Článek
Dříve než vystoupáme na vrchol pohoří Dikeos, zastavíme se v letovisku Tigaki na severním pobřeží. Těch důvodů, proč zavítat právě sem, může být víc – mimochodem kolem Tigaki se rozkládají jedny z nejlepších pláží ostrova. Nás ovšem v tuto chvíli zaujalo něco jiného.
Půl kilometru na západ od letoviska, které vzniklo v 80. letech minulého století, se totiž nachází solné jezero. Kdysi tu byly saliny, dnes už se v těchto místech ale sůl nedobývá. Území je chráněné, hnízdiště tu mají tisíce ptáků.
„V zimních měsících tu jsou k vidění i plameňáci,“ ujistil mě domorodec, který má pár kroků od jezera – a zároveň i od moře – tavernu. Během léta září do dáli bílá prosolená plocha (dlouhá je zhruba dva kilometry, široká jeden), ovšem v zimě se pravidelně zaplní vodou.
Malebné vísky na jih od solného jezera
Od solného jezera se teď vydáme směrem na jih, kde se tyčí více než 800 metrů vysoké pohoří. Na cestě se nejdříve zastavíme v obci Zipari. Vesnice není o moc starší než Tigaki (vznikla ve dvacátých letech 20. století), ale disponuje památkami mnohonásobně staršími. Na mysli teď mám zejména ruiny baziliky Kapama z přelomu 5. a 6. století. Historicky mnohem méně významný, zato ovšem velice impozantní je kostel v centru obce.
:.S kamerou na cestách - Kos - Solné jezero. Autor: Miroslav Šára
Nyní se vydáme na malou horskou túru. Ze Zipari míříme dál na jih, do rázovité obce Zia. To již jsme přes 300 metrů nad mořskou hladinou, v místě, kam zejména po setmění vozí autobusy hordy turistů na „řecké večery“. Jsme tu ale brzy ráno, takže je tu klid, stánky, krámky a taverny se na nájezdy teprve připravují.
Zia je ideální výchozí místo do pohoří Dikeos, do jeho nejvyššího místa, které reprezentuje stejnojmenná, 846 metrů vysoká hora. Hned v úvodu nás nasměrují ukazatele – a vedou nás vlastně až do cíle. To již v podobě červených šipek malovaných na kameny každých – což nepřeháním – zhruba dvacet třicet metrů.
Výhled po okolních ostrovech
Jak se blížíme do nejvyššího místa (mj. je stráží řecká vlajka, velký kříž a bílá kaplička), výhled na ostrov je pochopitelně stále lepší a lepší. V dálce vidíme nejen severní – a brzy i jižní pobřeží Kosu, ale i další ostrovy, zmíněná bílá skvrna solného jezera je rovněž nepřehlédnutelná. Úplně nahoře si člověk připadá skoro jak na vrcholu stěžně – pod sebou vnímá ostrov jak plující loď.
:.S kamerou na cestách - Kos - pohoří Dikeos. Autor: Miroslav Šára
Další cíl se nachází zhruba tři kilometry západně od obce Zia, v podhůří Dikeosu. Jmenuje se to tady Paleo Pili, kdysi tu stála vesnice – ale jen do roku 1830. Po epidemii cholery se přesunula blíž k moři.
Nás tu ani tak nezajímají stopy po zmíněné vsi, jako skalnatý vrch nad ní. Cesta vede strmě vzhůru, až do míst, kde v 11. století vznikla byzantská pevnost. Míjíme kostelík a po pár minutách už stojíme před ruinami pevnosti. Až do nejvyšších partií, kde jsou patrné zbytky opevnění, sice cesta nevede, ale i zde o kousek níž je toho k vidění dost. Na mysli mám nejen stavební prvky, ale i skvělou vyhlídku na sever ostrova.
Na protilehlém vrchu, v místech, kde by to snad člověk ani neočekával, jsou nejen další stavby, ale v nich i drobná osvěžovna. U dřevěných stolků tu už sedí sedm současných dobyvatelů pevnosti a shodují se, že i obyčejná voda tu chutná o něco lépe než obvykle. Snad za to může vedro a strmý výstup, snad vynikající rozhled, snad celá zvláštní atmosféra tohoto krásného ostrova, která se nesnadno popisuje, ale již nelze nevnímat.
:.S kamerou na cestách - Kos -Paleo Pili. Autor: Miroslav Šára
| PŘÍŠTĚ dokončíme cestu ostrovem Kos. Navštívíme zdejší jediný termální pramen a pak se přeplavíme na sousední ostrov Nisiros. Jeho hlavní atrakcí je kráter Stefanos, na jehož dno sestoupíme, ale nejen to. |
