Ve středním Porýní jsou cyklisté vítáni

Cyklostezky jsou většinou asfaltované a dostatečně široké, kromě cyklistů se po nich prohánějí jen inlajnisté na kolečkových bruslích, případně tam mámy strkají kočárky. Ti ani ony cyklistům nevadí. Ve stísněném údolí jsou ale i úseky, kde je cyklostezka vměstnána do úzkého prostoru spolu se silnicí a s železniční tratí.

Rýn je označován za otce německých řek. Tomu odpovídá i „chování“ řeky. Voda v ní plyne pomalu a důstojně. Nese na hladině množství nákladních člunů, šífů s uhlím, železným šrotem, pískem, kontejnery či s jiným nákladem. Je to nejen pozoruhodná přehlídka vodní techniky, ale také ilustrace významu, který je tu laciné lodní dopravě přikládán.

Rychlostí srovnatelnou s pomalými šífy se pohybuje i většina cyklistů, které v oblasti mezi Bonnem a Bingenem potkáte. Své putování navíc obohacují četnými zastávkami a odbočkami, protože cestou je opravdu mnoho míst, která si alespoň krátké zastavení zaslouží.

Tamní cyklostezka je primárně pro labužníky, pro něž samotná jízda na kole není cílem, ale prostředkem k tomu, aby si něco užili. Do konvoje šífů se občas zařadí i výletní lodi. Vyplouvají z Kolína, Bonnu nebo z Koblenze a dělají buď několikahodinové okruhy, nebo fungují jako hotely plující po řece i několik dnů.

Od roku 2002 je pětašedesátikilometrový úsek středního toku Rýna zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Více než dva tisíce let tudy vede jedna z nejvýznamnějších spojnic mezi Středomořím a severem Evropy.

Zvlášť pozoruhodná je dějinná kontinuita, která tu zůstala zachována: od památek na římské osídlení z počátků našeho věku, středověkých hradů a hrázděných domů v obcích, jako je například Bacharach, až po širokou paletu architektonických neostylů v palácích a měšťanských domech postavených v 18. a v 19. století. To vše je spolu s rozlehlými vinicemi, terasovými políčky a skalními útesy natěsnáno do úzkého prostoru, jemuž vévodí majestátní Rýn.

Začít se dá už v Kolíně s jeho mohutnou katedrálou a s několika významnými muzei. Další den lze strávit ve 35 kilometrů vzdáleném Bonnu, kde je také k vidění řada pozoruhodností. Kousek pod Remagenem, dál proti proudu, se do Rýna vlévá řeka Ahr, jeho nejdivočejší dcera. Asi deset kilometrů od jejího ústí je krásné středověké městečko Ahrweiler, jehož návštěva za tu odbočku rozhodně stojí, protože jiné podobné na trase už nepotkáte.

V Remagenu stojí na obou březích Rýna zbytky předmostí. Stával tu most, který jako jediný nebyl zničen při ústupu wehrmachtu před spojenci na jaře 1945. Řeku, která měla ofenzívu zastavit, překonali američtí vojáci suchou nohou právě v Remagenu. Most přežil i následné německé bombardování, až nakonec nevydržel soustavné přetížení a zhroutil se.

Na soutoku Rýna a Mosely je Koblenz, hezké město, v němž jsou k vidění např. zbytky římského tábora. Nejvýznamnějším místem je Německý roh (Deutsches Eck), výběžek na soutoku, který má pro Němce až magický význam. Symbolem jednoty a spojení se stal už koncem 19. stol., ale zvláštní význam mu v Německu přisuzovali zejména po 2. světové válce, poté, co byla země rozdělena. Na protějším břehu Rýna je pozoruhodná pevnost Ehrenbreitstein.

Putovat na kole podél středního toku Rýna lze tak, že si v brašnách vezete všechno s sebou a stěhujete se z místa na místo. Podél cesty jsou kempy, kde jsou na cyklisty zařízeni, a stejné je to s malými hotýlky a penzióny. Skoro všude visí symboly znamenající, že cyklisté jsou vítáni.

Pokud chcete zůstat na jednom místě a tam se každý den z výletu vracet, nehrozí vám, že budete neustále projíždět stejnými místy. Podél Rýna jezdí příměstský vláček, který je rovněž zařízen na převoz kol. Když cestu tam projedete na kole, zpátky vás přiveze vlak. Pokud přijedete do Porýní autem, což je v případě přepravy kol ta nejpohodlnější varianta, lze do kombinací zapojit i to a z celé trasy si vybrat jen to nejzajímavější.

Cyklostezka vede na celém středním toku Rýna jen po jeho levém břehu, ale řada míst, zejména hradů, které by stály za návštěvu, je na druhé straně. V této oblasti není mnoho mostů, ale jsou tam přívozy, které vás buď jen s kolem, nebo i s autem na protější břeh přepraví.

Původní středověký hrad ze 12. století byl ve století devatenáctém přestavěn pruskou královskou rodinou na neogotický zámek se skvostnými interiéry. O obnovu hradu zdevastovaného francouzskými vojsky se postaral korunní princ, později král Fridrich Vilém IV., který jej dostal darem. Dochovaly se původní obranné i obytné věže s plochými střechami, pergolové zahrady i terasy. Neogotické vybavení hradu doplňují cennosti ze soukromých královských sbírek a mají evokovat slávu dob dávno minulých.

Hrad Marksburg jako jediná neporušená pevnost na Rýně dokumentuje život na hradech od 13. století. Jeho architektonický charakter reprezentuje stavitelský vývoj trvající více než 700 let: impozantní stavbě nechybí cimbuří, hradby, bašta ani hradní příkop.

Původně římská osada založená v roce 50 n. l. má nejlépe zachované římské městské hradby v celém Německu. Z původních 35 hradebních věží se jich dochovalo jedenáct. Staré město je plné historických budov, kostelů, klášterů, paláců a měšťanských domů. Panoramatu městečka dominuje kostel sv. Severia. Dvojice jeho věží byla zbudována z trosek římských lázní. Víno z místních vinic je pokládáno za nejlahodnější v oblasti středního toku Rýna.

Původně rybářské vesničky, později města v podhradí Rheinfelsu a Katzu, spolu sousedí přes řeku. Samozřejmostí jsou charakteristické hrázděné měšťanské domy, přičemž St. Goar se může pochlubit také okouzlujícím pozdně gotickým evangelickým kostelem a neogotickým katolickým kostelem.

Na pětistém padesátém pátém kilometru, kde je údolí Rýna nejužší, se tyčí legendární útes Loreley, k němuž se váže pověst o plavovlasé dívce. Ta svou krásou a andělským zpěvem lákala lodě do záhuby. Vysoké břidlicové skalisko totiž stojí v nebezpečné zatáčce se silnými proudy, která se pro neznalého lodivoda mohla stát osudnou. Věhlas pověsti zajistil německý básník Heinrich Heine.

Městečko Bacharach může být nazváno encyklopedií milénia německé kulturní historie. Historické městečko, významné především ve středověku, bylo obdařeno také příznivým podnebím, proto se v místních sklípcích stáčí odnepaměti výborný rýnský ryzlink i burgundské. Na městečko shlíží z výšky jediná věž evangelického kostela sv. Petra, románské baziliky s pozdně románskými okny.