Víkend v trochu jiné Moskvě, kde dnes jezdí mercedesy

„No jo, je to úplně jiná Moskva,“ je první, co člověka v té chvíli napadne. „Před čtvrtstoletím by tyhle ptáčky zavřeli, až by zčernali.“

Když pak čtvrt hodiny stojíte na křižovatce, kde milice zastavila veškerý provoz, aby bez překážek projela kolona několika černých limuzín, napadne vás, že ono to zase tak moc jiné nebude.

„I bude,“ ozve se kdesi ve vás. „Ani jedna čajka, samé mercedesy.“ A tak je to celý ten týden, který v Moskvě strávíte. Ty dva hlasy kdesi uvnitř si nedají pokoj.

Nádherná stavba z konce 19. století naproti Kremlu bývala desítky let symbolem nedostatku spotřebního zboží, jimž tehdejší SSSR strádal. Regály tohoto ohromného obchodního domu byly buď prázdné, nebo zaplněné od stěny ke stěně tu prachovkami a plastovými kbelíky, někde měli rádia z lotyšské Rigy, jinde voňavku Krasnaja Moskva, levnou kolínskou, čokoládové bonbóny Běločka nebo gramofonové desky s hudbou Čajkovského a s písničkami Deana Reeda.

Dnes je v překrásně rekonstruovaném paláci všechno, na co si jen vzpomenete. Šperky od Diora a Swarovského, boty, kabelky a módní oblečení nebo hodinky těch nejluxusnějších značek. Jsou tam i drahé kavárny a restaurace, kadeřnictví i autosalón.

Jedno má ona dávná epocha s tou dnešní celkem společné. Většina z těch, kteří tam ze zvědavosti zajdou, si nic nekoupí. Tenkrát nebylo co, dnes není za co.

Jméno náměstí v centru Moskvy – Krasnaja ploščaď – lze prý přeložit nejen jako Rudé, ale i jako Krásné náměstí. Barvu mu už stovky let dává rudá stěna Kremlu, která ho z jedné strany lemuje, a krásu mnoho dalšího.

Je to především náměstí důstojné svou rozlehlostí i stavbami. Kreml, sídlo ruských vládců, chrám Vasilije Blaženého s orientálními kupolemi, již zmíněný GUM i nedávno znovu postavený (Stalinem před osmdesáti lety zničený) Kazaňský chrám.

Z Leninova muzea se stalo Muzeum historie a ani mauzoleum už není, čím bývalo. Místo nehnutě stojící čestné stráže se o zábradlí opírá a pokuřuje znuděný milicionář. Zájemců o návštěvu mauzolea je už jen hrstka.

Kdyby si měl člověk prohlédnout všechno, co je na Rudém náměstí k vidění, den by mu nestačil. Na den je jen samotný Kreml. Co kostel nebo palác, to muzeum. Nejstarším ruským muzeem je zbrojnice, rozsáhlá sbírka nejen historických zbraní a brnění, ale také umělecky zpracovaných zlatých předmětů, tepaných ikon, knižních vazeb, kostelního náčiní, jídelních a nápojových souprav, korunovačních klenotů, rouch, trůnů, kočárů…

Jsou v Moskvě místa, která se příliš nemění. Je to např. Treťjakovská galerie s nabídkou toho nejhodnotnějšího, co se zachovalo z děl ruských malířů od XI. do XX. století. Světové malířství je zase představeno v Puškinském muzeu výtvarných umění. Hned naproti je galerie pozoruhodného a kontroverzního Ilji Glazunova.

Muzeí jsou v Moskvě stovky. Za vidění jich opravdu stojí třeba jen desetina, ale i to je nad síly týdenního návštěvníka. Je totiž ještě mnoho dalších míst, která by neměl vynechat, a tak je třeba pečlivě volit. Při vzdálenosti a cenách letenek je málo pravděpodobné, že by se do Moskvy člověk vracel tak, jako se může vracet do Paříže nebo do Říma.

Chrám Krista Spasitele: V 19. stol. postavili v Moskvě chrám, který se stal největším pravoslavným stánkem v Rusku. Chrám byl oslavou vítězství ruských vojsk nad Napoleonem. Stalin ho nechal ve 30. letech 20. stol. strhnout. V roce 1995 byl položen nový základní kámen a o pět let později byla věrná kopie chrámu znovu vysvěcena.

Novoděvičí hřbitov a klášter: Kousek od sportovního komplexu v Lužnikách je v rušném městě oáza klidu. Je to Novoděvičí klášter, nejkrásnější a historicky nejcennější opevněný klášter v Moskvě, zapsaný na seznamu UNESCO.

K němu přiléhá hřbitov, kde jsou pochovány významné osobnosti někdejšího i dnešního Ruska. Umělci, politikové, vědci, vojevůdci. Kousek od sebe spočívají Iljušin a Tupolev. Je tam Nikita Chruščov, Raisa Gorbačovová. Také Boris Jelcin, první ruský prezident. Jak nevkusně ten člověk žil, tak nevkusné je i místo jeho posledního odpočinku.

Vrabčí hory: Na kopcích nad Moskvou je mohutný komplex Lomonosovovy univerzity, nejtypičtější příklad pověstné stalinské architektury. V Moskvě je sedm „Stalinových katedrál“, univerzita je největší z nich. Na Vrabčích horách (dříve Leninských) je rozlehlý lesopark, kam jezdí Moskvané o víkendech odpočívat a nadýchat se čistého vzduchu. Právě odtamtud uvidíte panorama velkoměsta a pochopíte, proč je v Moskvě tak málo sluníčka, když spatříte tu silnou vrstvu smogu nad ní.

Metro: Je sice hlučné, často neuvěřitelně přecpané, některé ze 150 stanic jsou značně „ošoupané“, jiné jsou architektonickými skvosty, zapsanými na seznamu UNESCO. Moskevské metro denně převeze devět miliónů lidí, dostanete se s ním všude, kam potřebujete, a je to jediný opravdu spolehlivý a rychlý druh veřejné dopravy.

Divadelní náměstí (Těatralnaja ploščaď): Je v centru Moskvy a je tam několik divadel, mj. Velké a Malé. Velké divadlo překvapí zvenčí hlavně tím, že moc velké není. V oněch místech je i legendární moskevský hotel Metropol, zlověstná Lubjanka, sídlo tajné policie. Z hospody Slivovice zůstal jen vývěsní štít.