Článek
Harmanecká jeskyně leží ve svahu nad stejnojmenným údolím v jižní části Velké Fatry, asi 15 kilometrů od Banské Bystrice. Abyste se dostali k jejímu vchodu, musíte absolvovat ostrý výšlap lesem po stezce lemované naučnými cedulemi a zdolat přitom převýšení 260 metrů.
Osmnáctiletý objevitel
Otevřená „předsíň“ jeskynního komplexu nazývaná Izbica již od nepaměti sloužila lidem jako úkryt při nepřízni počasí. V létě roku 1932 si zde jistý Michal Bacúrik všiml trhliny ve skále, odkud vanul průvan. Osmnáctiletý mladík správně vytušil, že uvnitř musí být další jeskyně. Vrátil se s nářadím a během následujících dvou týdnů se prokopal do sálu s ohromující krasovou výzdobou z čistého vápence.
Za své objevení vděčí jeskyně tehdy osmnáctiletému mladíkovi.
Zkušenější speleologové postupně objevovali rozsáhlé navazující jeskynní prostory. V průběhu druhé světové války sloužily místním lidem jako úkryt před okupanty a teprve v roce 1950 byla Harmanecká jeskyně oficiálně zpřístupněná veřejnosti. Zhruba o dvě desetiletí později se stala národní přírodní památkou.
První sál, kam vede chodba z Izbice, byl na Bacúrikovu počest pojmenován Dóm objevitele. Ze stropu rostou podivuhodné subtilní stalaktity, ze země o něco bytelnější stalagmity a tam, kde se oba zmíněné druhy krápníků spojily, stojí stalagnáty, tvořící jakési sloupy.
Některé útvary připomínají skutečné objekty, celá naše výprava se shoduje na Švejkovi s čepicí a průvodce nás upozorňuje na tchynin (svokrin) jazyk plazící se z otvoru ve stropě.
V Bludném dómu vyhasly pochodně
Postupně procházíme dalšími a dalšími sály, nahoru i dolů, kolem krápníků, propastí a komínů. Ve Velkém dómu stojí dva obří pagodovité stalagmity s průměrem tři metry.
Snad nejkrásnější je Gotický dóm, 22 metrů vysoký prostor se zmíněnými sintrovými „vodopády“ a „závěsy“. Hráškový sál získal jméno podle svých stěn, na nichž vápenec vytvořil vrstvu kuliček připomínajících hrášek. Pod stropem je velký balvan, kterému se říká kámen spravedlivých – podle pověsti spadne na prvního zlého člověka, která vstoupí do jeskyně. Zřejmě sem tedy zatím zavítali pouze hodní lidé.
Výzdoba jeskyně připomíná tu zkamenělé vodopády, tu závěsy.
Prohlídka trvá kolem hodiny.
Jedna z jeskyní se jmenuje Bludný dóm, protože prvním průzkumníkům uvnitř vyhasly pochodně a oni zde dlouho zoufale bloudili, než jim přišli kolegové na pomoc. „Chcete si vyzkoušet, jak se přitom cítili?“ ptá se průvodce a vzápětí zhasíná světlo. Tma je hustá tak, že by se dala krájet. Nad hlavami máme osmdesátimetrovou vrstvu vápence. Zvláštní pocit.
Na jednom místě nás překvapí netopýři. Naštěstí se nás lekají víc než my jich a rychle prchají do bezpečí. Do jeskyně každoročně na zimu přilétá zhruba 1300 jedinců dvaceti různých druhů.
Než dojdete ke vstupu, vyšlápnete pořádný kopec.
Celková délka jeskynního komplexu je přibližně tři kilometry, trasa pro veřejnost měří 1020 metrů. Během prohlídky jsme zdolali 1042 schodů — společně s výstupem z údolí to je slušné pochodové cvičení. Teplota uvnitř se v průběhu roku pohybuje v rozmezí 5,8–6,4 stupně Celsia. Za horkého léta je tak zhruba hodinová prohlídka nadmíru příjemným ochlazením.