Článek
Zdejší sklípky na brambory zůstávají evropským unikátem a místní jsou na ně právem hrdí. V úbočí za vsí je vyhloubeno přes 200 sklípků. Vlastní je téměř každá zdejší rodina.
„Tak skladujeme brambory od nepaměti. Nikdo si už nepamatuje, kdy vznikl první sklep do úbočí za naší vesnicí,“ říká Pavol Mezovský. Zvláštní jílovitá půda, do níž sklepy pronikly, udržuje uvnitř teplotu kolem tří až pěti stupňů, a to v zimě i v létě.
„Když brambory lidé vytáhnou v kteroukoli roční dobu, jsou v perfektním stavu, jako kdyby je právě vykopali ze země. Nikdy nevyklíčí a jsou stále tvrdé,“ dodává Mezovský. Sklepy vyhloubili kolmo do země, směrem ke vstupu se zužují a dosahují dvou až tří metrů.
Do sklípku se vchází poněkud složitě, jelikož se dovnitř leze po žebříku nohama napřed. „Každý si vyhloubil tak hluboký sklep, jak velký měl grunt. Když měl dost půdy a pěstoval hodně brambor, přidal na hloubce. Do některých se vejde 30 až 60 pytlů brambor,“ vysvětlují místní. Některé sklípky se mohou pochlubit i zvláštním prostorem pro zeleninu, která se zde rovněž udrží v perfektním stavu.
Kdysi se nezamykalo
Místní vzpomínají, že sklípky na brambory se kdysi nezamykaly, ale doba se změnila. Dnes už na každém z nich visí zámek. „Jinak to nejde,“ krčí rameny. Místnůstky se od sebe odlišují nejen velikostí, ale také tvarem. Některé mají oblý strop, další rovný, nad jinými si majitel vybudoval šikmou stříšku.
Podle Kataríny Fedorové z obecního úřadu jsou sklípky atrakcí i pro turisty.
Na první pohled je vidět, jak se kdo stará o svou bramborovou skrýš. Okolí některých sklepů je čerstvě pokosené, střecha opravená a dvířka natřená. Kolem jiných roste vysoká tráva a shnilé dřevo na střechách se už zbortilo dovnitř. Je zřejmé, že ne každá rodina bramborové podzemí využívá. „Někteří sklípek zasypou. My se tomu snažíme zabránit, abychom udrželi svérázný vzhled naší vesnice a především úbočí za ní,“ vysvětluje Katarína Fedorová z obecního úřadu.
Obyvatelé dostávají od obce určitý poplatek, aby si úkryty na brambory opravili a obec nepřišla o atrakci pro turisty. Někteří však nemají zájem udržovat je ani za těchto podmínek. „Dřevo je dnes drahé. Jsem vdova, žiji sama, děti odešly bydlet do města, sama už tolik brambor nepotřebuji,“ říká Ľudmila Gajdošová.
Sklípky na brambory v Liptovské Tepličce jsou evropským unikátem.
Všechny sklípky se nacházejí na úbočí pod vrchem Turnička. Zdejší jílovité půdě místní říkají „mončička“. Vápencovo-jílovitá půda udržuje brambory od září až do června dalšího roku ve skvělém stavu. „Vdala jsem se do Tepličky před 33 lety. Sklepy na brambory navazují na tradici od nepaměti a my je stále využíváme,“ potvrdila Viera Gajdošová.
Výhled na Tatry a schody do nebe
Liptovská Teplička má 2330 obyvatel a z úbočí u sklípků se nabízí nádherný výhled na Vysoké Tatry. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1634. Podle některých se podzemní skrýše na brambory mohou pochlubit stejným stářím jako obec sama.
Kromě sklípků představují vzácnost také zdejší terasovitá políčka, která zabraňují erozi půdy a úniku vláhy. „Říkáme jim schody do nebe,“ usmívají se místní. Zvláštností je také zdejší stodoliště. Za vsí stojí asi stovka stodol. U domů bylo málo místa, tak se stavěly pohromadě za vsí. Mělo to také výhodu, že v případě požáru stodoly se oheň nerozšířil na obytné domy.
V roce 2007 Liptovskou Tepličku vyhlásili vesnicí roku. Nejlépe splnila kritéria soutěže v udržování tradic, místního folklóru a zdejšího nářečí, které se trochu podobá goralskému. Hodnotilo se také, jak fungují občanská sdružení a spolky. Do úvahy se brala životaschopnost obce, kontakty se zahraničními partnery a realizace různých projektů.
