Článek
„Je to tu moc pěkné. Chtěl bych sem přestěhovat svůj domek, abych unikl vedru," žertuje osmadvacetiletý Songpchol Tasinlapasatchit, překvapen parou, která uniká z jeho úst, zatímco teplota se pohybuje pod bodem mrazu.
V této zemi, kam přijíždějí milióny turistů na pláže s bílým pískem, místní obyvatelé před sluncem utíkají a uchylují se do obchodních domů, aby se tu ochladili. Zde stejně jako všude v Asii je bílá pleť známkou krásy, zatímco opálená značí příslušnost k nejchudším třídám, rolníkům a námezdním či stavebním dělníkům.
Boj proti horku má však značné dopady na životní prostředí. V jedné z nejbohatších zemí jihovýchodní Asie se spotřebuje obrovské množství elektřiny na ochlazování obchodních center, kanceláří a bytů. Nejkritičtější je situace v metropoli, kde jeden obyvatel spotřebuje v průměru dvakrát více elektřiny než Thajec z jiného regionu.
Největší spotřebu mají obrovská obchodní centra v Bangkoku. Podle šetření Mekong Commons, regionální agentury specializující se na otázky životního prostředí, využívají tato centra více elektřiny než všechny venkovské provincie dohromady. Někteří proto pohlížejí s obavami na vznik nových sněhových atrakcí, které spotřebovávají příliš mnoho elektřiny.
V dalším parku atrakcí v Bangkoku Harbin Ice Wonderland je teplota udržována na mínus 15 stupních Celsia. Mezi průměrnou venkovní teplotou v megapoli to je rozdíl asi 50 stupňů. Do tohoto parku bylo dovezeno přes 600 tun ledu, aby tu mohly být postaveny takové monumenty, jako je Eiffelova věž nebo chobotnice.
Thajci jsou ochotni vynaložit velké úsilí na to, aby spatřili sníh, který je fascinuje. Když potkají Evropana, často se ho ptají, jaké to je dotýkat se sněhu. Pro obyvatele této země, kde se celý rok může chodit v šortkách a tričku, je kontakt se sněhem fascinující. Thajci, kteří mají dost prostředků, stále ve větším počtu jezdí do lyžařských center v Japonsku, Koreji nebo Číně.
Místní cestovní agentury nabízejí "dotek skutečného sněhu" v Japonsku za přístupné ceny díky rozvoji nízkonákladových letů. Thajci mají také rádi hory na severu země, kde sice není dost chladno, aby tu padal sníh, ale je tu poměrně svěží vzduch.
Nejpřístupnější alternativou je nyní strávit neděli ve sněhovém parku a sklouznout se na umělém sněhu. Jiní si stavějí sněhuláky v podobě andělů nebo zvířat a fotografují se s nimi. Sedmadvacetiletý Savaní Nimtchong se svěřuje: „Kdyby aspoň jednou za můj život v Thajsku padal sníh, chodil bych po něm nahý, abych zjistil, jak dlouho to vydržím!"