Velikonoce na Velikonočním ostrově

Velikonoce se na Velikonočním ostrově slaví v pátek a v sobotu, letos tedy 19. a 20. dubna. Žádné velké oslavy a barvení vajíček ale nečekejte. Venku je ostré slunce, které sem tam střídá rychlá přeháňka. Rtuť teploměru stoupá na 28 stupňů a kůže několika britských turistů se barví do ruda po pouhé čtvrthodině obdivování ikonických soch. UV záření je podle letištní tabule na úrovni 11/11.

„Velikonoce jako takové tu slaví pouze věřící. V kostele se konají speciální mše, ale většina místních si prostě užívá volný den s rodinou a nějakým tím drinkem,“ říká nám Rosie, která se na ostrově narodila. Ptá se, odkud jsme, a neomylně ví, kam ČR zařadit. To, že jí naší země něco říká, nás nejdříve nadchne. Když dodá, že byla v Praze s manželem před 20 lety a ukradli jim kus od Pražského hradu auto, čímž také skončil jejich spanilý výlet po Evropě, člověk posmutní. Na „jejím” ostrově se totiž nekrade a místní si nechávají svá auta i okna domů běžně otevřená.

Dřevěná či kamenná vejce s rytinami typických soch a boha ptačího kultu lze sehnat v krámcích či na řemeslném trhu v hlavním městě, ale jde spíše o takový malý lapač turistů. Velikonoční vejce z Velikonočního ostrova jsou jednoduše populární upomínkový předmět, který si zpět z tohoto malého ráje přiveze snad každý druhý. Vezmeme-li ale v potaz, že ostrov ročně podle serveru New York Times navštíví jen něco přes sto tisíc turistů, tak je místní ještě nemusejí nechat vyrábět v Číně a dělají je stále ručně.

Velký pátek, respektive v Chile Svatý pátek, je ale pro značnou část místních podnikatelů den jako každý jiný. Obchody a restaurace jsou otevřené, na hlavní ulici vyhrává hlasitá hudba z místních náleven a jako většinu jiných dnů přiletí na ostrov dvě letadla ze Santiaga. Lety bývají poměrně drahé. Je o ně navíc velký zájem, takže čím déle s koupí otálíte, tím bývají dražší. Last minute nabídky tu neplatí, lety se vždy naplní.

Pokud už vám v hlavě šrotují kolečka a vy přemýšlíte, že tento problém dokážete elegantně obejít, tak pozor. Jediným dalším místem, odkud se na Velikonoční ostrov létá, je Tahiti. A nějaký hlásek v zadní části hlavy zcestovalému člověku říká, že dostat se na ostrov Rapa Nui, jak se v jazyku místních Velikonoční ostrov nazývá, vás z Tahiti levněji nevyjde. Tuto variantu využívají spíše ti, kteří jsou na cestě kolem světa. A ruku na srdce - když už musíte opouštět Tahiti, neexistuje mnoho destinací, kam byste pokračovali raději než právě na Velikonoční ostrov.

Místní ženy pletou květinové věnce na přivítanou a tradiční sochy moai trpělivě sledují úžas turistů. Ceny potravin jsou vyšší, protože se naprostá většina, s výjimkou exotického ovoce a ryb, musí importovat z pevninského Chile. I tak ale jdou na odbyt, protože něco jíst prostě musíte.

I kvůli vyšším cenám turisté na ostrově obvykle zůstávají nejdéle týden. Maximální povolená doba je pak od loňského roku třicet dnů. Pravdou ale je, že pokud nejste lenoši a půjčíte si auto (pronajmout si vůz jiné značky než Suzuki se rovná nefalšovanému umění), můžete celý ostrov se všemi hlavními atrakcemi bez potíží projet za tři dny. Možná i za dva, když budete vynechávat obědy. Ale komu by se chtělo trmácet na nejodlehlejší ostrov světa, aby tam pak strávil pouze dva dny.

Co se řízení auta týče, panují na ostrově specifická pravidla: „S pásy se neobtěžujte, nikdo na ostrově je nepoužívá. Všichni řídí tak, aby nebyly potřeba,“ překvapí nás Rosie při cestě z letiště do příbytku na pobřeží s výhledem na jednu z moai. A jak je to zde s řidičskými průkazy? „Ty samozřejmě máme, ale autoškola na ostrově není. Učí nás řídit rodiče, nebo kamarádi.“

Velikonoční ostrov je místem, odkud se vám nebude chtít odjet. A nemohou za to jen ikonické sochy, kterých je na ostrově více než tisíc. Kombinace tropického klimatu, odlehlosti a divoké krásy způsobuje, že zde během pár dnů překvapivě potkáme víc Čechů než v pevninském Chile. Jeden z nich se zde dokonce zabydlel a dělá tu průvodce. Není prý prvním obyvatelem českého původu na ostrově, ale aktuálně tu žije nastálo jako jediný. A že získat zde trvalý pobyt není nic jednoduchého. Své o tom ví i Američan, od kterého jsme si půjčili auto. „Zabydlel jsem se tu v roce 1968. A neměnil bych,“ říká Paul, který je původně z hornaté oblasti amerického Wyomingu.

Rapa Nui se vám totiž rychle dostane pod kůži. A těžko najdete lepší místo, kde strávit Velikonoce. Nebo kterýkoli jiný den...