V nejnavštěvovanějším švýcarském muzeu si řadu exponátů osaháte

Vstupní hala Švýcarského dopravního muzea v Lucernu patří železnici, která je bez nadsázky švýcarským národním pokladem. K vidění i bližšímu průzkumu jsou vystaveny rozmanité vlaky včetně ozubnicových, parních a elektrických lokomotiv.

Vedle prapůvodních modelů, které převážely cestující již v polovině 19. století, stojí pro srovnání ultramoderní lokomotiva Giruno EC250 s maximální rychlostí 250 km/h, která jezdí Gotthardským tunelem. Nechybí zde ani model v poměru 1:1000 tohoto nejdelšího tunelu světa (57 km) vyhloubeného v roce 2016 ve skále pod Gotthardským průsmykem. Na simulátorech si každý může vyzkoušet jízdu po některé z atraktivních švýcarských železničních tratí.

Naši výpravu nejvíc nadchlo „Auto Theatre“ v automobilové hale — sbírka osmi desítek výjimečných a převratných vozů (a motorek) z období let 1860-2005, které jsou vystaveny podél celé stěny gigantické haly od podlahy až ke stropu na speciální, plně automatické parkovací rampě.

„Divadlo“ funguje takto: pomocí joysticku si vybereme vůz, který nás zajímá (např. Lamborghini Miura P400 z roku 1968) a posuvná plošina ho dopraví až na kruhové pódium před jakýmsi divadelním hledištěm. Rozsvítí se reflektory, celé pódium s autem se pomalu začne otáčet, abychom si ho mohli prohlédnout ze všech stran a na plátno nad ním se promítá krátký film o historii vozu — to vše po zmáčknutí jediného tlačítka.

Z automobilových simulátorů zkoušíme řízení formule 1, iluze včetně obtížného řazení a ohlušujícího zvuku motoru je dokonalá. Pak jdeme na „crash test“ — absolvování nárazu do pevné překážky v obyčejném VW Golf. I při zanedbatelné rychlosti 10 km/h je náraz překvapivě silný a bez pásů by byl hodně nepříjemný. Zajímavý je také test rychlosti reakce — jak dlouho trvá sešlápnout brzdu.

Hala věnovaná dopravě po vodě se věnuje nejen lodím, ale také ponorkám a průzkumu světa pod hladinou – atmosféru proto dotváří zlověstné pípání sonaru. Modely rozmanitých parníků — včetně těch, které pendlují jen pár desítek metrů od těchto míst po hladině Lucernského jezera — doplňují remorkéry, trajekty, vznášedla i model zdymadla.

Samozřejmě nechybí sekce věnovaná lanovkám, která přibližuje vývoj technologií a kabelů pro zavěšení kabin. Mezi ukázkami jsou třeba nezvyklé kabinky nejstrmější lanovky na světě mezi obcemi Schwyz a Stoos, které připomínají obří sudy naskládané jeden na druhém. Některé historické modely nás překvapí svými rozměry — dnešní průměrně vzrostlý člověk by se do nich vešel jen stěží.

Do haly věnované aviatice a kosmonautice se prochází tunelem, jaký se používá pro nástup do letadel. Prostoru dominuje snad tucet převážně historických letadel, které doplňuje ultramoderní helikoptéra — právě její řízení si zkoušíme na dalším trenažéru.

Hned vedle stojí model Mezinárodní vesmírné stanice ISS a velká krychle nazvaná Space Transformer. Když vstoupíme dovnitř, začne se pomalu otáčet a simuluje tak pohyb ve vesmíru spojený se zvláštním pocitem dezorientace. Vesmírným dojmem působí také futuristické křídlo, se kterým parašutista Felix Baumgartner vyskočil z balonu ve výšce 39 km nad zemským povrchem.

Na rozlehlém dvoře mezi jednotlivými halami stojí lokomotivy, nákladní lodě a letadla a kolem toho všeho projíždí dětský vláček. Sladkou třešinkou na dortu je podzemní „továrna na čokoládu“, kam se sjíždí ve výtahu z přepravního kontejneru.

Tato expozice odhaluje vše o původu, výrobě a přepravě nejoblíbenější laskominy, od pěstování a sklizně kakaových bobů, přes jejich cestu do Švýcarska a vznik lahodných čokolád ve zdejších továrnách až po distribuci hotových produktů po celém světě.

A co má čokoláda společného s dopravou? Všechno, protože komplexní čokoládový přepravní řetězec zahrnuje lodě, nákladní auta, vlaky a letadla.