Článek
Památka ve tvaru oktagonu je téměř celá vyrobena z pentelského mramoru, stejného materiálu, z kterého je Parthenón. Tento druh mramoru se jen velmi vzácně používal na jiné stavby než chrámy.
Autorství čtrnáctimetrové věže se připisuje syrskému astronomovi a architektovi Andronikovi z Kyrrhu, ale po tisících let už někdejší mechanismus stanice nikdo nedokáže rozluštit.
„Jak věříme, jedná se o první meteorologickou stanici na světě,“ uvedl pro agenturu Reuters ředitel památkové péče Stelios Daskalakis. „Nachází se v prostorách někdejší římské agory, městského trhu, a pro obchodníky měla obrovskou cenu, jelikož kromě předpovědi počasí z ní mohli také vyčíst přesnou hodinu, kdy jim dorazí zboží,“ upřesnil.
Otázky zůstávají nezodpovězené
Na vrcholu plně zachovalé střechy, vyrobené ze čtyřiadvaceti mramorových desek, spočívá dekorativní korintská hlavice, která pravděpodobně sloužila jako základ bronzového větrníku ve tvaru mořského boha Tritona, syna Poseidona.
Největší záhadou ovšem zůstává, jak hodiny pracovaly v noci. Jedna z teorií počítá s jistým druhem hydraulického mechanismu, který byl poháněn tekoucí vodou z potoka kolem Akropole. „Jedinečnost tkví v tom, že takový důležitý mechanismus nebyl součástí chrámu, ale měl spíše užitkovou funkci,“ dodal Daskalakis. „Každopádně nevíme, kdo si stavbu objednal, zda soukromník či vysoce postavený úředník.“
Věž svou funkci plnila ovšem jen velmi krátce, mechanismus byl pravděpodobně ukraden při plenění města římskými vojsky a nebyl už nikdy nalezen. Později sloužila Věž větrů také jako kostel, restaurátoři v ní objevili fragmenty fresek s křesťanskými výjevy, včetně zobrazení anděla.
Po křesťanské éře padla památka do rukou Osmanů a sloužila jako muslimský svatostánek. Z područí islámu vytrhl stavbu před 200 lety až britský diplomat Lord Elgin, který se dlouhou dobu snažil o její přesun do své domoviny, avšak marně.
Oněch dlouhých 200 let byla věž využívána jako sklad starožitných předmětů. Její kompletní rekonstrukce byla zahájena teprve v roce 2014.