Článek
Pokud i po samotném úvodu článku ještě tápete, proč by vás snad měla v hotelu 3100 Kulmhotel Gornergrat bolet hlava, nápovědu naleznete hned v samotném názvu hotelu. Ona číslice totiž značí jeho nadmořskou výšku.
A zatímco tříhodinová lyžovačka v podobné výšce obvykle nebývá žádný problém, když tam vyrazíte zubačkou na jednu romantickou noc, kdy budete mít hvězdnou oblohu jako na talíři, dost možná se brzy dostaví bolehlav, který však ani po slupnutí růžového prášku nikam nezmizí. Člověku stiženému slabší verzí výškové nemoci totiž obvykle pomůže jen návrat do údolí.
Když dorazíte zubačkou do cílové stanice, popojdete jen pár desítek metrů do kopce a jste u hotelu, který se od 60. let minulého století dubluje i jako astronomická observatoř. Už během samotné cesty zubačkou jsou výhledy na Matterhorn dechberoucí, to jistě. Avšak teprve při pohledu od hotelu můžete dostat do záběru se světoznámou horou i samotnou zubačku. Pak je kýčovitý výhled zcela kompletní.
Samotný hotel pak navzdory své poněkud adrenalinové lokalitě uspokojí i náročnější klienty. Když vstoupíte do lobby nebo jednoho z pokojů, rozhodně nemáte pocit, že jste vkročili do ubytovacího zařízení, které letos slaví 115 let od otevření. V pokojích ve skandinávském stylu je stále patrná vůně dřeva, a když už jeden z 22 pokojů zrovna nemá výhled na Matterhorn, je z něj vidět obvykle alespoň na masiv Monte Rosa.
Skvělá gastronomie, jiná chuť
Hotel je oficiálně sice jen tříhvězdičkový, kdo však někdy putoval Švýcarskem, dobře ví, že tři hvězdičky znamenají ve Švýcarsku ubytovací nadstandard. A v podobné nadmořské výšce už jste pak opravdu zvyklí spíše jen na nejrůznější útulny, nikoli na ubytování podobné úrovně. Navíc i s velmi dobrou gastronomií.
Jen se nelekněte, tamější specialitou je populární regionální pokrm z Wallisu zvaný Cholera. Ten v názvu ukrývá období vzniku, tedy třicátá léta 19. století, kdy tato choroba v regionu řádila. Pokrm, který vznikl z nouze, není ničím jiným než slaným pečivem, plněným bramborami, sýrem či zeleninou. Zkrátka tím, co dům dal či co se dalo sehnat. Pokud jste jej však už někde v regionu ochutnali, možná vás zarazí, že v restauraci vis-à-vis bude chutnat trochu jinak.
„Jídlo i víno tady chutná jinak. Nedá se říct, že hůř, ale ani líp. Prostě jinak než v údolí. Je to podobné, jako když člověk letí letadlem, na palubě se také lidské chutě mění. Kulmhotel stojí ve švýcarských Alpách tak vysoko, že okolní atmosféra se podobá té v letícím tryskovém letadle. Kabiny dopravních strojů se zpravidla přetlakují na výšku odpovídající přibližně třem kilometrům nad mořem,” vysvětluje v knize Hotelové legendy Švýcarska změnu chuti její spoluautor Petr Čermák.
Skrytý švýcarský klenot, který Češi neznají
Realitou zůstává, že pokud nemáte to štěstí a necestujete zrovna první třídou, tak jsou pokrmy nabízené v tomto vysokohorském hotelu nesrovnatelné s těmi, které v dnešní době aerolinky běžně servírují.
Jen mě ale neproklínejte, až budete první ranní zubačkou sjíždět s bolehlavem do Zermattu. Na vše dobré totiž začnete vzpomínat hned poté, co se poprvé nadechnete trochu méně řídkého vzduchu v tomto zimním středisku, populárním nejen u evropské smetánky, ale i nadšených lyžařů.
Může se vám hodit na Zboží.cz: