Ve vídeňském Prátru jsme potkali i Františka Josefa I.

Samotný zábavní park je jen malou částí oblasti zvané německy Prater. „Vidíte, že všude okolo jsou stromy. Na ploše šesti kilometrů čtverečních měli původně rakouští císaři svoji loveckou oboru,“ vysvětluje Stefan Sittler-Koidl, jeden z místních provozovatelů atrakcí a také předseda jejich společné asociace.

„Dne 7. dubna roku 1766 ovšem císař Josef II. rozhodl, že Prater zpřístupní veřejnosti. V místě zvaném Wurstelprater začaly vznikat restaurace a kavárny,“ pokračuje náš dnešní průvodce. „Přicházelo sem tolik lidí, že často museli na své jídlo dlouho čekat. Proto provozovatelé připravili dřevěné atrakce jako skluzavky či později kolotoče,“ dozvídáme se. Postupně tak vznikal zábavní park, který je dnes známý na celém světě.

„V dubnu roku 1945, v závěru druhé světové války, Prátr vyhořel. Například z vyhlídkového kola, symbolu tohoto parku, zbyla jen ocelová konstrukce. Po válce bylo ovšem rozhodnuto, že bude zábavní park obnoven, jako symbol nového začátku,“ dodává Stefan Sittler-Koidl.

„Lidé se mě často ptají, kolik je vstupné do zábavního parku. Neplatí se nic,“ říká náš doprovod. Lidé sem mohou přijít, užívat si atmosféru, během speciálních akcí třeba při svátku Halloween se pokochat maškarními průvody a nezaplatit ani euro. Kdo by chtěl víc, může vybírat z 250 atrakcí, restaurací a kaváren.

„Provozují je rodinné firmy s dlouhou tradicí, některé se o své atrakce starají i dvě stě let. Sám jsem už čtvrtou generací provozovatelů a přímo v této části města žiji – ne ovšem v maringotce, ale v bytě,“ usmívá se Stefan Sittler-Koidl. Bydlení vedle horské dráhy a kolotočů ovšem není pro každého.

„Když je hlavní sezona, od poloviny března do konce října, je zábavní park otevřený od rána do 23. hodiny, sedm dní v týdnu. Mimo sezonu pak záleží na počasí a dalších okolnostech,“ říká náš průvodce a vybízí nás, ať jdeme vyzkoušet místní atrakce.

Vynechat nemůžeme zřejmě nejslavnější atrakci Prátru, obří vyhlídkové kolo. Kabinky se během jízdy dostanou do výšky necelých 65 metrů, a kdo touží po vyšší dávce adrenalinu, může vyzkoušet letošní novinku. Takzvaná Platforma č. 9 je ocelová plošina s prosklenou podlahou, která se stejně jako kabinky otáčí dokola. Zájemci jsou zajištěni popruhy a podle provozovatelů si mohou užít stejný pocit, jaký před nimi zažili jen stavitelé tohoto vídeňského symbolu.

Zatímco běžná jízda vyjde na 13,5 eura (cca 330 Kč), za plošinu si člověk připlatí, stojí 89 € (přes 2100 Kč), navíc se nabízí jen o víkendech a po předchozí rezervaci na webu (wienerriesenrad.com).

Plošinu si necháváme na příště, shodou okolností se nám však nabízí jiný zážitek – setkání s císařem Františkem Josefem I., pochopitelně s hercem, jenž ho ztvárňuje. Kolo totiž vyrostlo v roce 1897, aby připomínalo nadcházejících padesát let tohoto panovníka na trůnu (vládl od roku 1848). Kdo si dá čísla dohromady, zjistí, že právě letos uplynulo 125 let od postavení slavného kola. V týdnu, kdy jsme Prátr navštívili, zde císař zdravil kolemjdoucí a seznamoval je s příběhem „svého“ kola.

Dozvěděli jsme se i další zajímavosti, třeba že si tato atrakce zahrála ve filmu Třetí muž (1949) s Orsonem Wellesem či v bondovce Dech života (1987) s Timothym Daltonem. Kdo dává přednost romantice, může si v kabince zarezervovat večeři s výhledem na Vídeň.

Nedávno také provozovatelé vyhlásili soutěž, jejíž vítěz strávil noc ve speciálně upravené kabince s postelí. Zúčastnili se lidé z celého světa včetně Brazílie, nakonec ovšem zvítězil soutěžící z Německa. Alespoň za zážitkem necestoval daleko…

Postupně zkoušíme různorodé atrakce, chybět nemohou horské dráhy, střelnice či autodrom. Oblíbený je Freifallturm čili Věž volného pádu, název v tomto případě hovoří za vše. Připoutáni k sedačkám stoupáme do výšky osmdesáti metrů, chvíli se s námi atrakce otáčí dokola, abychom si prohlédli Vídeň ze všech stran.

Následně se stroj zastavuje a hlas z reproduktoru začíná odpočítávat: tři, dva, jedna, teď! V sedačkách padáme dolů a teprve poměrně nízko nad zemí začínáme prudce brzdit. Zážitek, který si bude leckdo pamatovat do konce života, vyjde na pět eur.

Stejná cena se platí za další oblíbené místo Prátru, řetízkový kolotoč, který vystoupá do výšky 117 metrů a roztáčí nás rychlostí šedesáti kilometrů za hodinu. Projížďka na dalším vyhlídkovém kole, květinovém Blumenrad, je pak vítaným uklidněním.

Tu a tam v parku zaslechneme češtinu, třeba u obsluhy jedné z horských drah. Česky jsme si popovídali i s majitelem místní vyhlášené restaurace Schweizerhaus Karlem Kolarikem, jeho dědeček totiž přišel do Vídně z jižních Čech.

Mají tu i Království železnic, jemuž šéfuje Matěj Horn. Ten provozuje podobnou atrakci také na pražském Smíchově. Kdo si chce užít Prátr se vším všudy, tomu možná bude jeden den málo.