V srdci černého kontinentu si hýčkají kus malého českého dědictví

Ol Pejeta nespadá ani pod národní parky, ani pod národní rezervace, ale je nejvýznamnější soukromou rezervací ve zmíněné oblasti. Vlastní ji mezinárodní nevládní ochranářská organizace Fauna & Flora International se sídlem v britské Cambridgi. Rozkládá se na ploše 360 km², což je srovnatelné s rozlohou našeho Krkonošského národního parku a nachází asi 200 kilometrů severně od Nairobi.

Netypický a moderní je způsob odbavení u brány - probíhá pomocí načtení QR kódu a poté vyplněním formuláře, takže je radno mít mobil nejen nabitý, ale i s funkční čtečkou. Minimální znalost angličtiny, pokud necestujete s česky mluvícím průvodcem, odbavení také urychlí; perfektní znalost svahilštiny, druhého úředního jazyka v Keni, asi nebývá u našinců až tak běžná.

Část této soukromé rezervace pokrývají travnaté savany s minimem stromů, další část řídká nebo hustší buš a nejmenší část lesy. U vodních toků Ngobit a Ewaso Ng'iro je i několik nevysychajících mokřadů.

Jedno z míst, která v rezervaci nelze vynechat, je památník nosorožcům s jejich hroby. Právě zde odpočívá nejen u nás nejznámější nosorožec (tuponosý severní) Sudán, poslední samec svého druhu. Do Česka ho 19. září 1975 spolu s dalšími pěti dovezl Josef Wágner, a to do „svého“ safari parku ve Dvoře Králové.

Roku 2009 byl Sudán spolu s dcerou Nájin (*1989) a vnučkou Fatu (*2000) přemístěn do Ol Pejety za účelem šance na reprodukci. V roce 2017 však onemocněl, trápily ho rozsáhlé léze, projevilo se i stáří, a tak musel být 19. března roku 2018 utracen. Prvního dubna téhož roku mu byl odhalen pomník, při ceremoniálu vlála také česká vlajka. Sudánovy ostatky se vrátily zpět k nám, kde byl vypreparován a vystaven v Národním muzeu. V roce 2023 byl dle dřívější dohody navrácen do Keni.

Poslední dva žijící nosorožci tuponosí severní jsou právě samice Sudánovy krve Nájin a Fatu. Ty jsou, na rozdíl od ostatních volně se toulajících nosorožců, chovány v oploceném a bedlivě střeženém výběhu.

Je alarmující, že v roce 1960 bylo evidováno 2300 jedinců jejich druhu a v roce 1980 už pouhých 15 kusů. Ve volné přírodě byl nosorožec tuponosý (též bílý) severní naposledy pozorován v roce 2007. A co nás staví na pomyslné stupně vítězů v boji o záchranu? Pouze ve Dvoře Králové se podařilo ho rozmnožit.

K dohledání je, že se jedná o 14 zárodků (jiný zdroj uvádí 22) vygenerovaných ze zmrazeného spermatu Sudána, samce ze San Diega a samce Suniho, uhynulého u nás v roce 2014. Jelikož zmíněné samice nejsou schopny zabřeznout jak z důvodu pokročilého věku, tak i vzhledem k neúspěšným pokusům o reprodukci, zvažuje se využití donošení embrya náhradní matkou příbuzného nosorožce bílého jižního.

Ve téže časti rezervace, kde žijí Nájin a Fatu, ve výběhu u informačního centra Morani, je chován slepý nosorožec Baraka - ve svahilštině znamená jeho jméno požehnání. Narodil se ve volné přírodě v Ol Pejeta, ale již v mládí po souboji s jiným nosorožcem oslepl na jedno oko. Druhé oko mu poškodil šedý zákal, nepomohla ani operace. Tohoto handicapovaného nosorožce je možné „adoptovat“, tedy přispět na náročný provoz péče o něj.

Dalším zařízením s podobnou náplní je záchranná stanice šimpanzů Sweetwaters. Co možná překvapí, že se jedná o dvě tlupy třiceti lidoopů zachráněných z černého trhu s exotickými zvířaty v Africe i v arabských zemích. Jejich areál je rozsáhlý - zabírá 250 hustě porostlých akrů a ne vždy se podaří šimpanze v porostu zahlédnout. Leda když se přiblíží k dvojitému oplocení útulku.

Nejdelší zemskou rovnoběžku minou turisté již cestou autem na silnici, ale jelikož prochází i rezervací, je ideální využít možnosti překročení v přírodě. Člověk si zde vychutná ten pocit Cimrmanovy výpravy k severnímu pólu, kde jedním krokem dobyvatel míří na sever a zpětným na jih - to jde vlastně kdekoliv na této planetě, ale jít na severní polokouli a hned poté na jižní, jde opravdu jen na rovníku. Pochopitelně pouze zde a u hrobů nosorožců smí turisté opustit vozidlo, jinak platí pravidlo potravního řetězce, kde člověk opravdu není na vrcholu.

Ol Pejeta leží na vzdáleném úbočí masivu Mount Kenya v zemědělské oblasti zvané Laikipia. Jedná se o vyhaslý vulkán se zbytky ledovce, který je možné zahlédnout i z Nairobi. Má vlastně dva hlavní vrcholy Batian a Nelion, které dosahují výše 5199 metrů a 5188 metrů, takže o zásadní rozdíl se nejedná. Důležitým vrcholem pro ty, kdo chtějí vyrazit na horu, je Point Lenana (4985 m). Jako jediný z vyšších vrcholů je přístupný turistům bez horolezeckého vybavení a zkušeností.

Kdo je posedlý africkou velkou pětkou, má jistou šanci ji vidět. Kolem dvě stě zástupců slona afrického, více než padesátku lvů a přes tisíc buvolů lze vidět často. Levhartů se zde vyskytuje dvacet, ovšem nemalujte si, že jsou „tutovka“ oproti jinde prakticky neviditelným nosorožcům.

Kriticky ohrožený nosorožec dvourohý se potuluje savanou v počtu sto kusů, což je nejvíce v celé Africe, a nepůvodní nosorožec tuponosý je pak zastoupen deseti kusy. Ovšem nechybí ani zebry, prasata či antilopy, hyeny, šakali, paviáni a ptactvo, jako jsou jeřábi královští nebo ledňáček šedohlavý.