Val di Fassa: Hory a lázně ve velkém stylu

Údolí Fassa je jedním z nejoblíbenějších v celých Dolomitech. Zdejší hory navíc kromě milovníků sportovního vyžití přitahují i fotografy. Důvodem je jev zvaný enrosadira, díky němuž se skalní vrcholky při západu slunce barví do odstínů červené a růžové. Zcela přírodní barevná show na kulisách masivů je zapříčiněna přítomností uhličitanů vápenatého a hořečnatého v hornině Dolomitů. A protože italská oblast se pyšní 80 procenty slunečných dnů v roce, máte velkou šanci, že líbivý úkaz při návštěvě severoitalského regionu spatříte na vlastní oči.

Do Val di Fassa spadá sedm obcí, v zimě rozumějte sedm zimních středisek – Campitello, Canazei, Mazzin, Moena, Pozza, Soraga a Vigo. V podstatě příliš nezáleží na tom, které zvolíte za svou základnu. Jsou podobně malebné, turisticky dobře vybavené a na sjezdovky je to ze všech coby kamenem dohodil.

Údolí si navíc zakládá na faktu, že když už se do něj dostanete, vlastní dopravní prostředek nutně nepotřebujete. Mezi obcemi a přilehlými lyžařskými areály funguje skutečně propracovaný systém dopravy v rámci skipasů, čímž chce region zamezit zbytečným dopravním zácpám a problémům s parkováním u sjezdovek. Přejezdy navíc nezajišťují jen typické linkové autobusy, ale i stylové vláčky. Po pár desítkách kilometrů v lyžákách a nějaké té místní grapě na zahřátí vám vláček s korbou pro lyže pravděpodobně vykouzlí úsměv na tváři.

A lyžování samotné? Klasiku českých svahů – dolů sjezd tři minuty a nahoru minimálně patnáct – tu opravdu nečekejte. Pokud máte rádi různorodost nebo večery trávíte sčítáním pokořených kilometrů, budete ve svém živlu. V takovém případě se určitě vyplatí zakoupit si Dolomity Superski Skipass, který otevírá turnikety ke 200 kilometrům sjezdovek všech obtížností přímo v oblasti a dalším 1000 kilometrům v okolních areálech.

A kam vyrazit nejdříve? Tady je každá rada drahá – a limitováni jste pouze množstvím času a sil. Zdejší lanovky jsou rychlé. Možná až moc rychlé, jste-li příležitostný lyžař, protože času pro odpočinek unaveným nohám opravdu není mnoho. Určitě byste si neměli nechat ujít sjezdovku Tomba ve Vigo di Fassa, pojmenovanou po slavném italském lyžaři, několikanásobném olympijském vítězi ve slalomu a superobřím slalomu. Mezi další lahůdky pro zkušenější se pak řadí i náročné technické sjezdovky Vulcano v Pozze di Fassa a Ciampac v Alba di Canazei.

A když už jste tady, nejznámější okružní trasou je vyhlášená Sella Ronda. Je ovšem nutné počítat s faktem, že tento zážitek si nechce nechat ujít většina lyžařů v oblasti, a proto může být trasa o něco plnější. Ideálním dnem, kdy panoramatický sjezd absolvovat, je pak možná trochu překvapivě sobota, kdy se mění turnusy.

Asi 40kilometrový okruh, jehož polovinu délky činí sjezdovky, lze projet průměrným tempem za čtyři hodiny, pokud nebudete dělat zastávky. To by ovšem byla v Itálii kvůli vyhlášené gastronomii vyloženě škoda. Navíc je třeba doplnit vydanou energii. Horských chat s hříšnou nabídkou výživných pokrmů je k tomu všude na trase dostatek.

Osvědčenou jistotou je chata Rifugio Salei v Passo Sella, položená ve výšce 2225 metrů nad mořem. Kromě výborných specialit, typických domácích knedlíků servírovaných třeba s jelením masem nebo výtečného grilovaného sýra, nabízí i panoramatický výhled na hory. A zdejší malinová pálenka také stojí za zmínku.

Po takovém několikachodovém obědu s digestivem se samozřejmě může stát, že vás přejde chuť trasu dokončit. Ale zítra je koneckonců také den – a na začátku byla přece řeč o lázních.

V rámci trendu disponuje značná část hotelů ve Val di Fassa minimálně saunou nebo bazénem. Ale dokonalou relaxaci nabízí především několik lázeňských komplexů. Pokud s sebou máte děti, vyrazíte pravděpodobně do akvaparku Vidor, kde se ratolesti vyřádí na všemožných skluzavkách či tobogánech a rodiče si s trochou štěstí odpočinou v hydromasážním bazénu s výhledem na pohoří Rosengarten.

Pokud jste ale, ať už trvale, či dočasně, bez závazků (některé hotely nabízejí animační programy pro děti s alespoň částečnou znalostí angličtiny či němčiny), nenechte si ujít příležitost vyrazit do lázní QC Terme v Pozze. Potřebujete tedy jen plavky a čas. Čím více, tím lépe. Protože možnosti rozmazlování jsou široké.

Dolomitská pobočka známého italského řetězce lázní v prosinci oslavila teprve první rok existence a vše se ještě blýská novotou. Konceptem zařízení je maximální ohled na životní prostředí a dosažení harmonie smyslů. Vstup do třípodlažní budovy je podmíněn dosažením věku patnácti let.

V centru celého lázeňského dění je trentinský pramen Alloch, který je díky svým léčebným účinkům na pohybový, nervový a dýchací systém a imunitu využíván už od 15. století. Zhruba 37 stupňů Celsia teplý pramen je bohatý zejména na hořčík, síru a vápník a napájí veškeré bazény a procedury lázní.

Zahaleni do županu si pak můžete vybrat některý z doporučených okruhů zaměřených třeba na relaxaci nebo detoxikaci, či se prostě toulat stylovým komplexem a vyzkoušet, na co máte zrovna chuť.

Pokud dorazíte „rovnou z lyžáků“, není od věci vyzkoušet Kneippovy lázně v prvním patře. Vaše nohy vám po počátečním šoku ze studené a po chvíli naopak horké vody budou vděčné. Hned vedle se nacházejí vnitřní bazénky s hydromasážními vanami i vstup do venkovního bazénu s výhledem na Dolomity, součást světového přírodního dědictví UNESCO. Tady zaručeně nějakou chvíli strávíte.

Zvláště speciální sedačky se silnými masážními tryskami jsou po prolyžovaném dnu doslova balzámem. A výhled přes horkou mlhu stoupající z vody je v každou denní dobu hypnotický. V dalších patrech najdete několik saun lišících se teplotou, designem a použitými esencemi – zastoupeny jsou hlavně lokální vůně jako bylinky nebo alpské seno. Ke zchlazení slouží speciální místnost a můžete i vyjít ven.

Nechybí samozřejmě parní lázeň a barvou západu slunce zářící solná jeskyně. V mezipatře se můžete občerstvit teplým čajem z místního ovoce nebo pramenitou vodou. A úplně nahoře se nacházejí klidové místnosti. Tady obzvláště byla použita vynalézavost. Relaxovat můžete v kruhovém pokoji na rohožích s krbem uprostřed, na vodních postelích s muzikoterapií a světelnou projekcí na stropě nebo v závěsných houpačkách jako na žižkovské věži.

A protože se pravděpodobně nějakou dobu zdržíte, stojí za zmínku i nabídka občerstvení. Každodenní brunch a oběd jsou za příplatek, ale pokud, stejně jako většina hostů, dorazíte v odpoledních hodinách po lyžování, večerní „aperiterme“ od 17.30 hod. je zahrnut do vstupného. Jedná se o večeři formou švédských stolů.

A protože jsme v lázních, důraz je kladen na čerstvost a zdravotní přínos nabízených pokrmů. Nechybí proto především čerstvé ovoce a zelenina, ale protože jsme pořád v Trentinu, ani skvělé sýry a šunky. Pro ty svědomité jsou určeny kalíšky s cizrnou a zeleninovými a ovocnými šťávami, pro gurmány zase chlebíčky s mortadelou a místním špekem. A aby se dostálo názvu občerstvení a nebyla nuda, trentinské prosecco teče proudem.

Procházet v županu se sklenkou šumivého vína v jedné ruce a špejlí s melounem a sýrem ve druhé svíčkami osvětlenou místností plnou naprosto stejně vymóděných lidí má lehký punc dekadence. K tomu všemu hraje tlumená hudba a velkými francouzskými okny sledujete měsíc vycházející nad horami a zářící vesničky. Je to vlastně trochu jako stát se na chvíli členem luxusní županové sekty.

Je pouze na vás, zda se po prvním kole občerstvení vrátíte do bazénu či relaxační místnosti, nebo dolijete sklenku a znovu „nabrousíte“ napichovátko. Lázně jsou otevřeny od neděle do čtvrtka do desáté hodiny večerní a v pátek a sobotu do jedenácti. Rozdíl v ceně celodenního a odpoledního vstupu je přitom symbolických pár eur.

Ten okruh Sella Ronda by to zítra přece jen asi chtělo dokončit. Na druhou stranu vrátit se a vyzkoušet zbytek procedur se zdá jako minimálně stejně zodpovědný úkol.