V Brémách se nadýcháte pohodového ovzduší

Rolandovy oči se zabodávají přímo do velkolepé katedrály svatého Petra se dvěma 98 metrů vysokými věžemi. Pamatují toho nemálo, vždyť městský patron, jinak synovec prvního německého císaře Karla Velikého, přežil nejen několik požárů, ale také zničující nálety za druhé světové války.

Ze slávy hanzovního města na řece Vezeře, jehož koráby vládly obchodu na Baltu i v Severním moři, zbyly nejen poklady a architektonické památky, připomínky tehdejšího bohatství, ale i uvolněná a nenucená atmosféra. A mění Brémy na jedno z „nejsvětovějších“ měst Německa.

To, jakému postavení se kdysi těšily, stvrzuje radnice. Gotickou stavbu z pálených cihel s renesanční fasádou považují mnozí za nejkrásnější v Německu. „Zasedací síň zdobí lustry z modelů lodí, z jejichž miniděl by i dnes bez problémů vyšly výstřely. Hlavní schodiště krášlí lustr z velrybích kostí a secesní komůrka pro tajná zasedání brémských radních se nápadně podobá kajutě obchodního plavidla,“ upozorňuje Jan Rohrbach z brémské turistické a marketinkové agentury.

Mimochodem: další jedinečný poklad se skrývá ve sklepeních. Bremer Ratskeller čili radniční vinný sklep nabízí skvosty i za několik tisíc eur a především možnost výběru z nápojového lístku ze 650 druhů německých vín v 65 tisících lahví. Podtrženo sečteno: právě tady vstoupíte do největší vinotéky s produkcí Made in Germany na světě.

Symbolem Brém, spolu s přibližně 60 kilometrů vzdáleným přístavem Bremerhavenem, nejmenší ze 16 německých spolkových zemí, zůstává čtveřice muzikantů. „Tak pojď s námi do Brém a staň se hudebníkem,“ říká tato svérázná parta – osel, pes, kočka a kohout – v pohádce bratří Grimmů. Bernd Marcks jim v roce 1951 vtiskl bronzovou podobu. Dlouho je hledat nebudete – na Marktplatz za západní roh Staré radnice vás dovedou davy turistů, které si je nechtějí nechat ujít.

Odtud to však není daleko do Schnoorviertel čili Provaznické čtvrti. Spleť křivolakých uliček, rozkošných domků, přesněji řečeno domečků, z 15. a 16. století, seřazených hustě vedle sebe, obchůdků, butiků a restaurací tak trochu připomíná Zlatou uličku na Pražském hradě.

V klikatých uličkách a na miniaturních místech předvádějí svou zručnost malíři, zlatníci, umělečtí kováři a rytci. Malé kavárničky a restaurace rozmazlí i ten nejnáročnější labužnický jazýček. Ne nadarmo „provazníkům“ místní přezdívají Perla Brém. Spíš než v chladném Německu si tu budete připadat jako někde ve Středomoří.

Každý druhý šálek kávy vypitý v Německu pochází z Brém, přesněji řečeno od roku 1827 z Bremerhavenu. V 16. století totiž skončila tři staletí závratného bohatství hanzovní perly. Koryto Vesery se zaneslo natolik, že znemožnilo vplutí obřím lodím. Brémští pak předsunuli nový přístav Bremerhaven až k moři.

„Kafčo“ vystupuje v hlavní roli i v Böttcherstrasse (Bednářské ulici) plné avantgardních expresionistických staveb z červených cihel se štíhlými štíty a vynalézavými ornamenty. Ludwig Roselius, otec kávy bez kofeinu, nechal původní uličku řemeslníků ve dvacátých letech minulého století přestavět ve 110 metrů dlouhou noblesní nákupní a odpočinkovou zónu, kde zní i cinkot zvonkohry umístěné na domu číslo šest. Stačí několikaminutová procházka a do duše se vám vloudí poklid, který z města sálá.