V Keni jsem se cítila bezpečněji než v Evropě, říká česká fotografka

Pro Táborskou byla Keňa první opravdová Afrika. Vyrazila tam sice s manželem a dětmi na dovolenou, zároveň ale chtěla otestovat svůj nový objektiv. „Vyrazili jsme za dobrodružstvím a zážitky, ale sehrála v tom roli i moje práce fotografky. Chtěla jsem zažít, jaké je fotit shledání s divokými zvířaty, kdy dopředu opravdu nevíte, co najdete nebo jak dlouho zvíře zůstane poblíž,“ vysvětlila Novinkám Táborská.

Během dvoutýdenního pobytu navštívila fotografka s rodinou nejzásadnější místa v Keni, mimo jiné národní parky Amboseli, Tsavo West i Tsavo East, vypravila se rovněž k oceánu. „Keňa je velmi specifická destinace. Neexistuje mnoho míst, kde najdete tolik divokých zvířat prakticky na dosah. Jsou tam neskutečné a nekonečné planiny s úžasnou přírodou a místa, která mají vskutku duši,“ konstatuje Táborská.

Dodává, že se při fotografických výpravách na safari několikrát i poměrně zapotila. Například když se snažila zvěčnit levharta. „Spatřit ho ve dne kousek od vašeho auta je jako vyhrát jackpot. Chvíli jsem si sice na dokonalé snímky počkala, ale dopomohl mi k nim ptáček, který odpočívajícího levharta přiměl k pohybu,“ vzpomíná Táborská.

Dalším oříškem je podle ní focení delfínů v moři, a to kvůli jejich rychlosti a nepředvídatelnosti. „Je to velmi těžká disciplína.“

Právě pláže a oceán jsou podle fotografky dalším velkým keňským lákadlem vyjma safari. Táborská vyzdvihuje ideální místa pro šnorchlování, pozorování podmořského života nebo možnost setkat se zblízka právě s delfíny.

Táborská připouští, že často nechápe obavy turistů z Keni. S rodinou se prý nedostala do žádné nebezpečné situace, a to ani vlivem zvířat či lidí. „Cítila jsem se tam naopak daleko bezpečněji než v Evropě,“ konstatuje.

„Všude slyšíte jen o nemocech, jaká je tam bída, špína a nevím co ještě. Setkala jsem se s různými názory. Keňa ale není žádná bohem zapomenutá země, je civilizovanější, než si mnohdy umíme představit,“ tvrdí fotografka s tím, že s Keňou prožila nepopsatelné spojení. „Je to, jako by se zastavil čas a vy jste žili jen pro tu jedinou chvíli. Zkrátka hakuna matata, jak říkají místní,“ tvrdí Táborská o populární svahilské frázi, která by se dala přeložit jako „žádné starosti“ či „bez obav“.

„Keňa má i vysokou úroveň služeb, což nás překvapilo asi nejvíc. I tříhvězdičkový hotel měl špičkový servis,“ konstatuje Táborská.

Dva týdny jsou podle fotografky na návštěvu Keni sice málo, ale i během této doby se toho dá spoustu zažít a poznat. „Popravdě by byl málo i půlrok,“ tvrdí s úsměvem Táborská. I proto plánuje návrat. Mělo by na něj dojít už v příštím roce. „Nechala jsem tam kus sebe, nemůžu se tak rychle rozloučit.“

Motivací pro návrat jsou zároveň i zvířata, která Táborské chybí v její fotografické sbírce. Do kompletní velké africké pětky jí totiž schází nosorožec. Lvy, buvoly, slony i levharta se jí už povedlo „ulovit“. „Keňu by měl zkrátka navštívit každý, kdo souzní s přírodou,“ uzavírá Češka.