Článek
Vietnam je obrovský. Má ambice projet jej za dva týdny skončila po 12 dnech vyčerpáním. Přesto mi mé pomyslné baterky dobíjela alespoň myšlenka na krásy Hoi Anu, kde jsem zůstal na své poměry luxusních 19 hodin. Odečtete-li čtyři hodiny spánku, tak zbytek jsem trávil v uličkách a v bezprostředním okolí. Pobřežní městečko ležící ve středním Vietnamu lemované kanály je na první pohled líbivé. Pro Vietnam trochu typický nepořádek se tu nevyskytuje.
„Draze” zaplacené buráky
Do Hoi Anu dorážím krátce před čtvrtou odpoledne. Na místě na mě čeká Francouz Thierry, který zde žije už několik let. Už několik týdnů dopředu jsem si ho dohodnul jako průvodce. Dobře ví, že to se mnou nebude mít lehké. Vím, co chci vidět, a plánuji plně využít toho, že hovoří plynně vietnamsky. Větší zavazadlo si házím do hotelu a s fotobatohem usedám za něj na motorku. Jedeme jen pouhé tři kilometry za město na arašídové plantáže, které Hoi An doslova obléhají.
Dusivé horko, které jsem zažil o několik dní předtím v Ho Či Minově Městě, mě tu netrápí. Ne snad, že by tu bylo chladno, ale obecně je tu tak nějak příjemněji. Velikost plantáží umí vyrazit dech. Rozhlédnu se a široko daleko napočítám mnoho desítek farmářů, kteří klečí a oklepávají keříky podzemnice olejné. Pracují zde muži a ženy. Když se dozvídám, že si za kilogram stěží vydělají dvě koruny, protáčím panenky. Jejich ruce jasně ukazují, že se na obživu značně nadřou.
Romantika za svitu lampionů
Do centra Hoi Anu se vracím až při setmění. A jsem v příjemném šoku. Městečko spatřuji v jeho plné kráse. Rozzářený kanál plný loděk s nadšenými lidmi, tisíce lampionů v ulicích a ty nejlibější vůně z místních restaurací mísící se s vlhkým večerem. Je to příjemný útok na smysly. Zejména poté, co se do Hoi Anu přiřítíte po návštěvě nějakého z milionových měst, si vychutnáte toto historické městečko asi nejlépe.
Hoi An se na seznam světového dědictví UNESCO dostal v roce 1999 jako vrcholná ukázka obchodního přístavu Jihovýchodní Asie z 15. až 19. století. Jak uvádí UNESCO, tak nejen na samotných budovách, ale i celkově na rozložení města jsou výrazně patrné zahraniční vlivy.
Ač tu narazíte na nemalé množství evropských a severoamerických turistů, tak tu hrají prim turisté místní. Po večerech bývají obvykle velmi vhodně oblečení, až umí baťůžkáře pořádně zahanbit. Jen ty selfie tyče tu stále ještě čekají na zákaz. Po městě najdete desítky krejčovství, kde si můžete nechat ušít do dvou dnů oblek. Oblíbeným suvenýrem bývá také místní hedvábí. Narazíte ale především na mnoho kavárniček, bister a restaurací.
Ty nejlepší nudle
Gastronomie je velkou pýchou města. Ať už jde o obyčejný street food nebo vybrané restaurace, často se říkává, že milujete-li jídlo, nesmíte ve Vietnamu vynechat návštěvu dvou nedaleko ležících měst - Hoi Anu a Hue. A skutečně. Kuchyně středu Vietnamu je parádní. Oplývá velkým množstvím čerstvých bylin, je rafinována a plná chutí. Klasikou je místní specialita Cao Lau. Vlastně to jsou jen obyčejné nudle se skvělým vepřovým, bylinkami, salátem a klíčky. Tu chuť si ale zapamatujete jednou provždy.
Ne nadarmo tak jedno z nejlepších místních podnikání spočívá v pořádání gastronomických kurzů pro turisty. Brzy ráno jdete na tržiště nakoupit s lektorem ty nejčerstvější ingredience, dopoledne se je naučíte připravit, a nakonec si je i vychutnáte u oběda. To vše vám nechá ještě hodně času na to, abyste se šli odpoledne flákat na pláž. Protože o tom Hoi An je. O špetce půvabné historie, jídle a nepatrně aktivním odpočinku.
Může se vám hodit na Firmy.cz: