Článek
Vítejte v obci v nádherném horském údolí. V místě, které je dle legendy považováno za poslední útočiště Inků před španělskými dobyvateli. Vilcabamba se se svými pěti tisíci obyvateli nachází na jihu Ekvádoru u oblíbeného města Loja. Inkové si podle legendy toto místo uprostřed hor v první polovině 16. století nevybrali náhodou. Považovali jej pro malebnou přírodu a horskou magičnost za svaté údolí.
Mnoho obyvatel místa se údajně dožívalo až 130 let. Dokonce před několika málo lety ve vesnici ještě žil člověk jménem Ocampo, který zesnul ve věku 125 let. Jelikož o jeho narození neexistují žádné oficiální dokumenty, nemohl být jeho věk uznán do Guinnessovy knihy rekordů.
Nicméně světoznámí vědci, odborníci v oboru gerontologie zkoumali a dodnes zkoumají příčiny vysokého věku tamních obyvatel, kteří se velmi často dožívají více než devadesáti let.
V srdci hor
Městečko je obklopeno několika přírodními perlami. Průměrná nadmořská výška obce je 1800 metrů. Zatímco na severozápadní straně hraničí s oblíbeným národním parkem Podocarpus, na jihu je hlídáno unikátním horským útvarem Mandango.
Vodopád v Podocarpu
Nádherné okolí vkusného městečka přímo vybízí k trekům. A možností pro protáhnutí si svalů a kloubů je věru dost. Na severozápadě od obce je vstup do proslulého národního přírodního Parku Podocarpus.
Podocarpus o rozloze 1500 kilometrů čtverečních má několik známých vstupů. Kromě těch u „pralesního“ města Zamorra je to rovněž vstup u města Loja (asi 25 kilometrů od Vilcabamby) a vstup v samotné obci Vilcabamba u části Yamburara.
Podocarpus má rozlohu 1500 kilometrů čtverečních.
Vstup do Podocarpu kousek od obce Vilcabamba v části Yamburara je skvělý v tom, že na něj nemusíte být kdovíjak zdatní. Tříhodinová trasa končí u vodopádu, jehož příjemná teplota nabízí krásné koupání. Přírodní skvost je ukryt v malebném lese. Vrchy pak skýtají přímo úchvatný pohled na obci, které dominuje skalní dom Mandango.
Spící Inka
Přesný překlad indiánského slova Mandango zní Spící Inka. Když se podíváte pozorně na vrch skalního domu, který jak již bylo zmíněno, dominuje obci, opravdu máte pocit, že se díváte na obličej spáče. Na samotný přírodní zázrak lze středně náročnou stezkou dojít po dvou hodinách. Odměnou jsou dva vrcholy, z nichž lze pozorovat obci a její severní část, které vévodí Park Podocarpus.
Spící Inka
Tím prvním je „mirador“ neboli vyhlídka, které dominuje kříž ze zrcadlových ploch. Hold stvořiteli od místních věřících, kteří jsou přesvědčenými katolíky. Pěšinkou od vyhlídky se můžete dostat k samotnému úpatí majestátního horského hřebene Mandango. Pro středně zdatné jedince pak není problém pokračovat vyšlapanou stezkou až na samotný vrchol Spícího Inky.
Ve vesnici je levno
Kupodivu ceny nejsou v oblíbené horské destinaci nikterak závratné. Nároční zaplatí za noc v dobrém hotelu okolo 30 dolarů (zhruba 760 korun) a méně nároční cestovatelé a dobrodruzi v slušných a bezpečných noclehárnách deset dolarů za pokoj (zhruba 250 korun). Rovněž si můžete pronajmout soukromé pokojíky a takzvané cabañas — chatky, rovněž za sedm až deset dolarů za noc.
Horské lesy třicet kilometrů za Vilcabambou směrem na Peruánskou hranici.
Jídlo je ve Vilcabambě na velmi dobré úrovni díky tomu, že v obci žije na několik stovek cizinců. Díky tomu si můžete na samotném náměstí pochutnat jak na velmi dobré vegetariánské kuchyni, tak i na velmi dobrých minutkách v evropském stylu, což je v Ekvádoru, proslulém rýží a dušeným kuřetem a pečenými morčaty, ojedinělé. Ceny jídel se pohybují okolo tří až šesti dolarů.
Pokud ovšem máte rádi ekvádorskou kuchyni, tak na tamním tržišti se dobře najíte za dva a půl dolaru. Každou sobotu ráno je kousek od autobusového nádraží na útulném plácku „organický vegetariánský trh“, na němž nadšenci prodávají vlastní organické produkty, jako jsou zelenina či pečivo nebo kozí mléko. V neděli se pak sjíždějí Ekvádorci ze širokého okolí a nabízejí pečená morčata, kravský sýr, vepřové a hovězí maso a zeleninu, která však většinou organická není.
Kdy Vilcabambu navštívit?
I když Ekvádorci s gustem o obci tvrdí, že je to místo s nejlepším podnebím na světě a rádi mluví v souvislosti s Vilcabambou o místě věčného jara, není to docela pravda. Od října do ledna panují v této oblasti úmorná vedra okolo 35 stupňů Celsia. Od ledna začínají pravidelné deště, které trvají do května. Nejideálnější je navštívit místo od června do září, kdy jsou teploty na příjemných 22 až 27 stupních a prší minimálně.
Jak se tam dostat?
Do obce Vilcabamba se nejlépe dostanete z moderního, hezkého a bezpečného města Loja z Terminal Terrestre (autobusové nádraží). Jízdné, jak už od společnosti Suroriente nebo Vilcatour, se pohybují od 1,25 do 1,50 dolaru. Pokud by chtěl řidič více (aneb „Jak oškubat hejla“) usaďte ho do správných mezí a nenechte se zviklat. Po minutě mračení to vzdá a přijme od vás dolar padesát, ne více. Autobusy jezdí do Vilcabamby pravidelně zhruba co 15 až 20 minut od páté hodiny ranní až do desáté hodiny večerní. Samotná jízda trvá od 50 minut do hodiny a půl. Záleží na hustotě dopravy.
Vilcabamba stojí rozhodně za vidění. Nejenže je krásná, atraktivní na túry, bezpečná (i když zlodějíčci a podvodníčci se najdou všude, a tudíž si pečlivě hlídejte zejména pasy, kreditní karty a zamykejte si pronajaté auto) a cenově příznivá, ale díky velkému počtu usazených cizinců se v této malebné horské vísce domluvíte bez problému anglicky, což je v Jižní Americe nezvyklé. Kdo ví? Třeba se v tomto ráji natrvalo usadíte.