Višňovou na Příbramsku proslavili legendární Chalupáři

Na roli čiperné čtyřicátnice, která v seriálu jitřila city pánů Císaře, Humla a Balabána (Josefa Kemra, Jiřího Sováka a Ilji Prachaře) herečka vzpomíná nejen jako na dobu svého mládí. Ráda si připomíná i krásnou práci při natáčení se všemi svými kolegy a režisérem Františkem Filipem.

Seriál se natáčel ve vesničce Višňová u Příbrami, a i když od té doby uběhlo už víc než třicet let, obliba příběhů svérázných „chalupářů“ láká televizní diváky dodnes. Mnozí z nich pak do místa jejich dějiště vyrážejí na výlet. Ovšem poznat místa, která se v seriálu objevovala, není tak jednoduché. Vypadají už totiž poněkud jinak. Patrně by s tím měla problém i Jiřina Bohdalová, která se nám svěřila, že od dob natáčení Višňovou nenavštívila.

„Největší nápor je při každé televizní repríze, i když zvědaví návštěvníci přijíždějí pořád,“ potvrdil nám starosta Višňové ing. Jiří Nekolný. Z filmové slávy by vesnička mohla těžit i komerčně, ale kupodivu se této příležitosti nechopila. Starousedlíků, kteří natáčení pamatují, každým rokem ubývá, ale višňové aleje, jež tu byly odnepaměti a podle nichž byla víska kdysi pojmenována, ji lemují pořád.

Jedenáctidílný komediální televizní seriál Chalupáři byl natočen v roce 1975 podle scénáře Václava Pavla Borovičky a Františka Vlčka. Role bývalého kontrolora obchodních inventur Evžena Humla byla původně psána pro Jaroslava Marvana, ten ale krátce před natáčením zemřel. Pak se uvažovalo o Janu Pivcovi, který však měl vážné zdravotní problémy, a tak roli dostal Jiří Sovák.

Podobně došlo k posunu od původního záměru i ve volbě seriálové vesničky, ale ani v tomto případě tím dílo nijak neutrpělo. Borovička měl jako místo děje nejdříve vyhlédnutou malou vísku v severních Čechách, vzhledem k lepší dostupnosti do Prahy se však nakonec ujal návrh jednoho z filmařů natáčet ve Višňové. Tahle varianta navíc nabízela i hříčku s názvem – v seriálu byla vesnice překřtěna na Třešňovou. Filmový štáb se v ní usadil na více než dva měsíce a navždy tak změnil její historii.

FOTO: Petr Horník a archiv ČT, Právo

„V té době jsem chodil na základní školu a bydlel ve vedlejší vesnici, ale Višňovou jsem znal velmi dobře, protože můj táta působil jako okresní velitel hasičů,“ vypráví současný starosta Nekolný. „Kejhaly tu husy a místo asfaltu byl na mnohých cestách jen štěrk. Dnes však už typicky venkovský způsob života z Višňové vymizel. Od doby, co se tu natáčeli Chalupáři, ubylo polí a luk a naopak přibylo mnoho moderních domů, “ konstatuje starosta. Zato si však teď místní obyvatelé (momentálně obec čítá 630 obyvatel) mohou víc užívat vymožeností moderní doby.

„Loni byla téměř v celé vesnici dokončena nová kanalizace, byla instalována nová svítidla veřejného osvětlení a právě teď jsme na Státní fond životního prostředí podali žádost o dotaci na zateplení školy. Chtěli bychom rekonstruovat kotelnu, aby škola mohla být vytápěna obnovitelnými zdroji,“ říká starosta.

Nádherné vesnické stavení, které Evžen Huml (Jiří Sovák) v seriálu pořídil za deset tisíc korun československých, a kde pak společně s jeho původním nájemníkem Bohoušem Císařem (Josefem Kemrem) strávil mnoho nezapomenutelných chvil, ve Višňové už nenajdete. Rok po dokončení natáčení byla chalupa přestavěna na patrový rodinný dům. Dnes v něm se svou rodinou žije Marie Pincová, která tehdy chodila do první třídy.

„Filmaři jednoho krásného dne přišli za tátou, jestli by mohli natáčet v naší chalupě, a ten jim pochopitelně neodmítl,“ vzpomíná. Jejich dům a přilehlé okolí se pak na řadu týdnů změnily v jeden velký rej.

„Někdy jsme nemohli do domu a jindy zase z něj, podle toho, kde se právě natáčelo,“ vzpomíná Marie Pincová, která v chalupě, jež vešla do filmových dějin, bydlela se svými rodiči a dvěma sestrami. Z herců si nejvíc pamatuje na Josefa Kemra, který si prý s dětmi vždycky rád povídal, a také jí v paměti natrvalo utkvěl smích Vladimíra Menšíka.

Exteriéry byly opravdové, ale vnitřek chalupy v seriálu realitě neodpovídal – krbová kamna, orchestrion..., to všechno bylo výbavou barrandovských ateliérů. Chalupa musela vypadat co nejvíc historicky, a tak byla před natáčením na zahradu vedle pumpy instalována ještě kadibudka, filmaři zazdili jedno z oken a stávající majitel musel odstranit i svůj zánovní plot, místo něhož postavili repliku starého.

„Když svou práci skončili, zase jsme všechno dávali do původního stavu. Na seriál jsme se pak dívali a líbil se nám, ale nápor diváků, kteří od té doby začali jezdit k nám do vesnice a zvonit u našich dveří, byl velký snad až příliš,“ dodává žena, která dnes pracuje jako lesní dělnice. Její rodiče ve své době za pronájem domu pro účely natáčení dostali osmnáct tisíc korun československých.

Jednou z nemnoha památek na seriál, které se dodnes uchovaly v původním stavu, je především restaurace U Kostela. Hostinec v Třešňové se stal mj. dějištěm hasičského bálu, kde Bohouši Císařovi sousedé přichystali velkou slávu za záchranu kuřecí líhně. Interiér hostince byl opět dílem stavitelů barrandovských ateliérů, ale jinak dům v seriálu účinkuje v celé své kráse.

Dnes má pouze nová plastová okna a novou fasádu, díky níž se z bílozelené barvy vyloupl do vínověbéžové. Vnitřní prostory hostince při natáčení sloužily jako herecké šatny a maskérna. „Když se Chalupáři natáčeli, nebyla jsem ještě na světě, ale dnes se na seriál dívám každou neděli se štamgasty u nás v restauraci,“ řekla nám Barbora Větrovská, která je zde přes léto na brigádě jako servírka.

Další dominantou, již nelze opominout, je místní rybník. Jeden z hlavních hrdinů – Evžen Huml – na jeho břehu často chytal ryby, ale nejen to. V příběhu nazvaném Kapřín se oba protagonisté dokonce rozhodli vybudovat u něj rybářskou baštu s ohništěm, kde budou návštěvníci nejen chytat kapry, ale také si je hned upečou. Když byla rekreační oblast nazvaná Kapřín v seriálu konečně hotová, hrála tu dechovka, půjčovaly se pruty i žížaly a přijela také televize.

Dnes je břeh rybníka, jenž byl v restituci navrácen původním majitelům, trochu zarostlý. Na jeho hrázi se však stejně jako před lety tyčí tři mohutné zimní duby, které byly svědky i toho, jak si u rybníka v závěrečném dílu seriálu řekli své ano Dáša Fuchsová a Tonda Balabán (Jiřina Bohdalová a Ilja Prachař).

A jak se od roku 1975 změnil místní konzum? Tuto budovu stojící u silnice by i skalní seriáloví fanoušci poznali jen stěží. Momentálně prochází rozsáhlou rekonstrukcí, je rozšířená a zcela bez omítky. Současný majitel ji koupil v roce 2004 v havarijním stavu.

„Dům pochází z roku 1934 a původně tu byla hospoda, kterou komunisté po válce zabrali pro prodejnu konzumu. Zanedlouho po natočení seriálu ji však zavřeli,“ dozvídáme se od Tomáše Jakaiho, který tu dnes pracuje na stavbě. Naproti seriálovému obchodu se smíšeným zbožím totiž v období třetí pětiletky proběhla výstavba nové prodejny Jednota a také několika dalších betonových bytovek a budov patřících k JZD. Majitel bývalého konzumu chce přistavět ještě patro, kde bude bydlet, zatímco spodní část budovy (seriálový konzum) by měla v dohledné budoucnosti opět sloužit veřejnosti. Pravděpodobně tu stejně jako kdysi bude pohostinství.

Čilá osmdesátnice Věra Kotábová je jednou z pamětnic, které seriálové scénky znají do detailu. Postupně dokonce rozšifrovala kromě jediného všechna místa, na nichž se ve vesnici a jejím přilehlém okolí natáčelo. Právě před jejím domem se odehrála roztržka týkající se ztraceného prasete, v níž excelovala Luba Skořepová. Hrála tehdy příslušnici romské národnosti, a tak byla podle slov pamětnice i se svým partnerem Ottou Lackovičem při natáčení natřená stříbřitou barvou, která způsobovala ztmavnutí pleti.

„Pálilo sluníčko, a aby se jim to po tvářích nerozteklo, schovávali se u nás před domem na verandě,“ říká dnes Věra Kotábová. Ruchu kolem natáčení si ale moc neužila – celé dny trávila v nedalekém JZD, a když se odpoledne kolem třetí vracela z práce domů, filmaři už balili a příliš toho k pozorování nebylo.

„Pamatuji si, jak jsme se snažili aspoň na chvíli se uvolnit z práce a jít se podívat na natáčení svatby paní Bohdalové. To se nám podařilo a byl to zážitek, který stál za to.“ Podle jejího vyprávění filmaři tenkrát točili téměř u každé chalupy.

Ve vsi prý po celou dobu vládla vzrušující, nicméně velmi milá atmosféra. Pro Věru Kotábovou je však seriál ještě něčím víc než jen lidovou podívanou, u níž se pokaždé pobaví – mapuje totiž i historii vesnice, v níž prožila celý svůj život.

„Když se na plátně mihnou sousedé, kteří už nežijí, jsem dojatá, a tak se na seriál dívám pokaždé a nevynechám ani jeden díl. A asi se to líbí i všem ostatním divákům, když sem stále jezdí a vyptávají se, které scény se kde odehrály.“ A v tom se Věra Kotábová nemýlí.

Současná sledovanost seriálu Chalupáři je totiž podle tiskové mluvčí televize Nova Michaely Fričové vzhledem k ročnímu období nezvykle vysoká. Reálný počet diváků ve věkové skupině nad patnáct let činí v průměru víc než milión šest set tisíc. Chalupáři jsou prostě sázkou na jistotu.