Článek
Nemocnice pod Budínským hradem se následně změnila na sklad civilní obrany a před třemi lety v ní nadšenci vybudovali muzeum. „Dobové zařízení nemocnice jsme nemuseli shánět. Vše se zachovalo v relativně dobrém stavu,“ řekl Právu ředitel muzea Gábor Tatai.
Na návštěvníka působí podzemní prostory poněkud stísněně. „Nad námi je 12 až 15 metrů skály, která nemocnici dobře chránila před výbuchy. V průběhu tříměsíční bitvy o Budapešť byly všechny nemocnice ve městě srovnány se zemí. Podzemní nemocnice byla jediná, která se dokázala jakž-takž postarat o raněné,“ dodává ředitel.
„Na této posteli jsem ležel,“ říká Gyorgy Balogh, který byl zraněný v protikomunistickém povstání v roce 1956
Zařízení nemocnice bylo doplněno voskovými figurínami, které věrně zobrazují, jak to zde vypadalo ve válečném čase. „Nic jsme nepřikrášlovali. Vždyť mladá generace ví o válce velmi málo a pro ně je válka jen součástí počítačových her. V reálu to bylo mnohem strašnější. Každá válka je o utrpení, bolesti a strádání,“ vysvětluje ředitel.
Návštěvníci zde mohou vidět dobový sanitní vůz, operační sál, kde lékaři právě operují pacienta, kolem nich je spousta krvavých obvazů, vedle je pokoj s pacienty, v další místnosti je radiostanice. „Nemocnice byla původně určena pro 200 pacientů. V průběhu bitvy o Budapešť jich tady bylo až tisíc a často leželi přímo na chodbách. Nebyly léky a obvazy z mrtvých se po oprání použily k ošetření nových zraněných,“ líčí děsivou situaci ředitel.
Atmosféru podzemní nemocnice dokreslují figuríny pacientů, lékařů a sestřiček
Při všem tom hororu, co tady návštěvník zažije, je balzámem na duši informace, že ve válečném období působila podzemní nemocnice jako jediná funkční porodnice. Narodilo se tady šest kluků a jedna dívka. „Našim cílem je poukázat na to, že opravdovými hrdiny nejsou ti, co zabíjejí, ale ti, kteří lidi léčí,“ zdůrazňuje na rozloučenou mladý ředitel.
