V Korutanech si užijete adrenalin na motokárách i romantiku

Samozřejmě je to atrakce, která funguje, dokud nenapadne sníh. Dráha je dlouhá něco málo přes půl kilometru. Její konstruktéři ji po stranách obložili speciálními žíněnkami s molitanem uvnitř. Tlumí případné nárazy jezdců, kteří to přehnali s rychlostí sjezdu nebo předjížděcím manévrem a nevybrali správně zatáčku.

Můj sjezd není zrovna z těch, které by braly dech zvědavcům, kteří motokáry sledují podél tratě. Jedu spíš pomaleji a snažím se za jízdy fotit. Chci zachytit strakatou dráhu, hory v dálce a bílou mlhu, která se jak cukrová vata válí v údolí a vytváří tam bělostné koberce.

Tato atrakce nejvíc zajímá děti a teenagery, ale uvidíte tu i spoustu dospělých „kluků a holek“, kteří si sem přišli zablbnout.

Dolu k jezeru nás ze sjezdovky v Gerlitzenu odváží lanovka. Blížíme se k bílému koberci, který přikryl jezero. Připadáme si jak v letadle, které klesá na přistání. Na chvilku jsme v bílé mlze a pak už nad hladinou jezera, u kterého nakonec bezpečně přistaneme.

Jdeme po úzké lávce přichycené ke skále. Jsme u vodopádů v soutěsce Ragga v Mölltalském údolí nedaleko slavného ledovce. Pod námi duní statisíce litrů vody. Úzká soutěska měří 800 metrů a potok tu v nejrůznějších zákrutech a kaskádách překoná výškový rozdíl 200 metrů. Stoupáme mezi vysokými skalami. Ve vzduchu se vznáší tříšť z vody, která se řítí sevřeným kamenným korytem. Tam, kde se zúží, proud zrychlí a s hukotem padá dolů. Cítíme, jak vibruje vzduch a chvílemi i dřevěná lávka.

Ta se plazí se jako had podél skal, a občas také nízko nad hladinou. Na několika místech vidíme rozdrcené vzrostlé smrky. Voda si s nimi pohrála, jak s dětskými hračkami, a pak je tu nechala trčet. Můžeme si tak udělat představu o síle tohoto živlu.

Funíme s dalšími zvědavci vzhůru divokým kaňonem. Pramínky vody zářící ve slunci stékají po lesklých skalách dolů do potoka. V závěrečném kotli nás čeká vysoký vodopád. Šplháme se po lávkách a po schodech ve stěnách malé kotliny. Stoupáme až nad rozbouřené vody. Jako kdybychom se nad nimi vznášeli v helikoptéře. Fascinovaně hledím na tu divokou scenérii. Jak jednoduchá a působivá může být krása.

Když projdete branou Bonsaj muzea v Seebodenu nad Millstättským jezerem, máte pocit, jako kdybyste se ocitli v jiném světě. Ve světě zenových zahrad kdesi v exotické Asii. V různých koutech zahrady nalézáte jezírka, úhledně upravené trávníky, plůtky z bambusu, chodníky z mohutných bloků kamene stejně jako z drobných kamínků. A samozřejmě také bonsaje, tedy miniatury nejrůznějších stromů. Místních i těch exotických. Jsou krásně upravené a rostou v mělkých miskách.

Každý z těch koutů má svůj charakter a různě na nás působí. Jeden uklidňuje, druhý člověka láká, aby se v něm zasnil, v dalším se vám dobře dýchá a máte pocit, jako kdyby vám dobíjel energii. Přesně v duchu zenových zahrad.

V jezírkách plavou ryby, v některých dokonce barevné. U řady z nich stojí přízemní budovy postavené v japonském duchu. Jen čekáte, odkud se vynoří dámy v kimonu nebo samurajové v plné zbroji.

Je tu také rozsáhlý skleník, který plní funkci jakési mateřské školy těchto rostlin. Milovníci bonsají si tady mohou řadu z nich koupit, případně se zdejšími odborníky poradit o jejich pěstování. Vzhledem k tomu, že stáří některých exponátů vystavených v muzeu dosáhlo víc než sto let, budou to nejspíš rady kvalifikované.

Děti i dospělí buší do skály zednickými kladivy s vášní zlatokopů. Ta skála stojí za budovou Granatia v Radentheinu. V tajemných podzemních štolách s jezírky vám tu ukážou, jak se tady granáty kdysi těžily, v muzeu pak to, jak krásné věci se z nich dají udělat. Navštívíte rovněž komnaty vyzdobené kamennými deskami posetými těmito vzácnými nerosty.

Když vyjdete ze šachet ven, půjčíte si přílbu, kladivo i brýle, a zkusíte si vysekat ze skály svůj granát. Dá to trochu úsilí, ale jen málokdo odejde bez něj. Jsou to samozřejmě malé surové kamínky. Kdo chce, ten si je tady může nechat vybrousit profesionálem ve zdejší prodejně granátů a polodrahokamů. Výsledek je víc než působivý. Ale i surové nerosty si odsud návštěvníci odnášejí jako cennou trofej.