V Gentu bliká lampa, když se narodí dítě

„Gentu se někdy přezdívá Manhattan středověku,“ začíná místní průvodce Nick Vandecasteele. „Když se zadíváte na věže gotického kostela svatého Mikuláše ze 13. století, s trochou představivosti v nich můžete vidět středověké mrakodrapy,“ dodává poeticky.

Jako mrakodrap své doby může působit i další dominanta, zvonice vysoká 91 metrů se zlatým drakem na vrcholu. „Ona přezdívka také napovídá, že Gent byl jedním z největších a nejbohatších měst středověké Evropy,“ pokračuje Nick.

K bohatství měl Gent nakročeno od samého začátku, nachází se totiž na soutoku řek Šeldy a Leie, tedy na jakési obchodní křižovatce. „Také název města Gent vychází z keltského slova ganda, což znamená soutok řek,“ vysvětluje Nick. Lidé na tomto soutoku žili už v době kamenné, vrcholu však město dosahuje právě ve středověku. Z té doby je i naše první zastávka, hrad Gravensteen z 12. století.

„Možná vám přijde divné, že je tento hrad přímo uprostřed města. To není zrovna obvyklé,“ říká Nick. „Má to však svůj důvod. Hrad totiž náležel flanderskému hraběti a ten se neobával jen cizích vojsk, ale také vlastního odbojného lidu,“ vysvětluje průvodce, proč je v centru města taková pevnost. Naposledy se o hrad bojovalo, možná překvapivě, v roce 1949, konkrétně 16. listopadu.

„Místní vláda tehdy rozhodla, že zvýší daň z piva. Místní, a zejména studenti, proto vpochodovali dovnitř pevnosti a uzamkli se. Po několika hodinách byli ovšem vyhnáni ven,“ říká Nick a na důkaz nám ukazuje dobovou fotografii. „Od té doby se studenti vydávají na hrad každý rok, vždy 16. listopadu a s pivem v ruce. Připomínají tím vládě, aby na jejich pivo nesahala.“

Další příběh se pojí s přilehlým náměstím Sint-Veerleplei. „V minulosti to bylo náměstí smrti. Právě tady se totiž od středověku vykonávaly popravy,“ říká průvodce. „Dnes je to ovšem náměstí života,“ dozvídáme se. Od roku 2011 tu najdete speciální lampy. „Jsou spojeny se všemi porodnicemi v Gentu. Když se narodí dítě, může rodič v porodnici zmáčknout tlačítko a lampy na tomto náměstí zablikají,“ říká náš doprovod. „Opravdu to funguje, sám už jsem tlačítko třikrát zmáčkl,“ dodává s úsměvem.

Pokračujeme do katedrály svatého Bavona, která svoji současnou podobu získala v polovině 16. století. Zde si prohlížíme slavné umělecké dílo, Gentský oltář, od středověkého vlámského mistra Jana van Eycka. Oltář vždy přitahoval nejen milovníky umění, ale také nenasytné válečníky. „Napoleon ho nechal převézt do Francie, nacisté ho zase schovali do rakouského solného dolu, spolu s dalšími uměleckými předměty,“ vypráví průvodce.

Tento důl chtěl na konci druhé světové války nacista August Eigruber dokonce vyhodit do povětří. K tomu však naštěstí nedošlo. Kdo tomu zabránil, zda místní velitel dolu, horníci nebo američtí vojáci, to lidé dodnes řeší v nejrůznějších legendách. Každopádně téma zaujalo i hollywoodského herce a filmaře George Clooneyho, který v roce 2014 natočil film Památkáři. V něm se pátrá po nacisty ukradeném umění a Gentský oltář si tu „zahrál“ významnou roli, tedy pochopitelně jeho kopie.

Prohlížíme si Gentský oltář, který je z větší části nově restaurovaný. Laik ani nepozná, že jeden z jeho panelů s názvem Spravedliví soudci je ve skutečnosti novodobá kopie vytvořená až ve 20. století. V roce 1934 totiž byly z oltáře odcizeny hned dva panely. Zloděj při vyjednávání jako „projev dobré vůle“ jeden panel vrátil, ten druhý si však ponechal.

Tím zlodějem byl nejspíše Arsene Goedertier, který se na smrtelné posteli k loupeži sám přiznal svému právníkovi. Sdělil mu také, že klíč k uloupenému dílu se nachází v šuplíku jeho stolu. Tam se našla zpráva, že Spravedliví soudci „jsou na místě, kde je nikdo nemůže vyzvednout, aniž by si toho veřejnost nevšimla“. Do dnešního dne se však tato část oltáře nenašla…

Z katedrály míříme na další místní magnet, do přístavu. „V létě je obsypán studenty, kterých v Gentu žije mnoho,“ říká Nick. Teď v zimě se však můžeme v klidu kochat řekou Leie a starobylými budovami okolo. I když starobylými… „Nejspíš vás zklamu, ale většina těchto staveb vznikla docela nedávno,“ překvapuje nás průvodce.

„Most svatého Mikuláše, pošta i další domy v přístavu působí historicky, ale postaveny byly až na začátku 20. století,“ říká Nick. V roce 1913 se totiž v Gentu konala Světová výstava a vláda kvůli tomu upravila značnou část města. Vznikla také řada nových, ovšem starobyle působících staveb.

„Nejstarší je v přístavu budova, která je nejméně zdobená. Dříve to byl sklad obilí,“ pokračuje náš doprovod. „Všimněte si, že se tato stavba mírně naklání dopředu. Když se totiž zboží vyložilo z lodě, muselo se často přemístit do vyššího patra. S nakloněnou budovou to bylo snazší, protože zboží cestou nahoru nenaráželo do zdi,“ vysvětluje. Následně směřuje naši pozornost na další stavbu, také skutečně historickou, kde nás na první pohled zaujmou dvě zlaté labutě.

„Labuť je symbolem lásky. Když se dvě labutě dívají na sebe, vytvoří symbol srdce,“ říká průvodce „Tyto labutě se však dívají opačným směrem,“ dodává s tím, že právě to bylo symbolem nevěstince. „Když připlul námořník do přístavu, potřeboval se rychle zorientovat a často vyrážel za ženami. Díky těmto labutím hned věděl, kam má jít,“ uzavírá Nick. Bez zajímavosti jistě není, že v místech bývalého nevěstince je dnes jeden z nejluxusnějších hotelů ve městě.

Na prohlídce nemůžeme minout ani řadu obchodů s hranolky, které vznikly právě v Belgii. „Po celém světě se jim říká francouzské smažené hranolky, anglicky french fries. A přitom vznikly v Belgii,“ rozčiluje se Nick naoko. Poté už vysvětluje, jak k tomu došlo. „Když během první světové války procházeli Američané Belgií, viděli, že místní jedí smažené hranolky. A protože ti lidé mluvili francouzsky, začali tomuto jídlu říkat jednoduše francouzské hranolky. A tak už to zůstalo.“

Kdo je spíše na sladké, toho zaujmou pro změnu belgické pralinky. „Ty vznikly v jedné lékárně v Bruselu. Tamní lékárník Jean Neuhaus začal obalovat hořké léky v čokoládě, aby se dětem i dospělým lépe polykaly.“ Zájem však začal být i o samotnou čokoládu, a tak lékárník jednoduše vyměnil lék za sladkou náplň – a belgická pralinka byla na světě.

Na závěr se opět vracíme k představě onoho středověkého Manhattanu. Tentokrát si ovšem prohlížíme monument moderní doby, 20metrový ocelový sloup, který na náměstí Korenmarkt v roce 2017 vztyčila umělkyně Ann Veronica Janssens. Průvodce má na něj vyhraněný názor. „Většina turistů se před sloupem ani nezastaví. Myslí si, že je součástí nějaké větší stavby, která teprve vzniká,“ říká přesvědčeně.

V naší výpravě jsou ovšem i milovníci moderního umění a těm se netradiční dílo líbí. Člověk se jen musí dobře postavit. Kdo si stoupne přímo před sloup a zadívá se nahoru, spatří odraz města stoupající až do nebe. V Gentu si tak přijde na své milovník středověku i moderny.