Článek
Ojmjakon leží více než 5000 kilometrů severovýchodně od Moskvy, přes 2000 kilometrů od Vladivostoku a necelých 500 kilometrů od břehů Ochotského moře. Vesnici, poměrně odříznuté od civilizace, se jinak také říká sibiřský pól chladu. Nelze se divit, protože maximální teploty tady v lednu dosahují -16,5 stupňů Celsia, minimální se houpou na hranici minus 65 stupňů Celsia.
Vesnice Ojmjakon má zhruba 750 obyvatel.
Přestože se tu v letních měsících počasí podobá českému jaru, teploty se občas znovu nakloní k bodu mrazu, často propadnou i pod něj. Moc dlouho se zkrátka otužilí obyvatelé Ojmjakonu, kterých tu žije přibližně 750, neohřejí. Je těžko pochopitelné, jak zvládají v nebezpečných mrazech žít a fungovat.
Děti nechodí do školy jen ve dnech, kdy teploměr ukáže venku větší mráz než -50 stupňů Celsia. Pastevcům mrznou řasy i oblečení zvlhčené párou, jež jim jde od úst, i tak ale vyhánějí dobytek ven. Jejich život zkrátka záhadným způsobem ignoruje počasí.
V mrazech, které jsou v Ojmjakonu, zamrzne v mžiku cokoli alespoň trochu vlhkého.
Zásoby všeho, co potřebují k životu v krušných mrazivých podmínkách, dovážejí z asi 30 kilometrů vzdálené vesnice Tomtor, kde funguje menší letiště určené právě pro účely zásobování. Buď dovážejí, nebo vyrábějí sami. Místní obyvatelé umějí například ze soba zužitkovat skoro všechno – maso, kožešiny i mléko. Bez dokonalé orientace v přírodě by tady koneckonců nepřežili.
