V malebném Steyru na davy nenarazíte. Z města je to kousek do divoké přírody

Hezky zachovalý historický střed hornorakouského Steyru obtékají dvě dravé horské řeky: Enns a Steyr. V jejich čirých vodách vidíme téměř půlmetrové pstruhy duhové a za vodou pak kopce vysoké asi 400 metrů. Dotvářejí romantickou kulisu kolem idylického centra města.

To patřilo a patří k těm bohatým. Projít si ho, to je nečekaně pěkný zážitek. Než do něj ale vyrazíte, vyplatí se vám, když se stavíte v Informačním turistickém centru v budově radnice. Dostanete tu zdarma mapy a tipy na různé zajímavosti nebo na cyklotrasy, zkrátka na všechno, co byste rádi zažili.

Pokud si na hlavním náměstí budete prohlížet pěkně zachovalé budovy z nejrůznějších období středověku, zajděte i na dvorky, do průchodů a úzkých uliček. Objevíte spoustu mansard a malých teras, renesančních podloubí s arkádami nebo útulných zákoutí s kavárnami a restauracemi. V kameni použitém na oblouky i na překlady dveří můžete vidět mořské mušle z pravěkých moří. Byl tady oblíbeným stavebním materiálem. Místní mu říkají konglomerát, protože jde o směs usazenin.

Jak málo víme o životě ve středověkých městech, to nám napovědělo pár detailů, na které nás upozornila naše průvodkyně. Majitelé domů platili třeba daň z počtu oken obrácených na náměstí nebo do ulice. Existoval také předpis, který omezoval počet prasat chovaných na dvorcích domů na 20 kusů. A lidé tu v určitou dobu platili i daň z módní špičky na botě. Čím byla větší a zakroucenější, tím výš se daň vyšplhala. Někteří lidé se i tak rádi předváděli. Z toho prý vzniklo rčení: žít na vysoké noze.

Podle legendy chytili místní na nedaleké hoře Erzberg skřítka. „Když mě pustíte, ukážu vám zlatou žílu, kterou budete moct těžit celý rok,“ sliboval. „Nebo vám ukážu ložisko stříbra, kde jsou zásoby na tři roky. Anebo naleziště železné rudy, které vám vydrží stovky let.“ Pragmatičtí místní lidé si vybrali třetí možnost. Bez ohledu na legendu je pravdou, že zpracování železa a výroba železných předmětů, včetně zbraní, byly zdrojem velkého bohatství zdejšího města. Dodnes je tu silný průmysl.

Historii Steyru, ale i tohoto regionu, velmi zajímavě ukazuje moderní expozice Městského muzea, které sídlí v renesanční budově Innerberger Stadel.

Půvaby Steyru obdivoval také geniální skladatel Franz Schubert. Složil tady řadu svých skladeb a určitou dobu tu žil. Tehdy už byl známý, ale ještě nevydělával moc peněz. Proto majiteli z domu na náměstí, kde bydlel, věnoval místo nájemného jednu ze svých slavných skladeb. Rád si tady užíval víno a společnost žen, včetně žen ze zdejších vyhlášených nevěstinců. Je možné, že se právě tady nakazil syfilidou, na kterou později podle všeho zemřel, v pouhých 31 letech.

Jedním z velmi hezkých míst města je Táborská věž (Taborturm), ve které najdete kavárnu a krásnou vyhlídku na město. Na skálu nad řekou, na které stojí, vyjedete proskleným výtahem. Když si tu vychutnáte kávu a vrátíte se přes most zpátky do centra, vyjdete na kopec na zámek Lamberg. Vlastnil ho stejnojmenný a velmi bohatý rod šlechticů, kteří měli své majetky i v Čechách a na Moravě, ale také v okolí Steyru a na dalších místech Rakouska.

K zámku patří zahrady a park. V něm stojí socha Josefa Werndla (1831–1889), výrobce zbraní a elektrických generátorů. Zaměstnával 15 tisíc lidí, postavil pro spoustu z nich byty, ale také školy či bazén. Vyplácel jim nadprůměrné mzdy, poskytoval bezplatnou lékařskou péči, ale běda těm, kteří by chtěli stávkovat.

Zajímavostí najdete ve Steyru dost, mě zaujaly čtyři místní speciality: aromatický sulc z jemné hovězí špičky, s octem, cibulí a zeleninou – v ústech se úplně rozpadal –, plátek vepřového a uzeného s dušeným kyselým zelím a knedlíkem, pstruh duhový s rukolou a citronem nebo siven se sametovými bramborami na másle.

Nedaleký Christkindl se proslavil tím, že sem děti mohou napsat Ježíškovi, jaké dárky by chtěly k Vánocům. Odsud jim odpoví. Dopis má zvláštní razítko a známku vydanou k této příležitosti. Proto sem píší i filatelisté. Rakouská pošta tady během adventu a Vánoc otevře pobočku. Speciální razítko obdrží asi dva miliony zásilek z Rakouska i ze světa. Za odpověď je ale nutné předem zaplatit určitý poplatek.

Christkindl je také místo, kde jsou dva velmi známé betlémy, které můžete vidět i v průběhu roku. Ale hlavně tu byl les, kam se chodil už v 17. století pravidelně modlit muzikant a hlásný Ferdinand Sertl. Prosil Boha, aby ho zbavil epilepsie. Modlil se k malé voskové figurce Ježíška. Ve stromu jí vyhloubil malý oltář.

Nemoc ho časem opravdu opustila. Pro tehdejší lidi to byl zázrak. Z pohledu dnešní medicíny mohla Sertlovi pomoci speciální technika, která navozuje stav podobný meditaci, tedy hlubší uvolnění. Při horlivém modlení k němu mohl dospět bezděčně. Dnes se dá navodit i pomocí přístrojů. Kolem stromu vyrostl později barokní kostel. Jeho kmen dnes tvoří hlavní oporu působivého expresívního oltáře. Christkindl se stal poutním místem.

Pozemky, kde dnes leží národní park Kalkalpen, patřily kdysi rodu Lambergů. Ten je něčím podobným jako u nás šumavský prales Boubín. Ochránci přírody nechávají les, aby se vyvíjel tak, jak je to pro něj přirozené. Tím umožní, aby tu rostlo daleko víc druhů různých stromů i rostlin a žilo víc různých živočichů. Čím je jejich seznam pestřejší, tím je zdejší ekosystém nejen provázanější, ale také stabilnější a odolnější vůči různým negativním vlivům nebo pohromám.

Parkem vedou pečlivě udržované a značené turistické stezky z šotoliny. Představují ideální terén pro milovníky pěších tras a také pro milovníky horských kol. Najdete tu asi 20 horských chat, kde si můžete koupit něco k jídlu a k pití, ale vzhledem k rozloze parku to není moc. Tady na davy určitě nenarazíte. Než se však do parku vypravíte, zastavte se v návštěvnickém centru Ennstal Reichraming nebo v některém z informačních center. Dají vám mapy a poradí s tím, co budete potřebovat. Také vás upozorní na různá rizika a některá omezení.

Sedíme před horskou chalupou Schaumbergalm. Údolím se nese idylické vyzvánění kravských zvonců, vane v něm lehký vánek a vládne velebný klid. Po dvoře se toulá oslík Willi, za ním se na obzoru táhnou pásma hor. Dopřáváme si ke kávě tvarohový koláč s borůvkami. Je skvělý a hodně sytý. Cestou pak míjíme zurčící potoky, krásné vyhlídky, kvetoucí louky i divokou přírodu. Kvůli tomu sem spousta lidí ráda jezdí.

Komu se nechce šplhat na kole nahoru do kopců, ten může jet z Reichramingu trasu Hintergebirgsradweg R9 na okraji parku podél stejnojmenné říčky. Vede po trase bývalé lesní železnice. Ve zdejších skalách kvůli ní kdysi vznikla řada romantických tunelů. Ne vždy tu ale vládla idyla.

Na přelomu 19. a 20. století došlo ke krvavým střetům mezi policií a pytláky, v padesátých letech obchodníci se dřevem drancovali starobylý les a v těch sedmdesátých tu měla vzniknout přehrada. Nakonec zvítězil rozum a snaha přírodě spíš porozumět než jí diktovat.

Kdo se chce o parku dozvědět víc, ten tady může vyrazit na výlet s rangery, jeho správci. Zajímavě vypráví o buku z roku 1474, o zdejších vzácných živočiších a 42 orchidejích, které tu krásně kvetou na loukách, nebo i o tom, jak se stromy spolu vzájemně dorozumívají, například pomocí ultrazvuku nebo látek zvaných terpeny.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Rakouska