Hlavní obsah

V italském Trentinu ochutnáte sýry z alpských pastvin, med z úlu a pálenku od lékárníka

Právo, Jana Hanušková

Okusit tradiční jídlo a pití musí správný cestovatel v každé zemi, kterou navštíví. V Trentinu je nejlepší zajít si za vyhlédnutou pochutinou přímo tam, kde vzniká, kde se vyrábí. Horský sýr nabízí třeba sýrárna hned vedle konečné lanovky na vrchol Pradel, stejně jako domácí špek, tady nejjemnější lehce zauzenou a sušenou šunku z vlastních prasátek.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Ve vlastním obchůdku mají medy lesní, akátové, pampeliškové, s příchutí vřesu, eukalyptu, pomeranče. Prostě podle toho, co zrovna v okolí kvete.

Článek

Děti si tady mohou pohladit i osla, jenž se hlasitým hýkáním dožaduje pozornosti.

Majitelé denně zpracovávají ze sto litrů mléka deset kilogramů sýrů a jedním dechem přiznávají, že jejich sýrárna mezi horskými pastvinami je i turistická atrakce. Na zimu se vždy i s krávami přestěhují do městečka v údolí.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Horský sýr z vrcholu Pradel se dělá ručně.

Sýr nabízejí i při výstupu k chatě Nino Pernici. Nejznámější trentinský sýr, podobný parmazánu, trentigranu, ale vyrábějí jen v určitých oblastech. My jsme si granu nakonec koupili v obchodě s typickými produkty provincie.

Putovní úly

Pod hradem Belfort u Andala se zase Čech Miroslav stará o šest set včelstev. Stačí na to s majitelem sami dva, řada úlů je cestovních, a tak když je třeba opylovat například jabloňové sady v údolí Valle di Non, zamíří s nimi o pár kilometrů dál.  Ve vlastním obchůdku mají medy lesní, akátové, pampeliškové, s příchutí vřesu, eukalyptu, pomeranče. Prostě podle toho, co zrovna v okolí kvete.

„Včelařem byl můj dědeček, já se tomu věnuji už dvacet let, celou dobu, co jsem v Itálii. Po takové době už poznáte, jaký med zrovna stáčíte. Rozhodně nepoužíváme umělá dochucovadla,“ říká Míra s tím, že z jednoho včelstva mají ročně tak třicet až padesát kilogramů medu.

Přírodu, její plody umějí lidé v Trentinu využít i jinak. Stávají se součástí třeba chutných likérů a pálenek, tak jak je dělá lékárna v Pieve u jezera Ledro.

Až do minulého roku v ní lidé nakupovali v tradičně vybavených prostorách. Staré dřevěné regály, které pamatují působení ještě prvního majitele v roce 1855, dnes už slouží jen jako součást soukromého muzea rodiny Foletto.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Rodina Foletto vyrábí své pálenky už 150 let.

K vidění jsou tu staré herbáře, nejrůznější lisy na tablety, roztodivné injekční stříkačky, dokonce stroj, na němž se z plátna řezaly onuce, nezbytné vybavení každého vojáka hlavně za první světové války. Nechybějí ani kotle na destilaci lihu a esencí. Moderní verze pro přípravu skvělých likérů je pak ukryta ve sklepě. Pan lékárník vždy říká, že je právě v laboratoři.

V ní se týden fermentuje ovoce a lesní plody, jež se přidávají do nealkoholických sirupů i do pálenek. Třeba vyhlášené jahodovo-malinové Pico Rosso má až 61 % alkoholu. Nejlépe se ale prodává peprmintová pálenka, která zůstává ve své přírodní, průhledné formě. Běžně se dobarvuje do zelena.

Související témata:

Související články

Horská údolí Trentina hrají všemi barvami

Jaro a podzim jsou tady podle znalců přírody nejkrásnější. Vše je plné barev, přitom návštěvníky neničí úmorné horko a mohou si tak užít vyjížďky jak na...

Výběr článků

Načítám