Ve starověku byla centrem všeho vědění. Svůj význam ale neztratila ani po tisícovkách let

Původní Alexandrijskou knihovnu založil ve 3. století před naším letopočtem Aristotelův žák Démétrius. Podle odhadů byla domovem až 700 tisíc svitků, což z ní dělalo největší instituci svého druhu v antickém světě. Šlo o centrum vzdělanosti a shromažďovalo se zde písemnictví veškerého lidstva. Natolik ambiciózní současná knihovna, do níž mohli lidé poprvé vstoupit v roce 2002, není, ale myšlenku drží stejnou jako její předchůdkyně – být otevřená všem, kdo touží po vědomostech a poznání.

Těžko říct, jak antická knihovna v egyptské Alexandrii vypadala původně, její soudobá verze je ale bez přehánění monumentální. Soutěž o její podobu zorganizovalo v roce 1988 UNESCO, nakonec zvítězilo věhlasné skandinávské studio Snøhetta, v jehož portfoliu je mimo jiné Opera v Oslu, Národní památník a muzeum 11. září v New Yorku nebo norská podvodní restaurace Under. Za vytvoření Alexandrijské knihovny obdrželi architekti prestižní cenu World Architecture Award.

Není se čemu divit. Ohromné žulové průčelí budovy tvoří kruh, který zdobí vyrytá písmena asi 120 světových abeced – na znamení, že návštěvníci před branami knihovny zanechávají veškeré své odlišnosti a vstupují dovnitř s jednotným cílem– vzdělávat se.

Samotná knihovna a její archiv pak fungují ve třech jazycích: v arabštině, angličtině a francouzštině. Francouzské knihy dostala instituce v roce 2010 darem od tamní národní knihovny sídlící v Paříži. Díky tomu je alexandrijský svatostánek vědění šestou největší frankofonní knihovnou světa.

Vstoupit do hlavní čítárny knihovny je jako vstoupit do jiného světa. Světa, kde jsou místo skalních úbočí police s knihami vystavené na několika kaskádovitých podlažích. Rozlehlý prostor s proskleným stropem, díky němuž panuje v celém sále přirozené světlo, je skutečně majestátní a vzdušný – zabírá asi 20 tisíc metrů čtverečních. Jde zároveň o studovnu, která příchozím dopřává komfort takřka naprostého ticha, v němž se nesou jen zvuky chůze, šoupání židlí nebo knih. Vejde se sem na dva tisíce lidí.

„Celkově má knihovna prostor na osm milionů knih. Nacházejí se tu také specializované sekce: oddělení pro děti a dospívající, pro zrakově hendikepované nebo část s mapami,“ vysvětluje místní průvodkyně Fatima. Dodává, že součástí knihovny jsou ale také muzea, například to s písemnictvím a historickými knihami, ale jelikož jsme v Egyptě, nechybí ani sekce se sarkofágy, antickými mozaikami či sochami.

Spousta prvků je navíc interaktivních. „Na téhle obrazovce si můžete prohlédnout velmi podrobně sarkofág. Můžete navíc přepínat mezi jednotlivými vrstvami a prohlédnout si zblízka i mumii,“ ukazuje průvodkyně v egyptské sekci. Její kolegyně nám pak podává podrobný výklad o sochách a božstvech starověkého Říma a Řecka.

Nejzajímavější exponát se nachází v sekci s písemnictvím. Jde o kus papyru popsaný řeckou abecedou, který je pozůstatkem požáru původní Alexandrijské knihovny. Přesněji řečeno jde o kopii, protože originál je vystaven v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni. Egypťané z toho moc radost nemají – podle toho, jak si průvodkyně povzdechne – a usilují o navrácení svitku do vlasti.

Knihovnu od prvopočátku provázejí také kontroverze, a tak ani v případě svatostánku vědění není vše úplně zalité sluncem. Mnozí například kritizovali, že je provoz knihovny pro Egypt neudržitelný.

Je pravda, že v Alexandrii působí hypermoderní stavba trochu jako pěst na oko, byť v nikterak negativním smyslu. Jen lze v jejím blízkém okolí narazit na vlezlé prodejce suvenýrů nebo žebráky. Taková je bohužel realita, kterou ani nablýskaná knihovna, za jejímiž branami jako by problémy běžných Egypťanů neexistovaly, nedokáže zneviditelnit.

I další kritické hlasy se vyjadřovaly zejména k finanční stránce celého projektu, konkrétně k tomu, že se na stavbu využilo víc peněz než na samotný knižní inventář. Prostor tu je sice na osm milionů knih, ale po otevření jich bylo jen půl milionu. Další půlmilion svazků získala instituce od Francouzů, jak už bylo zmíněno. Údajně bude trvat ještě desítky let, než se veškeré police zaplní. Jenže tohle trápí více obyvatele Egypta než turistu, který se přichází pokochat architektonickou podobou, interiéry a exponáty.

Běžnému návštěvníkovi se totiž dostane zajímavého zážitku. V zapadajícím slunci knihovna vypadá jako kolosální staroegyptský chrám na břehu Nilu, za což může i vodní plocha z jedné strany budovy či abecední znaky na fasádě. Navzdory tomu, že Alexandrijská knihovna už není centrem všeho lidského vědění, dokáže ohromit i dnes.