V práci dostal padáka, tak prchl z Česka. Během jeho výprav mu vyhrožovali i samopalem

Kouzlu Afriky propadl Lexa už během návštěvy zmiňované Tanzanie. Černý kontinent považuje za surový a přímý, fascinují ho nicméně i tamní obyvatelé. „Každá návštěva odemyká nějaké moje mentální obzory. Žádná jiná část světa není Africe ani zdaleka podobná,“ vysvětlil Čech v podcastu, co ho tolik uhranulo.

Pouto s Afrikou se přitom zrodilo víceméně náhodou. Po výpovědi v práci chtěl Lexa vypadnout ze stereotypu v Česku a dopřát si restart. „Zbývalo mi asi 60 dní dovolené, tak jsem sbalil spoustu pastelek, omalovánek a tužek a odjel jsem za dětmi do Tanzanie. Shodou okolností mě to dovedlo tam, kam mě to dovedlo,“ naráží Lexa na fakt, že právě návštěva země ho inspirovala k otevření vlastní pražírny kávy a k většímu zájmu o tuto komoditu.

Podrobný plán přitom Lexa tehdy neměl; klasické turistické taháky ho příliš nezajímaly, chtěl hlavně poznat autentickou Afriku. „Chtěl jsem se oprostit od cestovního ruchu a vyrazit do části světa, o které mnohdy nemáme ani tušení,“ připouští Čech s tím, že v něm hlodaly i lehké obavy o bezpečnost v místech, kam bílí turisté úplně nemíří. „Můj plán bylo přiletět do Dar es Salaamu (město na pobřeží Indického oceánu, pozn. red.) a vypadnout někam na západ, zkrátka do vnitrozemí. Něco stopem, něco hromadnou dopravou.“

Afriku vnímá Lexa z velké části jako očistnou pro mysl i duši. Po návštěvě si vždy uvědomí, jak se v Česku máme dobře a že je jen málo důvodů si stěžovat na kvalitu života. „Mám to tak, že se vždy těším, až vypadnu. Všechno si hezky plánuji zpoza monitoru a klávesnice, kochám se obrázky. Ve chvíli, kdy v Africe přistávám, tak si říkám, co jsem si to na sebe zase vymyslel,“ usmívá se Lexa a dodává, že jsou jeho zážitky přesto veskrze pozitivní.

„Mám bohužel tu špatnou vlastnost, že jakmile se vrátím domů, tak vše negativní vytěsním. Zapomenu na vedro nebo migrény v autobusech a připomínám si spíš, jak se na mě usmály děti. Pak se chci hned vrátit. A když se vrátím, tak se mi teprve začnou vracet i negativní zkušenosti,“ konstatuje.

Od roku 2017 se Lexa do Afriky pravidelně vrací, procestoval celkem sedm zemí, a to zejména při východním pobřeží. Kromě Tanzanie to byly Keňa, Uganda, Burundi a Rwanda, zcela opačný protipól pak představovaly výpravy do Senegalu a Gambie. Právě v těchto koutech světa zažil asi nejdivočejší chvíle.

„Tenkrát jsem neměl tolik času, zhruba jen dva týdny, takže jsem měl poměrně přesný plán, který jsem potřeboval dodržet. Na hranicích Senegalu a Gambie mě ovšem zastavili a celní úředník si řekl o úplatek 130 eur (zhruba 3200 korun) za to, že mě pustí dál. Já jsem v tomhle ale dost umanutý a odmítám komukoliv dávat peníze. A tohle byla navíc úplně nesmyslná raketa,“ vzpomíná Lexa.

Na problém bylo zaděláno. „Začali jsme se hádat. Z principu jsem to odmítl zaplatit, protože moc dobře vím, že by ty peníze ani nedonesl domů, ale utratil by je za alkohol nebo lehké děvy. Vyhrotilo se to a nakonec na mě vytáhli samopaly. To už jsem couvnul, nechtěl jsem se nechat zastřelit.“

Komplikovanou situaci se Lexa rozhodl vyřešit nevšedně. Vrátil se do města a zaplatil řidiči autobusu, aby ho skrytého v zavazadlovém prostoru mezi kufry do Gambie převezl. Za drobný peníz, v přepočtu asi 10 korun, řidič souhlasil a českého dobrodruha přes hranice propašoval.

„Problém je, že Gambie je do Senegalu dost vklíněná, takže tam probíhá nelegální migrace a armáda i policisté situaci hlídají,“ konstatuje Lexa s tím, že ho nakonec chytili a kvůli absenci razítka v pasu skončil v cele předběžného zadržení. „V tu chvíli jsem si asi neuvědomoval, co se stalo, a byl jsem rád, že jsem v chládku,“ komentuje s tím, že se na chvíli ukryl před spalujícím vedrem.

Vyústění příběhu nakonec nebylo ani nijak dramatické – policisté si opět řekli o úplatek, ten Lexa odmítl zaplatit a na konci dne ho zklamaní strážci zákona propustili. „Tohle byl jeden velký extrém.“

Většinu svých cest do východní Afriky dnes propojuje Lexa s kávou. Loni navštívil Rwandu, kde měsíc pracoval na plantážích. Díky tomu na populární nápoj nahlíží zase o trochu jinak, protože vnímá tvrdou práci, která se skrývá za jediným espressem.

Vzhledem ke změnám klimatu může být káva do budoucna luxusní komoditou, podle Lexy někteří odborníci upozorňují, že nápoj bude stejně drahý jako třeba kaviár. „Netýká se to jen Afriky, ale celého světa. Třeba v Brazílii se loni urodilo asi o 15 procent méně kávy, než je zvykem, ve Vietnamu o 20 procent méně. Káva rapidně zdražuje v obchodech i pražírnách,“ konstatuje Lexa.

Dodává, že ve výsledku se klimatické změny dotýkají nejen spotřebitelů, ale samozřejmě i farmářů. „Když je stát založen na zemědělství, a je jedno, zda jde o kávu, čaj nebo rýži, tak každá změna nabourá živobytí lidí. Asi začnou migrovat, nebudou čekat, až Mohammed přijde k hoře,“ dodává Čech.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Čím se Afrika odlišuje od zbytku světa? Jak na bílé turisty reagují tamní obyvatelé? Proč se Rwandě přezdívá Švýcarsko Afriky? Jak se to má s tamním kávovým byznysem? Je práce na plantážích dostatečně placená? Bude káva luxusní komoditou? A prohlubuje se chudoba v Africe? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.