V cizině pozor na komáry, varuje odborník

V Motole leží pacientka s horečkou dengue. Letos si tuto nemoc dovezlo z exotických destinací přes dvacet Čechů. Jak závažná je tato choroba?

Spolu s malárií je to jedna z nejčastějších importovaných tropických horečnatých nákaz. Jedná se o virové onemocnění, které probíhá relativně mírně. Komplikovaný průběh sice může také nastat, ale u cestovatelů se s ním většinou nesetkáváme. Těžké průběhy jsou typičtější pro děti a pro populaci, která žije v endemických oblastech, tedy v tropech, a s infekcí se setká opakovaně. U nich je riziko komplikací výrazně vyšší než u turistů a cestovatelů.

Jak člověk takovou nákazu chytne a jak probíhá?

K nákaze dochází poštípáním infikovanými komáry, konkrétně druhu Aedes, kteří žijí v tropických oblastech, avšak někteří z nich se vyskytují i na jihu Evropy. U nás se významněji nevyskytují, tedy pravděpodobnost, že by se tady někdo nakazil, reálně neexistuje. Přenos z člověka na člověka rovněž prakticky není možný.

Horečka dengue má krátkou inkubační dobu: jeden, maximálně dva týdny. Projevuje se horečkou, bolestí za očima, hlavy, svalů, někdy i kloubů. Zároveň se může vyskytnout drobnoskvrnitá vyrážka, případně zarudnutí dolních končetin s bílými fleky, to je pro dengue hodně typické. Pacienti často udávají, že je svědí kůže nebo že mají kovovou pachuť v ústech. Nemoc trvá většinou pět až sedm dní, je potřeba monitorovat základní parametry krevního obrazu, případně i biochemické nálezy.

Musela vůbec ta pacientka být hospitalizována?

Záleží na tom, jak se pacienti cítí a jaké mají laboratorní nálezy. Onemocnění může mít komplikovaný průběh, byť je u cestovatelů poměrně vzácný. Mohou mít například krvácivé projevy, nedostatek krevních destiček nebo nízký krevní tlak, a to je už důvod k hospitalizaci. Mnoho pacientů ale tuto nemoc zvládne ambulantně.

Dá se na horečku dengue zemřít?

Dá. Celosvětově máme asi 400 milionů onemocnění ročně, z toho sto milionů proběhne symptomaticky, tedy že pacienti mají příznaky. Přibližně kolem 20 tisíc lidí nákaze ročně podlehne, typicky děti v endemických oblastech.

Češka chytila horečku dengue na Maledivách, oblíbené turistické destinaci. Kde všude se dá tahle nemoc chytit?

Celá jižní a jihovýchodní Asie i Oceánie jsou oblasti s velkou mírou výskytu. Nakazit se můžeme i v Latinské Americe, poměrně vzácná je v Africe.

Říká se, že vlivem klimatických změn se komáři z tropických zemí, kteří přenášejí nemoci, přesouvají k Evropě. Existuje riziko, že se tyto nákazy dostanou i k nám?

Do Evropy potenciálně ano. Před sto lety byla velká epidemie horečky dengue v Řecku. Epidemie podobné nemoci chikungunya a dengue se vyskytly i v jižní Francii a v Itálii. Komáři, kteří jsou příbuzní hlavním přenašečům této nemoci a vyskytují se v Evropě, jsou velmi pozorně monitorováni, stejně tak jsou sledovány tyto typy viróz. Běžná opatření by výskytu rozsáhlé epidemie zabránila.

Proti horečce dengue existuje vakcína. Doporučil byste před odjezdem do exotických krajů očkování?

Tato vakcína je docela novinka. Její nevýhodou je vysoká cena, skoro 4000 korun za jednu dávku, a potřeba jsou dávky dvě. Další problém je, že druhá dávka se aplikuje až za tři měsíce po první. Pokud někdo za měsíc jede do oblasti s výskytem dengue, není to optimální. Proto je důležité, aby se cestovatelé bránili před poštípáním komáry, což je i prevence malárie a jiných viróz. Očkování proti dengue bych především doporučil osobám, které jezdí do tropů opakovaně a pobývají tam dlouhodobě.

Jaké jiné nemoci mohou na turisty v cizině čekat?

Nejčastější jsou běžné kosmopolitní infekce: průjmová onemocnění, respirační infekce a podobně. Nejčastější infekcí u cestovatelů, které lze předcházet očkováním, je chřipka. Z tropických nemocí je pro nás nejvýznamnější malárie. Je relativně častá a zároveň potenciálně život ohrožující. Na malárii se dá snadno umřít, ale Češi si to příliš neuvědomují. Pak tu jsou další arbovirózy jako chikungunya nebo Zika, vzácně se setkáváme i s břišním tyfem.

Počty Čechů nakažených malárií letos oproti jiným rokům stouply, když nepočítáme období covidu, kdy se necestovalo. Letos už jich bylo šestnáct. Co se stalo?

Především se víc cestuje, a to i do rizikových destinací. Z hlediska malárie je nejrizikovější subsaharská Afrika. Takovým místem, kam Češi často jezdí, je třeba Zanzibar. Ten je z hlediska malárie problematický a Češi si to příliš neuvědomují.

Co Egypt, Tunisko či Maroko?

V severní Africe turisty typicky postihují akutní průjmová onemocnění. V Egyptě byla nedávno také hlášena epidemie dengue, ale jde o výjimečnou situaci. S malárií se tam nesetkáváme, ani s ostatními tropickými arbovirózami.

Jaké má malárie příznaky?

Horečky, bolesti hlavy, často jen tyto příznaky. Průšvih je, když se někdy přidají další nespecifické symptomy, třeba průjem a bolesti břicha. Potenciálně hrozí, že si člověk neuvědomí, že může mít malárii. Řekne si, že má asi horečnatý průjem, a nevyhledá lékaře. Hrozí, že zůstane doma zbytečně dlouho, a když se pak dostane do nemocnice, může být ohrožen na životě.

Na čase opravdu hodně záleží, jde opravdu o dny. Jakmile člověk po návratu z tropů dostane horečku, měl by okamžitě vyhledat specializovaného lékaře. Máme rychlotest na malárii i na dengue, jsme během deseti až patnácti minut schopni je diagnostikovat.

Jsou nemoci, na které by si měl dát člověk pozor v Chorvatsku?

Chorvatsko není až tak rizikové, ale mohou se tam vyskytnout nákazy, které nejsou pro ČR typické. Například fleboviry, které přenášejí malí komárci. Infekce těmito viry se projevuje podobně jako klíšťová meningoencefalitida. Je to většinou mírně probíhající onemocnění, které se ale může zvrtnout v zánět mozkových blan. Je tedy dobré nenechat se v Chorvatsku poštípat komáry.

Můžeme se tam setkat i s viscerální leishmaniózou. To je poměrně vzácné onemocnění, ale každý rok se u nás jednotky případů objeví. Má hodně dlouhou inkubační dobu, projeví se až za několik měsíců, a postihuje kostní dřeň, játra či slezinu. U pacienta se projeví horečkou a poruchou krvetvorby a může být závažná.

I toto onemocnění přenáší drobní komáři, na které si je potřeba ve Středozemí dát pozor. V Česku bereme komáry jako obtížný hmyz, který vlastně nic nedělá. Ale jakmile jedeme dál na jih, případně do subtropů a tropů, je opravdu dobré se proti poštípání komáry bránit.

V některých zemích se dá vzácně chytit i vzteklina, která v Česku vymizela. Kde hrozí?

Česko má skutečně veliké štěstí, že je už nějaký čas zemí úplně bez vztekliny. Určitou výjimku tvoří netopýři a oblasti na hranicích se Slovenskem a Polskem. Máme výhodu, protože když mě pokouše pes v Praze, vím, že budu řešit maximálně tetanus či možnou bakteriální infekci v ráně, ale vůbec ne vzteklinu. Zatímco když mě pokouše pes v Egyptě a nebude mít veterinární vyšetření, tak musím k tomu zranění vždy přistupovat tak, jako by měl vzteklinu.

Pacient musí dostat sérum a pět dávek vakcíny. V některých zemích je právě sérum špatně dostupné a velmi finančně náročné. Viděl jsem účtenku z Thajska a sérum spolu s třemi dávkami vakcíny vyšlo asi na 60 tisíc. Důvod, proč to děláme, je ten, že každý, kdo se nakazí vzteklinou, zemře. Bez výjimky. Proto děláme vše, abychom člověka ochránili, i když je malá pravděpodobnost, že to zvíře vzteklinu má.

Ideální je nechat se očkovat proti vzteklině ještě před cestou a výhoda je, že vakcína už má jen dvoudávkové schéma, dřív se dávaly dávky tři. Je to jednodušší a finančně výhodnější.

Už se nemusí píchat do břicha jako dřív?

To byly staré sovětské vakcíny, které už jsou naštěstí pryč. Ty měly i určité nežádoucí účinky, současná vakcína je opravdu velmi dobře tolerovatelná. Očkování proti vzteklině je jedno z nejvíc efektivních očkování, co se ceny týče. Riziko, že vás během čtyřtýdenního pobytu kousne pes, škrábne kočka nebo opice, je půl až jedno procento. Kdežto riziko, že dostanete například japonskou encefalitidu nebo jinou nemoc, proti které taky očkujeme, je výrazně nižší.

Kdy by se člověk měl nechat očkovat proti vzteklině?

Cestovatelům, kteří jezdí do oblastí, kde se vzteklina vyskytuje, očkování doporučujeme, pokud jedou na delší dobu, řekněme tří a více týdnů, nebo pokud tam cestují opakovaně. Když víme, že se člověk letos chystá do Thajska, příští rok do Egypta a další do Turecka nebo na Zanzibar, tam se vakcína vyplatí. Jedna dávka stojí zhruba 1300 korun, přeočkování se doporučuje za jeden až tři roky, v minulosti jsme přeočkovávali každých pět let.

Představte si situaci, že vás pokouše opice nebo pes někde na Bali, zajistit odpovídající lékařskou péči může být obtížné a může to velmi zkomplikovat celý pobyt. Když dojde k rizikovému poranění od zvířete, nelze vyčkat na návrat do Prahy, je potřeba to řešit okamžitě, ten den.

Měli by si cestovatelé dát pozor i na choroby, které přenášejí opice?

V jihovýchodní Asii nás trápí opičí herpesviry. Pokud třeba dojde v Indonésii k poranění od opice, musíme zkontrolovat platnost očkování na tetanus a aplikovat sérum na vzteklinu, ale také řešit možnou nákazu těmito opičími viry. Ty se projevují jako těžký zápal mozku a mozkových blan, který může být smrtelný. Problém je, že proti pokousání opicí se člověk někdy těžko brání. V Česku se naštěstí žádné případy nevyskytly, stejně jako se zatím nestalo, že by si Čech přivezl ze zahraničí vzteklinu.