V maďarském Versailles se už dávno zastavil čas

Zámku Fertöd, který má tvar podkovy a leží ve stejnojmenném městě, se přezdívá maďarské Versailles, protože právě tento francouzský architektonický skvost byl jeho předlohou.

O pompézní vzhled někdejšího šlechtického sídla se postaral v 18. století kníže Miklós (někdy také Mikloš) Esterházy. Ten nechal původní dvaadvacetipokojový lovecký zámek přestavět na barokně-rokokový palác s více než 120 pokoji.

Miklós Esterházy se řídil svérázným heslem: „Co může císař, můžu i já!“ Svůj život tedy zaplnil přepychem. Velkolepé zahradní slavnosti a životní styl bez odříkání však zapříčinily značné dluhy, které po Miklósově smrti připadly jeho dědicům.

Prohlídka interiéru paláce Esterháza, jak se dříve nazýval, dodnes zaráží dech svým luxusním vybavením a především výzdobou. Restaurované nástěnné malby jsou doslova magnetem pro zvídavé oči. Záplava barev, květin a kudrlinek doprovází návštěvníky hned u vstupu do zámku.

Po vstupu do obřího slavnostního sálu zrak upoutá kromě zlatavé výzdoby hlavně stropní freska Apollón ve slunečním voze od malíře Milldorfera.

„Malba je zvláštní tím, že ať se postavíte do kterékoliv části sálu, budete mít pocit, že koně běží vaším směrem,“ říká průvodkyně. Přestože se mi zpočátku nechce jejímu tvrzení uvěřit, poté co obejdu sál a z několika jeho koutů zkoumavě vzhlédnu ke stropu, musím uznat, že má pravdu.

Trasa prohlídky pokračuje do portrétního sálu, kde průvodkyně zakazuje focení. Sálu dominuje přes tři metry vysoký portrét císařovny Marie Terezie, která na zámku v září 1773 strávila dva dny. Kvůli jejímu krátkému pobytu byl zbudován okázalý apartmán s výhledem do perfektně upraveného francouzského parku.

Dnes císařovniny komnaty nejsou ve zcela původní podobě, nýbrž byly zrekonstruovány podle fotografií vzniklých kolem roku 1900. Marie Terezie byla pravděpodobně nejvýznamnějším hostem, který kdy palác navštívil.

Dále si návštěvníci prohlížejí nábytek, který utvářel knížecí pracovnu, hernu, jídelnu či ložnici. Obdivuhodné jsou doplňky z dovozu i ty, které byly dálnými krajinami jen inspirované. Vystaven je tady čínský porcelán i gobelíny s rozličnými motivy. Průvodkyně se u řady věcí pouští do poutavého vyprávění.

Snad nejoblíbenější kratochvílí knížete Miklóse byla hudba. Právě proto si na svém dvoře hýčkal skladatele Josepha Haydna. Ten tu žil dlouhá léta v pohodlném třípokojovém apartmánu, organizoval hudební život a složil ve zdejším štědrém a chráněném prostředí desítky děl. Mezi nimi opery, symfonie i skladby pro baryton, na který hrál sám kníže.

Někdejší bohatý hudební život ve Fertödu i přítomnost Josepha Haydna připomíná každoroční Mezinárodní hudební festival a další kulturní akce.

Již zmíněný francouzský park byl v 18. století doslova zahradnickým uměleckým dílem. Každý měsíc tady 70 zahradníků přesazovalo 60 tisíc květin. V pečlivě upravených zahradách voněly exotické pomerančovníky a vzduch příjemně svlažovaly fontánky.

Záplava pestrobarevných květin vítá návštěvníky zámku i dnes. V parku na druhé straně paláce si pak nelze nevšimnout bezpočtu dokonale sestříhaných keřů, které jako by dohromady vytvářely zvláštní les. Na park tu přísně dohlíží Miklós Esterházy, respektive jeho bronzová socha v životní velikosti.

I když po dvou světových válkách část historického vybavení zmizela a na zámku je ještě spousta práce, prohlídková trasa má turistům co nabídnout. Ať už se jedná o množství historických kachlových kamen v perfektním stavu, nebo o detailně vyzdobený přijímací sál, který vypadá jako z porcelánu. Jeho prostory zdobí velké zrcadlo i stolní hodiny, na kterých se čas zastavil už kdysi.

„Tyhle hodiny jdou přesně jen dvakrát denně,“ směje se průvodkyně.

Přestože byl zámek po Miklósově smrti zhruba 100 let opuštěný a během 2. světové války sloužily jeho prostory jako nemocnice pro ruské vojáky, pečlivá rekonstrukce navrací památce postupně její nejslavnější tvář jednoho z nejkrásnějších zámků Maďarska.

„Některé místnosti byly vybílené vápnem, takže se restaurátoři musejí k původním freskám dostávat opatrně,“ vysvětluje průvodkyně v jednom z pokojů, které spadaly pod ruský lazaret. Právě tady prohlídková trasa pomalu končí.

Komu se z elegantního areálu paláce ještě nechce, může vyrazit do obchůdku se suvenýry nebo do úchvatného zeleného parku.