Odpočinek od roušek? V poloprázdné Kodani o ně ani nezavadíte

Projet se metrem bez roušky či respirátoru je něco, co obyvatel Prahy nezažil už dobrý rok a půl. Prvotní nejistotu, zda bez ochrany dýchacích cest nejede jen několik partyzánů, kteří už mají restrikcí po krk, však brzy střídá ujištění, že v Kodani na tohle už zkrátka nehrají.

Tamní vláda nedávno oznámila, že koronavirus v tuto chvíli není hrozbou, a vzhledem k vysoké proočkovanosti, třetí nejvyšší v Evropské unii, se 10. září opatření zruší. Zdá se, že se místní rozhodli čekání ještě urychlit. Víkendová návštěva Kodaně se tak rázem stává ještě příjemnější, protože připomíná normální život před pandemií. Po několika zmatených pohledech se proto připojujeme k místním a během jízdy v metru sundáváme roušky také.

Do centra Kodaně dorazíme už v půl deváté ráno, navíc v pátek. V tu dobu jsou ulice absolutně prázdné, sem tam je křižuje pár cyklistů mířících zřejmě do práce. Je znát, že ani tady se cestovní ruch ještě zcela nezmátořil, turistů je totiž ve městě méně, než by člověk očekával. Snad je to způsobené i vstupními pravidly do Dánska, která nařizují všem doložit negativní test či dokončené očkování.

Praxe je ale nakonec opět poněkud odlišná. Na letišti nás totiž ani jednou nikdo nezkontroluje a nezastaví. Nikde vlastně ani žádný úředník nestojí a my tak od odletové brány projdeme rovnou k východu.

Brzké dopolední hodiny jsou na průzkum Kodaně naprosto ideální. Nyhavn, ikonický přístav s barevnými domy, zeje prázdnotou a typický ruch, kdy se musíte prodírat davem lidí, se dostaví až v pozdějších hodinách v podvečer.

Ven nevyhnalo návštěvníky ani na Dánsko nezvykle slunečné a teplé počasí. Při pohledu na modré nebe mi ihned vytanou na mysl vtipy o dánském létě, které je nejhezčím dnem v roce, protože jinak je tu pošmourno, sychravo a prší. Letos to, zdá se neplatí.

Od přístavu jdeme volným krokem podél prázdného nábřeží až k soše malé mořské víly, která je od Nyhavnu nějakých patnáct minut chůze. Nejznámější symbol Kodaně je obklopen turisty, rozhodně však nelze hovořit o hordách lidí, spíše hrstce. Cestování v covidové době má něco do sebe, pomyslím si už poněkolikáté, když si za pofukování mořského vánku vychutnávám místní idylickou a ospalou atmosféru.

Kodaň má samozřejmě kromě malé mořské víly a přístavu Nyhavn i další zajímavosti. Vyjma zábavního parku Tivoli to jsou zejména paláce.

Někdejší královská rezidence Christiansborg je dnes sídlem dánského parlamentu. Palácová věž poskytuje hezký výhled na Kodaň, vstup na ni je navíc zdarma. Obvykle stačí vystát frontu, která se však tentokrát nekoná. Zhruba v polovině věže je i restaurace, která stejně jako většina podniků ve městě pořádně provětrá peněženku.

Dalším známým palácem je Amalienborg. Ten se nachází zhruba na půli cesty mezi přístavem Nyhavn a malou mořskou vílou. Jde o hlavní sídlo královské rodiny, využívá se především jako zimní rezidence. Trojici významných památek uzavírá Rosenborg, kde jsou k vidění dánské korunovační klenoty a šperky.

Zámek Rosenborg, který patří k těm nejromantičtějším ze zmiňovaných tří, obklopují ze všech stran královské zahrady. I tím mě Kodaň značně překvapí, disponuje totiž skutečně rozlehlými a hezky upravenými zelenými plochami. Hned přes ulici je další zahrada, tentokrát botanická, do níž je bezplatný vstup a odpoledne v ní proto polehává řada studentů ve stínu stromů.

Zpoplatněný je pouze palmový skleník, vstupenka do něj vyjde na zhruba 200 českých korun. Uvnitř návštěvníci naleznou běžné i vzácné tropické a subtropické rostliny. Skleník je ale krásný i zvenčí, jde o opravdu impozantní stavbu, která celé zahradě dominuje.

Zajímavou a nevšední zastávkou je Christiánie. Jde o volnomyšlenkářskou komunitu hipíků, která v 70. letech vyhlásila nezávislost a dnes se coby Svobodné město Christiania považuje za samostatný mikronárod. Má vlastní vlajku, znak, měnu i zákony, které jsou ne vždy v souladu s těmi dánskými. Například právo užívat marihuanu a hašiš byste v dánském zákoníku hledali asi marně, v Christiánii však typický pach konopí ucítíte takřka na každém kroku.

Kodaň anarchistickou komunitu, která turisty přitahuje mimo jiné domy s obrovskými a krásnými nástěnnými malbami, tiše toleruje. V minulosti se zde nicméně kvůli benevolentním pravidlům uskutečnilo několik policejních razií, čtvrť se totiž stala rájem zločinců a narkomanů, dnes už jsou opasky přece jen utaženější.

Na několika domech u hlavní ulice je proto namalován symbol přeškrtnutého foťáku, který návštěvníky upozorňuje, že tady si snímky opravdu pořizovat nemají. Bůhví, co by se jim totiž podařilo zvěčnit.

Navzdory tomu však není návštěva Christiánie nijak nebezpečná. Místní komunita si je dobře vědoma toho, že turisty potřebuje. Pořádají se tu koncerty, najdete tady i různé obchody s řemeslnými výrobky, oblečením, šperky nebo i ekologicky vypěstovanou zeleninou. Zkrátka hippie komunita v tom nejryzejším slova smyslu. A alespoň poznáte také druhou tvář upravené, nablýskané a uhlazené Kodaně.

Christiánie je součástí čtvrti Christianshavn. Svým charakterem trochu připomene Amsterdam, to kvůli místním kanálům. V těsném sousedství stojí také moderní budova Kodaňské opery.

Načerpat sluneční paprsky — když budete mít štěstí na počasí — můžete na okraji Kodaně, nedaleko letiště. Pobřežní oblast ostrova Amager totiž disponuje několika parky a plážemi. Najdete tu například zajímavé koupaliště Kastrup Sea Bath, půlkruhovou dřevěnou stavbu nad Baltem, která je volně přístupná. Můžete tu odpočívat nebo, pokud jste dostatečně otužilí, i skočit do moře.

Dostat se na pláž je přitom velmi snadné. Kodaň je skvěle propojena několika linkami metra, navíc jde o relativně malé město — žije tu kolem 600 tisíc obyvatel — a vše je dost blízko. K pobřeží je to ze stanice Femøren asi 10 minut chůze.

Kodaň má zkrátka vše, je klidná a čistá, ačkoli v noci umí být i pořádně divoká. Navíc patří k nejekologičtějším městům planety. Při odpočívání na lavičce si proto s pohledem upřeným do dáli, kde se rýsuje silueta ikonického Öresundského mostu, říkám, že tady rozhodně nejsem naposledy.