Článek
Momentálně jsme ještě ovšem na cestě do Merana, oblíbeného letoviska a lázeňského města. Ve středověku toto sídlo podléhalo moci tyrolských hrabat, což v tuto chvíli zmiňujeme hlavně proto, že jejich nedaleké impozantní hradní sídlo tato cesta nevynechá.
Než se k hradu vydáme, čeká nás procházka centrem města, kde v současnosti žije zhruba 34 tisíc obyvatel. Kromě řeky Passirie s průzračnou vodou je tu pochopitelně k vidění celá řada výstavních domů a architektonických památek. Zaujme tu Knížecí hrad a možná úplně nejdřív do oka padne gotický dóm San Nicolao se svou vysokou zvonicí.
A teď již míříme z města ven. Šest kilometrů severně se nachází obec Tirol a nad ní již zmiňovaný stejnojmenný hrad. Ten nejen že ve středověku vládl Meranu, na něž a celé rozlehlé údolí je z něj krásný výhled, ale dal i jméno celému Tyrolsku.
:. Merano a TirolAutor: Miroslav Šára
Okamžik, kdy vstoupíme mezi vrchy velehor a začneme se kochat přírodními krásami této části Itálie, se sice nezadržitelně blíží, nicméně nás čeká ještě návštěva jednoho města. V roce 1851 sem byl na čtyři roky deportován Karel Havlíček Borovský, takže je jasné, že se jedná o Brixen. A nebo také Bressanone, což je italsky.
Malebné uličky a dóm v Brixenu
Předchůdce dnešního města v širokém údolí na soutoku dvou řek vznikl již někdy kolem roku 900, o 70 let později sem bylo přeneseno biskupské sídlo. Ve 12. století se město opatřilo hradbami a postupně získalo řadu výsad (včetně privilegia razit vlastní mince). Z toho všeho vyplývá, že jsme vstoupili na území města dlouhé historie a bohaté architektonické nabídky.
Malebnými uličkami se blížíme ke zdejší památce číslo jedna – tou je dóm, který byl jako biskupský kostel založen už kolem roku 990. Zásadní změnu vzhledu pak zaznamenal při přestavbě v polovině 18. století.
Před finále této cesty v Dolomitech jsme ještě učinili krátkou zastávku v obci San Martino in Badia. Vybídly nás k ní horské louky, kostel s vysokou věží a hrad nad obcí.
:. Brixen a San MartinoAutor: Miroslav Šára
Ocitli jsme se v hájemství alpských velikánů. Ve dvou sedlech (Passo Valparola, 2168 metrů nad mořem, Passo Falzarego, 2117 m) jsme se poprvé porozhlédli po nádherném panoramatu, jakým krajina připomínající rozbouřené moře bezesporu je. V dálce jsme zahlédli i nejvyšší vrch Dolomit, 3342 metrů vysokou Marmoladu.
Do Sextenských Dolomit na Tre Cime
Přes Cortinu d’Ampezzo, známou mj. jako dějiště zimních olympijských her před více než půlstoletím (v roce 1956), jsme dospěli na parkoviště v nadmořské výšce 2320 metrů. Nacházíme se v oblasti horské skupiny Tre Cime (německy Drei Zinnen), která podle bedekrů i osobních svědectví patří k tomu nejkrásnějšímu, co Sextenské Dolomity nabízejí.
Což navíc umocnila skutečnost, že turistický, zhruba sedmikilometrový okruh, který jsme tu absolvovali, nepatří k nijak náročným. Nejvýše jsme se dostali do nadmořské výšky 2454 metrů do sedla Forcella Lavaredo (Paternsatel), většinou po příjemných cestách s dech beroucími dalekými výhledy.
Nejlepší pohled na Tre Cime z chaty Drei Zinnen Hütte
To již jsme Tre Cime, čili pověstné tři zuby (prsty, věže...) měli vysloveně před sebou a nad sebou. Nejvyšší Cima Grande dosahuje nadmořské výšky 2998 metrů (některé mapy přidávají ještě jeden metr), trojici doplňují Cima Ovest a Cima Piccola. Snad nejdokonalejší výhled na dominantu této části Alp byl od chaty Drei Zinnen Hütte (2405 m).
Nicméně nejen tento třívrchý symbol Dolomit je objektem, který tu u turisty vyvolá nadšení. Tím stejně tak může být pohled na nevelkou kapličku obklopenou skalami, na jezírko Lago di Lavaredo či – jak jsem již poznamenal – na celé to kamenné vlnobití valící se až někam za obzor.
:. DolomityAutor: Miroslav Šára
| PŘÍŠTĚ se navrátíme do vlasti a z hor sestoupíme do krajiny s výrazně menšími převýšeními. Projdeme se Polabím na Nymbursku, zavítáme k sousedům na Jičínsko a cestu zakončíme v místě, jehož jméno patří jednomu známému pohoří, ale v tomto případě i obci v krajině rovné jak stůl. |
