Článek
„Celý nápad se mi zrodil v hlavě, když jsem bydlel v Barceloně a babička mě přijela navštívit. Dlouho jsme se procházeli a ona mi vyprávěla historky ze svého mládí. Najednou jsem měl takový pocit, že mi jednoho dne bude tahle žena moc chybět, tak jsem se jí zeptal, zda by se mnou nechtěla cestovat,“ vzpomíná Creson a dodává, že na jeho nabídku hned kývla.
Podle Švéda ale nejde o samotnou myšlenku, že vnuk cestuje s babičkou. Jde především o fakt, že cestování a objevování není v žádném případě limitováno věkem.
Svou cestu zahájila dvojice v Pekingu a stačila už navštívit třeba Velkou čínskou zeď, podívat se na hranici mezi Severní a Jižní Koreou nebo zavítat do kočičí kavárny v japonském Tokiu. V současnosti si neobvyklý cestovatelský pár razí cestu přes Filipíny, odkud zamíří na Tchaj-wan a posléze do Indie.
Podle Cresona má cestování se starším člověkem značnou výhodu i v rozvláčnějším tempu cestu. „Na cestě s babičkou jsem méně v kontaktu s lidmi mého věku a nechodím tolik na večírky. To by pro mnohé byla velká oběť, ale pro mě ty dobré zkušenosti a zážitky převažují,“ tvrdí Švéd. „Všichni si myslí, že babička je ve skutečnosti moje máma,“ dodal.
V budoucnu znovu
Cresonova babička Saffa, která je původem z Izraele, není, co se týče cestování, žádným zelenáčem. V mladí sama procestovala Střední východ, Afriku i USA. „Pořád mě něčím překvapuje. Je plná energie a vždy pozitivní. Neměla problém kývnout ani na projížďku na koni,“ uvedl na babiččinu adresu. „Ve všech zanechává skvělý pocit. Je jedno, kdo jste, vždy si najde nějaké téma k hovoru.“
Naplánovat cestu zabralo Cresonovi tři měsíce, spousta věcí se nakonec změnila ještě v průběhu. Ale do budoucna by Švéd babičku opět rád přibral jako společníka. Zároveň vybízí svoje vrstevníky, aby se nebáli něco podobného taky zkusit. „Nemusí to být hned cesta jako naše, ale i společný víkend může hodně znamenat. Vsadím se, že jednoho dne budete za ten společně strávený čas vděční,“ uzavřel.