Vezměte to za správný konec. Navštivte Algarve

Očekávejte tak malebné rybářské vesničky i letoviska s marinami plnými jachet. Lemují je na straně jedné pláže omývané sytě modrými vlnami Atlantiku, z té druhé se za vysokými skalisky roztahují manikúrně sestřižené greeny více než čtyřiceti golfových hřišť.

Hledáte víc „vzrušení“ s doteky adrenalinu? Spolehlivě se o něj postarají superrychlé čluny kopírující divoké pobřeží plné tajuplných jeskyň a privátních pláží kam se lze dostat jen z moře. Na škodu není ani výprava za delfíny či „jednodenní“ návštěva španělského Ayamonte, kam plují lodě z Villa Real de San Antonio.

Nemluvě o poznávání vnitrozemí Algarve z otevřené korby starých Land Roverů. Zavezou vás mimo zpevněné cesty… doslova proti času. Safari nadohled divoce se pasoucích koní, s průjezdy skrz divoké říčky zakončené piknikem ve dvě stě let starém olivovém háji, to jsou zážitky, které vás budou hřát ještě dlouho po návratu domů.

Stejně jako řada jiných prázdninově pobytových destinací slibuje i Algarve nejméně 300 slunečních dní v roce. A své sliby navzdory rozházenému počasí modré planety skutečně plní. Zapomeňte tedy na výkyvy nálad, bolesti hlavy, zad i nervozitu způsobené změnami počasí. Tak zvaná „slunečná zahrada“, kam jezdí odpočívat i Portugalci žijící severněji, svou teplou náručí nezklame.

Své by o tom mohli vyprávět němečtí, irští a francouzští důchodci, kteří se do Algarve hromadně stěhují. Využívají programu, který zahrnuje mimo jiné i nabídku, že přesídlí-li na západ Pyrenejského poloostrova alespoň na 183 dní v roce, nebudou již platit daně z příjmu. A pokud tam zainvestují koupí pozemku od 500 000 eur výše, je jim automaticky garantován pětiletý trvalý pobyt se všemi z toho plynoucími výhodami.

„Rok 2008 a krize jsou dávno zapomenuty“, potvrzuje i Brit Tim Robinson, majitel hotýlku postaveného asi 24 kilometrů od města Faro. „Každý týden se na mne obrací některý z hostů s dotazem na koupi pozemku nebo domu,“ tvrdí.

Faktem je, že právě rozšiřované letiště ve Faru vám připadne podobně vytížené jako třeba francouzské letiště Charlese de Gaulla či britské Heathrow. Ať už se opalujete na písčitých ostrůvcích Ilha de Culantra, Ilha de Barreta a Ilha de Faro v NP Ria Formosa, nebo popíjíte někde ve městě pivo značky Sagres – vysoko nad hlavou vám pořád létají letadla.

Portugalskou společnost TAP frekvencí letů dávno zastínily nízkonákladové společnosti směřující z Londýna, Leedsu, Liverpoolu či Dublinu. Ale do Fara létají i chartery z Prahy.

„Nejaktivněji se podílí na zdejším turistickém trhu směrem z ČR cestovní kancelář Firo-tour,“ konstatuje Hugo Nascimento, který zastupuje tamější turistickou centrálu a ukazuje, že má o českých cestovatelích přijíždějících do této lokality velmi slušný přehled.

„Češi jsou sportovně velmi zdatní, a velká spousta jich tak přijíždí v rámci nejrůznějších balíčků namíchaných obvykle s golfem,“ dodává.

Máte-li odpovídající handicap, můžete se postavit na profesionální hřiště, kde se hraje European Tour Golf Masters. Letos ho hostí klub Victoria Golf Vilamoura od 20. do 23. října a hraje se o dva milióny eur.

Jednotlivá místa, odkud bude rány nejlepších hráčů obdivovat na 40 000 pozorovatelů, zatím němě hlídají jen milionářské vilky lemující fairwaye. Člověk neví, zda se víc soustředit na odpal nebo na tu přehlídku architektury, kde hrají roli jak typické maurské prvky, tak i sklo, kámen, dřevo a leštěný kov.

Moderní hřiště v Algarve se v mnohém liší od prvního greenu, který na vysušeném rýžovém poli navrhl v roce 1960 sir Henry Cotton, trojnásobný vítěz British Open. Jejich nabídka je ale dostatečně široká, své favority si vybere golfista se skutečně nízkým handicapem i „chronický“ začátečník.

Oběma skupinám doporučujeme mít dostatečné množství míčků. Po odpalu mimo hranice fairwaye totiž nemá cenu je hledat. V těsném sousedství se nacházejí privátní pozemky s jasným zákazem vstupu anebo natolik divoké a pichlavé keře, že na seznámení postačí jediný bližší kontakt.

Po Algarve je typická i místní kuchyně. Portugalská jídla jsou stejně bohatá na suroviny jako například španělská, navíc do nich zajímavě zasahují arabské vlivy a ingredience. A také ryby či plody moře. Sami Portugalci jsou třetím největším spotřebitelem ryb na světě za Japonskem a Islandem.

Jen oblíbené tresky putují na stoly ze studeného Baltu, zbytek Portugalcům doslova „roste“ pod hladinou. Počínaje ústřicemi, které se vyváží i do Francie, přes chobotnice a sépie až po sardinky, tuňáky, makrely a stovky dalších druhů ryb.

Všechny tyto rybky můžete najít v typickém pokrmu „cataplana“. Léta se připravoval v mosazném kotlíku nad ohněm, než tradici vytlačila elektrika a teflonové nádobí. Představte si lečo doplněné zbytkem zeleniny ze zahrádky, do kterého postupně nasázíte všechno, co vytáhli rybáři ze sítí.

V uzavřeném kotlíku, kde se vše vaří a dusí zároveň, vzniká „stew“, rybí obdoba minestrone. Plavou v ní mušle, v pozoru stojí pootevřené slávky, na zádech si hoví krevety. Zasypte je špetkou pravé mořské soli, zalijte olivovým olejem a poprašte rozsekaným koriandrem a mátou. Vznikne talíř s množstvím barev, tvarů a vůní. A jak chutná? Podmanivě, ostatně jako celá oblast jménem Algarve. Nebudete se moci nasytit.