V létě je Češi milují. Teď se do populárních přímořských destinací učí jezdit i lyžovat

Že v Turecku padá sníh, může leckoho překvapit. Přece jen si většina lidí v souvislosti se zemí na pomezí Evropy a Asie vybaví spíše dlouhé pobřeží Středozemního moře anebo bránu orientu Istanbul s chrámy a tržišti. Turecko se přitom pyšní horami mnohem vyššími, než jsou ty české či slovenské – biblický Ararat u hranic s Arménii, jenž je tureckou nejvyšší horou, měří 5137 metrů.

Jeden z nejlepších tureckých skiareálů se rozkládá na vyhaslé sopce Erciyes, jež měří 3917 metrů. Nachází se u města Kayseri, kam se Češi mohou dostat přímým letem. Co je poměrně unikátní, lyžuje se tady v nadmořské výšce od zhruba 2100 do 3346 metrů. Třeba v Rakousku se takto vysoko dostanou lyžaři na jediném místě, a to na ledovci Pitztal.

Středisko se nachází asi 40 kilometrů od Kayseri a je vhodné zejména pro rodiny a lyžaře, kteří se rádi kochají. Dohromady tu nabízejí přes sto kilometrů sjezdovek, spíše pozvolných, ale najde se tu i několik červených, kde si zájemci užijí alespoň v první třetině svižnější sjezd. Pravda, pro milovníky zběsilé rychlosti to asi nebude to pravé ořechové, na druhou stranu ti, kteří preferují dlouhé sjezdy, budou vrnět blahem. Nejdelší trať totiž měří přes pět kilometrů.

Areál je rozdělen do čtyř částí, které se jmenují Tekir, Develi, Hisarcik a Hacilar, přičemž každá nabízí trochu rozdílné zážitky. Nejvíce návštěvníků se obvykle pohybuje v první oblasti, ve druhé se konal mezinárodní snowboardový pohár, třetí nabízí nejvíce lyžařských škol. Čtvrtá láká na nejdelší sjezdy.

Kdo už v Turecku někdy byl, může jistě potvrdit, že tamní hotely mají velmi vysoký standard. Z něj neslevují ani ubytovací zařízení v okolí Erciyes. Všude si lze navíc zapůjčit lyžařské vybavení za dobré ceny, není tedy nutné ho s sebou vláčet letecky – stačí si zabalit oblečení. Mimochodem, helmy jsou ve skiareálu povinné pro všechny bez rozdílu věku.

Vyrazit do tureckého Kayseri na lyže skýtá ještě jednu velkou přednost – možnost vypravit se do okouzlujícího regionu Kappadokie. Autem to trvá něco málo přes hodinku a rázem se můžete ocitnout v okouzlující krajině, plné jedinečných skalních útvarů, jeskynních obydlí anebo oblohy poseté horkovzdušnými balony. Létání totiž patří k místní nejpopulárnější kratochvíli.

Centrem je obec Göreme, jež je součástí stejnojmenného národního parku zapsaného na seznamu UNESCO. Za to tedy nemohou balony, jakkoli majestátně na obloze působí, ale fakt, že v počátcích křesťanství byla Kappadokie jedním z největších mnišských středisek, a to až do vpádu Seldžuků. Archeologové v oblasti našli tři tisícovky kostelů.

Některé z nich se nacházejí právě v Göreme a jejich návštěva je díky bohaté výzdobě jedinečným zážitkem. Klenuté stropy pokrývají fresky, stropy podpírá husté sloupoví.

Jednoznačnou výhodou zimní návštěvy Kappadokie jsou menší davy než v létě. Přece jen tu panují teploty kolem nuly, a tak se vám asi nestane, že byste na ochozu některého z hotelů zahlédli influencerku v rudých šatech vlajících ve větru, jak se fotí s balonovou výzdobou na nebi.

Pro ty, kteří touží po obdobném charakteru, jako mají Alpy, se nabízí jako vhodnější alternativa Bulharsko. Jedním z nejznámějších i nejmodernějších středisek je Bansko v pohoří Pirin, které nabízí necelých 50 kilometrů sjezdovek – největší část tvoří jednoznačně červené, které uspokojí milovníky sportovnějších sjezdů. Černou sjezdovku Alberta Tomby pak ocení ti nejostřílenější.

Kromě toho Bansko láká i na jeden ze světově nejdelších sjezdů, měří úctyhodných 16 kilometrů. Spouští se z nejvyšší vrcholu Todorka až do údolí a překonáte na něm 1570 výškových metrů. To už zní jako dobrá výzva pro sportovně založené jedince.

Bulharsko sice řada lidí stále vnímá jako zaostalé retro, středisko Bansko bylo ovšem postaveno podle západních standardů, a tak se mu občas přezdívá balkánská Itálie. Netřeba se proto bát zastaralých technologií nebo nemoderního ubytování. Samozřejmě je nutné zmínit, že jde o prakticky jediný velký skiareál v okolí – zatímco v Alpách je z čeho vybírat, tady tolik možností nemáte. Vynahrazuje to však genius loci.

Jestliže se letní zábava v Bulharsku soustředí na pobřeží Černého moře (zejména na Slunečném pobřeží), v zimě to zase žije v Bansku. Après ski může být pro mnohé návštěvníky lákavé i z důvodu nižších cen, než jsou v Alpách, nechybí ani diskotéky, pokud byste se náhodou dostatečně neunavili lyžováním a chtěli tančit až do brzkých ranních hodin.

Levnější jsou samozřejmě i skipasy, třeba šestidenní pro dospělého vyšel v minulé zimní sezoně na 550 bulharských levů, což je kolem sedmi tisíc korun.

Návštěvu Banska lze využít také k výletu na jedno z nejkrásnějších míst v Bulharsku, a to do klášteru Rila ve stejnojmenném pohoří. Památka UNESCO byla založena v 10. století sv. Ivanem Rilským, později ji však zničila lavina a musela být postavena znovu. Dnešní podoba pochází z 19. století, tedy z období takzvané bulharské renesance.

Největší bulharský pravoslavný klášter se nachází od Banska asi hodinu a půl jízdy autem, nadchne skutečně rozlehlým areálem, a jak je u pravoslavných staveb zvykem, i velmi bohatou výzdobou, kde se nešetřilo zlatou barvou. V zimě, když ho zasype sníh, má místo obzvláště magickou atmosféru.

Jak už bylo zmíněno, Bansko nabízí lyžování v pohoří Pirin. Většinu jej tvoří stejnojmenný národní park, chráněný coby přírodní památka UNESCO. Kdo se proto bude chtít na chvíli vyzout z lyží a vyzkoušet si jinou aktivitu, může vyrazit na túru na sněžnicích, případně na skialpech.

Alternativou je pro Čechy také středisko Pamporovo, které je letošní novinkou. Nabízí 43 kilometrů sjezdovek, ale také 38 kilometrů tratí pro běžkaře anebo skvělé podmínky pro freeride a snowtubing. Přímo v areálu se nacházejí i wellness centra, kde lze po náročném sportovním dni zrelaxovat.