Článek
Tím lázeňským městem byly míněny Lázně Bohdaneč, což znamená, že první zastávku učiníme necelých deset kilometrů před krajskou metropolí. Jméno města, o němž první zmínky pocházejí z poloviny 14. století, je prý odvozeninou od jména Bohdan (jeho zdrobnělé verze), nicméně jeho nejpodstatnější rozvoj byl spojen se jménem jiným – s Vilémem, a to z Pernštejna. Město koupil roku 1491 a právě on to byl, kdo měl na svědomí vznik spousty rybníků v blízkém okolí.
Na další rozkvět si město muselo počkat až do samého závěru 19. století, kdy zde byly založeny rašelinné lázně. S úspěchem fungují dodnes. Vypravíme se k nim z náměstí od barokního kostela sv. Máří Magdalény a renesanční radnice a do oka nám v nich bezesporu hned padne lázeňský dům, který zde vyrostl v letech 1910 až 1913 podle návrhu architekta Josefa Gočára.
S kamerou na cestách - Lázně BohdanečAutor: Miroslav Šára
Z lázeňského města se teď rozjedeme k hradu, který je dominantou této části Polabí nejen kvůli své stavbě, ale i skutečnosti, že stojí na kopci, který sice dosahuje nadmořské výšky jen 305 metrů, nicméně okolní dokonale plochý terén převyšuje více než o osmdesát metrů, takže pojmenování s horou v názvu zase není až tak překvapivé. Řeč je o Kunětické hoře a objektu, který zde ve 20. letech 15. století vyrostl coby husitský hrad.
Již zmíněný Vilém z Pernštejna jej pak přestavěl na dvouvěžový hrad – nám se do dnešních dob dochovala už jen věž jedna. A to jihovýchodní válcová věž zvané Černá nebo též Čertova. Nejen z ní, ale prakticky z každého místa tohoto pozoruhodného vrchu se naskýtá krásný výhled na okolní krajinu.
Ve filmových záběrech tomuto místu bude předcházet záznam ze zastávky v nedalekých Sezemicích. K té nás přiměl zdejší kostel Nejsvětější Trojice a ještě víc dřevěná šestiboká zvonice v jeho těsném sousedství. Pochází z 18. století.
S kamerou na cestách - Sezemice a Kunětická horaAutor: Miroslav Šára
Zatím jsme se pohybovali v docela těsné blízkosti krajské metropole (všechna navštívená místa jsou od ní vzdálená do deseti kilometrů), takže k poslednímu cíli to máme, jen co by kamenem dohodil. Jeďme tudíž do Pardubic.
Někdy v 16. století patřilo k poměrně frekventovaným úslovím Skví se jako Pardubice. Což hovoří o rozkvětu města stejně jako o jeho přitažlivé podobě. Ostatně, ta se dochovala až do dnešních dnů. Stačí se projít historickou částí města – tzn. zámkem, podzámčím a Pernštýnským náměstím, aby si to člověk ověřil.
Dominantou města je zámek, který vznikl za doby Pernštejnů
Do třetice je v té souvislosti vhodné zmínit pány z Pernštejna včetně Viléma. Neboť on to byl, kdo koncem 15. století město koupil a zvelebil, v čemž pak neméně zdařile pokračovali i jeho synové Vojtěch a Jan.
Dominantou města je bezesporu zámek, který vznikl za Pernštejnů na přelomu 15. a 16. století. Od okolního světa je oddělen mohutnými valy, které v současnosti zdolávají především turisté. Z valů je totiž krásný výhled jak na zámek, tak i na město.
Což ale není zdaleka vše. Protože když se od zámku vydáte na již jmenované největší pardubické náměstí, ulice a uličky vás nejprve nasměrují do světa, který je dokonalou a mimořádně esteticky hodnotnou připomínkou epoch dávno minulých.
S kamerou na cestách - PardubiceAutor: Miroslav Šára
A pak se těmi uličkami dostaneme na náměstí a mimořádně příznivý dojem načerpaný u zámku má další pokračování. Zásluhu na tom má vzhled pozdně gotických, renesančních a barokních měšťanských domů, novorenesanční radnice, mariánský sloup bohatě zdobený sochami (stojí uprostřed náměstí), šedesát metrů vysoká Zelená brána z roku 1507 a vlastně celý ten pozoruhodný prostor v centru města perníku.
Když už tu padla ta obvyklá zmínka o městě perníků, dodejme, že první pardubický perníkář je v historických pramenech zaznamenán roku 1515 a že perníkářský cech tu byl založen za – jak jinak – Viléma z Pernštejna. Čímž tato cesta, tak trochu ve stopách zmíněného šlechtice, definitivně končí.
PŘÍŠTĚ se vydáme do slovenských hor – mj. staneme na nejvyšším vrcholu Malé Fatry, projdeme se soutěskou s vodopády zvanou Horné diery, nahlédneme do Oravského hradu a cestu zakončíme v pohoří Roháče. |