V Míšni si budete připadat jako na pražské Malé Straně

Míšeň má takovou kouzelnou „pražskou malostranskou“ atmosféru. To si nejlépe uvědomíte z vyhlídky na Burgbergu, kde se otevírá pohled na úzké uličky, červenou krytinou pokryté střechy, kostelní věže.

Jasně že tu občas narazíte na připomínku porcelánové výroby, nejvíce asi při hře porcelánové zvonkohry z věže gotického kostela Frauenkirche. Šestkrát denně cinká 37 porcelánových zvonků chorály, já je slyšel celou cestu na hrad. Funguje od roku 1929.

Od náměstí se starobylou radnicí a zmíněným kostelem cesta nejdřív pozvolna, pak už docela strmě stoupá k monumentálnímu zámku, který tvoří spolu s míšeňským dómem jednolitou hmotu uzavřeného nádvoří, na kterém se nachází několik velmi dobrých restaurací. A nejsou až tak drahé. První kroky mě zavedly do přenáramného gotického chrámu.

Po jeho návštěvě napsal Johann Wolfgang Goethe své ženě: „Míšeňský dóm je nejštíhlejší a nejkrásnější budova, kterou znám.“ Lépe to vyjádřit nejde.

Mistři gotiky tu ze sebe vydali to nejlepší: zvenku je plno chrličů a věžiček, uvnitř zase kompletně zachovalé lektorium, obrazy Lucase Cranacha staršího, nádherné sloupoví.

Část dómu slouží jako hrobka církevních představitelů, zejména biskupa Bruna. Skvostná akustika se využívá při četných koncertech. Katedrálu začali stavět kolem roku 1250, věže dokončili až v minulém století, v roce 1909.

Vedlejší bělostný „pohádkový zámek“ Albrechtsburg je pozdně gotickou stavbou. Výstavbu zahájil roku 1470 Arnold von Westfalen, jedná se o první německý zámek. Těžce ho poškodila třicetiletá válka, od roku 1710 sloužil jako porcelánová manufaktura. Koncem 19. století byl zpřístupněn veřejnosti.

Čtyři patra prohlídkového okruhu jsou obrovskou přehlídkou vjemů. Hodně na mě zapůsobily okázalé komnaty s výmalbou dějinných událostí, jsou tu zmíněni i čeští panovníci, tady je atmosféra hodně romantická, přispívají k tomu i heroické sochy.

Po uzavření porcelánky se začalo s přestavbou. Peníze pocházely z reparací po francouzsko-německé válce, monumentální nástěnné malby vznikaly od roku 1873 - zabývají se především historickými událostmi zámku, míšeňským znamením, Wettiny (starý saský šlechtický rod) a vznikem „bílého zlata“.

Kromě záměrně moderních nástěnných maleb uvidíte i ornamentální malby podle gotických předloh profesora Ernsta Händela z Výmaru. Poté byl pro zámek vyroben historicky přesný nábytek, podlahy, dveře, ale i vlajky, zbraně, svícny a krby.

Do ponuré historie je vložena řada velkých tapisérii umělkyně Margret Eicherové nazvaných Deep Fake! Zapadnou sem krásně, popsat moc nejdou, trochu sci-fi, hodně komiksové.

V další části najdete přehled saských dějin, interaktivní modely stavby, je tu obří množství informací. Nesmím zapomenout na sochařské mistrovské dílo – schodiště Grosser Wendelstein. Velký spirálový kámen, schodiště se zakřivenými schody, které se vinou kolem filigránového vřetena. Po něm jsem se dostal ze zámku, abych výlet zakončil sklenicí dobrého vína, které v oblasti začal pěstovat před 900 lety zmíněný biskup Bruno.

Na kopec se zámkem se dá vyjet lanovkou, vede nenápadně z města, musíte kopec podle řeky obejít. Do Míšně se pak dá dojet autem, vlakem, lodí nebo po 250 kilometrů dlouhé stezce podle Labe. A stojí to za to, protože tu je k vidění množství zajímavostí. Proto auf wiedersehen, Meissen!