Článek
V minulosti byla jízda na velocipedu známkou velkého bohatství, dnes velkého zapálení a také odvahy. Netradiční podívaná ze sedla historického kola ale není nic nedosažitelného. Základy jízdy se dají naučit podle odborníků zhruba za hodinu.
„Velmi složité je naučit se vyšplhat na kolo a ještě složitější je se z něho dostat dolů. Problematické je také brzdění. Vysoká kola mají vpředu brzdu, ale prakticky se nepoužívá. Když ji totiž stisknete a zabrzdíte, následuje pád, který je téměř vždy na hlavu,“ říká Jan Bejšovec, předseda Českého klubu velocipedistů, vůbec prvního sportovního klubu u nás.
„Velmi složité je naučit se vyšplhat na kolo a ještě složitější je se z něho dostat dolů. Problematické je také brzdění. Vysoká kola mají vpředu brzdu, ale prakticky se nepoužívá. Když ji totiž stisknete a zabrzdíte, následuje pád, který je téměř vždy na hlavu,“ říká Jan Bejšovec, předseda Českého klubu velocipedistů, vůbec prvního sportovního klubu u nás.
„Velmi složité je naučit se vyšplhat na kolo a ještě složitější je se z něho dostat dolů. Problematické je také brzdění. Vysoká kola mají vpředu brzdu, ale prakticky se nepoužívá. Když ji totiž stisknete a zabrzdíte, následuje pád, který je téměř vždy na hlavu,“ říká Jan Bejšovec, předseda Českého klubu velocipedistů, vůbec prvního sportovního klubu u nás. Doplňuje, že nováček může jezdit zhruba za hodinu, jízdu jako takovou zvládne během dne. Asi tři sta kilometrů mu potom trvá, než v ní nabude určité jistoty.
Na velociped s řidičákem
Není divu, že různé pády a zranění nejsou v tomto sportu nic neobvyklého. Výška velocipedu totiž přesahuje jeden metr. Velikost kola se měří v anglických palcích. Nejběžnější je dvaapadesátka, což je 132 cm. Vidět lze rovněž odvážlivce na velocipedu velikosti osmapadesát, což představuje výšku 148 cm.
:. Vysoká kola mají v ČR desítky příznivců. foto: Právo/Jan Bejšovec
Velociped vynalezl v roce 1870 Angličan James Starley. Rozšíření vysokého kola do Čech netrvalo příliš dlouho a už v roce 1880 vznikl první český sportovní spolek, který sdružoval velocipedové nadšence z řad zapálených pánů.
V Čechách musel mít každý aktivní velocipedista dokonce řidičský průkaz, který obsahoval jméno majitele vysokého kola, jeho fotografii a stručnou adresu spolu s povoláním vlastníka.
Popularita vysokých kol trvala v českých zemích pouze necelých šestnáct let. Velocipedy vytěsnil jejich menší nástupce, takzvaný bezpečník, který se začal vyrábět ve velkých sériích, tím byl levnější a dostupnější. Vzduch také provoněl v následujících letech benzín a ulicemi se začala prohánět auta. Znovuobjevení kouzla jízdy na velocipedu trvalo zhruba jedno století. Až v osmdesátých letech minulého století začíná opět narůstat zájem o tato historická kola.
Jezdit mohou i děti
V Česku je hned několik klubů sdružujících nadšené velocipedisty. Jsou mezi nimi především muži. Věk nerozhoduje.
„Ve stanovách máme, že členem klubu se může stát muž, který dosáhl věku dvanácti let, ale jezdit mohou i mladší děti. Většinou jsou to hodní dědečkové, kdo vyrábí pro svá vnoučata malé velocipedy,“ uvádí Bejšovec s tím, že vzhledem k historickým souvislostem je členská základna českého klubu velocipedistů složená pouze z mužské části populace.
:. Milovníci kol, a nejen těch vysokých, si při svých setkáních oblékají i dobové oděvy. foto: Právo/Jan Bejšovec
„Jízda byla v minulosti vyhrazena pouze pánům. Dámy té doby byly navlečeny do nevhodných těžkých šatů a upnutých šněrovaček. Navíc také nenosily spodní prádlo,“ dodává.
Vysoké kolo si ale našlo v současnosti oblibu i u něžného pohlaví. Podle slov Bejšovce se ženy dokonce učí na velocipedu mnohem rychleji než páni.
Vysoké kolo si ale našlo v současnosti oblibu i u něžného pohlaví. Podle slov Bejšovce se ženy dokonce učí na velocipedu mnohem rychleji než páni. „Mám totiž dlouholetou zkušenost, že muži k tomu přistupují víc silově, ženy naopak uvolněněji,“ tvrdí Jan Bejšovec.
Zkusit jízdu na velocipedu na vlastní kůži a podívat se na svět z vysokého kola má šanci každý odvážlivec. V Českém klubu velocipedistů vám po domluvě rádi dají lekci. Může to být také neobvyklý dárek pro kamarády či blízké.
Cena velocipedu se pohybuje od 35 do 90 tisíc korun. V České republice je zhruba pět výrobců, kteří vám vyrobí kolo přesně na míru.
| Jak se rozjet a jak zastavit |
|---|
| Nahoru: Levá noha se položí na malou stupačku těsně nad zadním kolečkem, pravá se několikrát odrazí od země jako na koloběžce. |
| Dolů je několik možností: |
| 1. Stejně jako nahoru, jen obráceně. |
| 2. Seskokem přes šlapku dolů. |
| 3. Hodit nohy přes řidítka, zmáčknout brzdu a sklouznout po předním kole. |
Kdo se chce seznámit s historií velocipedů podrobněji a prohlédnout si vysoká kola zblízka, může se vydat do muzea cyklistiky, které se nachází v areálu zámku Nové Hrady na Orlickoústecku.
Na návštěvníky čeká kromě vystavovaných velocipedů ze soukromé sbírky zapáleného českého sběratele i šance dozvědět se o vývoji cyklistiky víc.
Otevírací doba v muzeu je duben: o víkendech a svátcích, 10–17 hod. květen–září: denně včetně pondělí, 10–17 hod., říjen: o víkendech a svátcích, 10–17 hod. VSTUPNÉ plné: 50 Kč snížené: 30 Kč rodinné vstupné: 120 Kč.
Velocipedisté se předvedou
Netradiční krasojízdu dovedných velocipedistů mají všichni zájemci šanci zhlédnout v sobotu 1. 11. 2008 na unikátní podívané nazvané Pražská míle. Vystoupení začíná v 10 hod. uprostřed Letenské pláně v Praze na rozšířené cestě za pomníkem.
Za doprovodu vážné hudby se budou moci návštěvníci pokochat vystoupením osmi až dvanácti jezdců, kteří předvedou cviky, jež nesou například pojmenování smrťák či zabijačka. Poté se velocipedisté utkají v závodě. Originální podívanou doplní výstava tricyklů (trojkol).