Článek
Po týdenní úmorné práci (24 hodin denně), kdy musel být milíř nejen hlídán, ale také blátem uplácáván a ubíjen (až se zmenšil zhruba o jeden a půl metru), jej lidé v sobotu 10. července slavnostně rozebrali.
„Dřevěné uhlí, které jsme si sami vypálili, si rozdělíme a při grilování použijeme. Ale abych pravdu řekl, tak ještě mi doma leží to z loňského roku. Je mi líto je po tak náročné práci použít. Kamarádi jej ale už vyzkoušeli a byli s jeho kvalitou spokojeni,“ přiznal předseda sdružení Koliba Josef Straka a dodal, že jim jde především o to, aby se v Beskydech nezapomnělo na tradiční řemesla a obyčeje spojené se salašnickým hospodařením.
Za humny je drak
Právě proto se loni rozhodli, že vrátí do hor prastarou výrobu dřevěného uhlí, kterou dnešní lidé znají snad jen z pohádky Za humny je drak. Poprvé tedy zhruba po sto letech postavili milíř loni v Košařiskách na Třinecku.
Gorolé slezští
obývají část Těšínského Slezska, hovoří gorolským nářečím. Další gorolé žijí podél karpatského oblouku také na území Polska, Slovenska, Ukrajiny a Rumunska.
Gorolé neboli horalé byli hlavně pastevci ovcí a tomu zasvětili celý svůj život. Gorolské nářečí vzniklé z polštiny ovlivněné valašskou kolonizací nezaniklo, také nadšenci z Jablunkovska a Třinecka je stále používají.
Kromě pálení dřevěného uhlí si během minulého týdne až do soboty mohli návštěvníci akce v Horní Lomné vyzkoušet i hrnčířství, výrobu vlny, drátování či pálení potaše z dřevěného popela. Nechyběly ani tradiční nápoje a pokrmy – například chleba s domácími škvarky a místní nápoj mieduňka.