Článek
Od roku 2003 se u jezera potkává kolem 150 rodin. Letos se vlivem pandemie akce nekonala, desítky lidí se však rozhodli uspořádat ji koncem září spontánně sami, aby již téměř dvacetiletou tradici udrželi i přes nepříznivou situaci ve světě při životě.
Účastníci si sice připomínají minulost, ale samozřejmě ne její temnější stránku a život v nesvobodě. Vzdávají hold spíše starému a jednoduššímu způsobu života a samotnému kempování.
Připomínají si tradici
Jedním z nich je 69letý Karel Gerolt z Drážďan, jenž se narodil v bývalém Československu v Ostravě. On a jeho žena Beate jsou dlouholetými fanoušky kempování. Začali s ním v 70. letech. Nejprve stanovali, ale po narození dětí potřebovali více pohodlí, a tak si pořídili přívěs. „Pro mě je tohle vyjádření radosti, solidarity, ale také tradice. A je v tom i vděčnost,“ uvedl Gerolt pro agenturu AP.
Po pádu Berlínské zdi se musel, jako mnoho dalších, adaptovat na život v nové zemi a v nových podmínkách. Láska k retro přívěsům a kempování mu však zůstala, protože mu připomíná mládí.
Kerstin Adeové, 61leté fanynce kempování připomínají setkání u jezera Auensee život v někdejším východním Německu. Svůj přívěs s manželem tak i náležitě vyzdobila, aby byl věrným odrazem své doby. Setkání retro nadšenců jí připomíná staré časy.
Pád berlínské zdi byl pro mnohé obyvatele východního Německa velkou změnou v životě. Probudili se do nové země s jinou kulturou, než do té doby znali, a mnoho z nich přišlo o práci. Renemu Grunertovi bylo tehdy pouze 13 let, a tak nostalgické kempařské setkání bere i jako zajímavý exkurz do historie. „Třicet let uteklo a vám se tomu nechce věřit. Je to fascinující,“ uzavřel.
V Bonnu mohou lidé nocovat v lanovce, karavanu nebo na trabantu
