„Doma ve Vizovicích jsme do auta dali plech s rozprostřenou moukou a doprostřed vodu. Dozvěděli jsme se totiž, že plazi bez jídla vydrží dlouho, ale bez vody ne. Ta mouka proto, abychom viděli stopy. Týden jsme auto nechali zavřené, až potom jsme se odvážili do něj vlézt. Tak milého hada asi vypudila obyčejná kočka. Nikde ani stopa,“ mohli si konečně vydechnout Járovi.

To ale ještě nebyl definitivní konec hadího příběhu. Po čase totiž Járovi opět vyrazili na dovolenou do Medulinu. A když si přijeli vyzvednout karavan, pan domácí se při jejich spatření pokřižoval. A pak začal vyprávět.

„Jeho egyptská kočka jim po našem odjezdu přitáhla našeho hada do kuchyně. Prý ležel nehybně a kočka nad ním vítězně stála. Tak domácí vzal lopatu a nesl hada na hnůj, ale po cestě had vyskočil a mazal pryč. Prý asi dělal mrtvého. No, kdyby jim vlezl do baráku někde za nábytek… uf,“ dokáže si potenciálně velmi nebezpečnou situaci až příliš živě představit sympatický Moravák.

Chorvat měl během přenášení šanci konečně si hada pořádně prohlédnout a usoudil, že se jednalo o zmiji. A ačkoli jak Járovi, tak hlídač karavanů se každý přiklánějí k jinému druhu zmije, jedovaté jsou oba. Čeští turisté ale přece jen měli štěstí v neštěstí, že se had objevil hned na začátku cesty, a ne třeba v noci na dálnici v plné rychlosti.

Na závěr svého vyprávění hlavní aktér ocenil pomoc, které se jim během hadí patálie dostalo. A to nejen od laskavých chorvatských domácích. Obrovský dík směřuje především svému kamarádovi Jirkovi za jeho nezištnou obětavost, za niž mu bude navždycky vděčný. V nouzi prostě člověk pozná přítele.