Článek
Překvapí vás jen to, že mezi důchodci, rodinami a ostatními rekreanty z celé Evropy se podezřele často objevují podivné figury s copánky, batohy a tetováním. Odkud se tu berou, pochopíte, když se vydáte z městečka směrem k pláži.
Už když se blížíte k surfařskému centru, připadáte si jako Kalifornii na konci 60. let – na okraji pláže stojí pomalované dodávky Volkswagen, na střechách omlácená surfařská prkna. A procházka po pláži vám napoví, že jste na místě, které nemá v Evropě obdoby. Jste v evropském surfařském ráji.
:. Hossegor. Foto: Novinky
Stejně jako na okolních plážích tu najdete Francouze, Němce, Švýcary, Španěly a další Evropany, ale tihle vypadají trochu jinak. Mladí, sportovní, opálení, s dlouhými vlasy, oblečení trochu jako podle starých obrázků hippies.
Bezstarostné partičky se potulují po několikakilometrové pláži, pijí pivo, klábosí, tančí, a především – pořád surfují. Buď sami, nebo jako členové jedné z mnoha surfařských škol, které tu sídlí. Je tu i jedna česko-slovenská.
:. Hossegor ve Francii. Ráj surfařů. Foto: Novinky
Barů tady není moc, ale to nikomu nevadí. Většinou se stejně rozdělá oheň na pláži a popíjí se tam. Jídlo tu není nijak zvláště drahé a surfařské značky oblečení už vůbec ne. Ale aby jste se naučili surfovat značkové plavky stejně nepotřebujete. Navíc v Hossegoru se na sexy hadříky nehraje, tam musíte umět oslnit na prkně.
No a komu by se po týdnu surfování, grilování, spaní ve spacáku a poslouchání kalifornských a australských kapel zastesklo po té pravé Evropě, nemá to daleko. Do Bordeaux je to 180 km, do Biarritzu, jednoho z nejmondénějších resortů, jen 30.