Článek
Plnou měrou to platí hned o první zastávce, jíž je obec Bezno, vzdálená zhruba deset kilometrů severozápadně od Benátek nad Jizerou. Zdálky nenápadné místo dokáže zblízka překvapit. Na mysli mám jeho památky.
Za prvé: v centru obce se nachází jeden z největších barokních zámeckých areálů v Čechách. Cedule na vratech v době naší návštěvy dávala sice na srozuměnou, že se jedná o soukromý majetek bez povoleného vstupu (od majitele jsem se dověděl, že už třináct let je objekt v rekonstrukci), což ale neznamená nic vysloveně znepokojivého. Neboť již i sama obhlídka exteriérů (zámecký areál lze obkroužit) potěší. A navíc – v Beznu to zdaleka není jediná pamětihodnost.
Cestou kolem rybníka se návštěvník potkává s plejádou barokních soch z 18. století. Vesměs jde o originály, ale jelikož jsou – slovy starostky Ludmily Novotné – „z příliš drolivého pískovce“, obec uvažuje o replikách. Návštěvník postupně dorazí k další zdejší dominantě, jíž je rokokový kostel sv. Petra a Pavla vystavěný v letech 1750 až 1755.
:. BeznoAutor: Miroslav Šára
Cesta pokračuje dalších zhruba deset kilometrů severním směrem. Druhou zastávkou je kouzelná obec Skalsko. Podobná epiteta nepoužívám zrovna nadmíru a ochotně, ale v případě Skalska je podobný přívlastek, řekl bych, na místě.
Kouzelné Skalsko
„Támhleten dům, ten mi vždycky něčím připomínal Francii. Jako bych se ocitl třeba v Provence.“ Slova vyřkl učitel zdejší střední fotografické, filmové a televizní školy Jaromír Šebek, který se mi na chvíli stal zasvěceným průvodcem.
Stáli jsme zrovna u kostela sv. Vojtěcha, lidé vycházeli z jeho útrob po právě skončené mši, bylo sněžno, vlhko a lezavo – a přesto žádný nepříjemný dojem se nekonal. Učitel Šebek zrovna ukazoval na nedalekou budovu bývalé fary. Musel jsem mu dát za pravdu.
Podobně příznivým dojmem tu působí i řada roubenek. Bývalá fara i roubenky se krčí ve stínu kostela sv. Vojtěcha, který tu vyrostl v polovině 14. století. Časem doznal řady úprav, ke starším částem tak patří jeho pozdně gotická věž z 15. století.
Dál na sever se krajina prudce svažuje do hlubokého, táhlého údolí – mj. jím vede trať a již z dálky je vidět železniční tunel.
Další z řady pozoruhodných staveb je zámek, v současnosti sídlo již zmíněné střední školy, která ve Skalsku funguje třetím rokem.
:. SkalskoAutor: Miroslav Šára
Ve třetí, závěrečné části této výpravy vystoupáme na nejvyšší bod Mladoboleslavska (pokud pomineme vrch Mužský), součást oblíbené oblasti Českého ráje. To místo se nachází nedaleko Dobrovice, kam právě míříme.
K Boží vodě a na vrch U doubku
Na počátku této cesty jsme se zastavili u Boží vody, místa, kde v 18. století existovaly lázně. Vyvěrá tu totiž pramen železité vody s údajnými léčivými účinky. Vzápětí se již lesní cestou blížíme k avizovanému kopci.
Jmenuje se U doubku, tyčí se do nadmořské výšky 367 metrů (čímž je o 96 metrů nižší než vzpomínaný Mužský) a i když je to jen nepříliš strmá terénní vlna, je z jeho nejvyšších míst až překvapivě daleký výhled. Kruhový výhled. Mj. v dálce v oparu rozeznáváme i charakteristickou siluetu zříceniny hradu Trosky.
A pak již vcházíme do Dobrovice, obce, která byla ve 12. století založena pod názvem Dobrovíta Ves (údajným zakladatelem byl totiž Dobrovít, vyšehradský kanovník). Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je kostel sv. Bartoloměje. Fotogenická je i dobrovická radnice, před níž stojí socha T. G. Masaryka.
:. DobroviceAutor: Miroslav Šára
| PŘÍŠTĚ nás čeká procházka zejména po kopcích sopečného původu. V Českém středohoří mj. vystoupáme na vrch Radobýl, krásný rozhled si užijeme také nad obcí Klapý, a to z vrchu, jemuž dominuje zřícenina hradu Hazmburk. Kromě toho se porozhlédneme po Litoměřicích, Doksanech a Libochovicích. |
