V Asii přišli na chuť pivu, které se stalo i turistickým lákadlem

Dokonce i ve všední den večer je v restauracích u „starého trhu“ Lau Pa Sat ve obchodní čtvrti Singapuru – jak popisuje atmosféru zpravodajka BBC Saira Syedová – hodně živo. Část ulice blokují zákazníci vysedávající pod širým nebem nebo nad vařenými kousky masa na špejli. Vyhládlí úředníci, rodiny a turisté se jen hrnou, zatímco kapela vyhrává populární melodie a servírky krouží kolem až s pěti sklenicemi piva v ruce.

„K ostrému jídlu je ledově vychlazené pivo to nejlepší,“ říká Ben, návštěvník z Hongkongu, jehož manželka a děti si pochutnávají na delikatesách přinášených na stůl.

Ben má ještě jeden důvod: „Je to počasí, hrozné vedro.“ V Singapuru bývá v září ve dne kolem 30 stupňů Celsia a večer o tři čtyři stupně méně.

Ačkoli Asie nebývala příliš známá pivem, pije se teď ve stále větším množství, byť ve spotřebě na hlavu stále zaostává za Evropou. Úhrnem však Asie předstihla Evropu a oba americké kontinenty v roce 2007. Loni se zde podle Euromonitoru vypilo 67 miliard litrů piva proti 57 miliardám u amerického protějšku a 51 miliardám v Evropě.

A to není vše. Jestliže rozvinuté trhy jako Evropa, USA a Austrálie stagnují, Euromonitor předvídá, že spotřeba piva (objemem) se v asijsko-pacifickém regionu bude v období 2011 až 2016 každým rokem zvyšovat o 4,8 procenta.

Jedním z důvodů je sílící mladá generace Asie, ale podle expertů také růst prosperity mnoha jejích zemí. „Pivo se výrazně doplňuje se silným ekonomickým růstem,“ podotýká Nirgunan Tiruchelvam, analytik spotřebitelských trendů ze skupiny Standard Chartered.

„Lidé tíhnou k pití piva v období růstu. Tvrdý alkohol naopak pijí vždy, když je doba dobrá i zlá.“ V době Velké krize ve 30. letech minulého století – jak říká – šla spotřeba piva prudce dolů, naopak lihovin se moc nedotkla.

Je to ale Čína, která má hlavně zásluhu na postupu Asie do mezinárodní pivařské ligy. V téměř každé zemi, zdá se, prodej piva při dosažení jisté prosperity prudce vylétne. V Číně se to stalo v 80. a 90. letech. Spojené státy předhonila v roce 2003 a do roku 2016 by mohla krýt až 40 procent světového prodeje piva.

Historicky přitom říše středu tíhla ke kultuře obilných, často velmi silných pálenek. Tradiční byl zejména alkohol baijiu (pajťiou), z toho nejznámějším, byť dnes hodně drahým likérem, je maotai (maotchaj). Podíl piva na celkovém objemu alkoholu se ale z 21 procent v roce 1997 zvýšil do loňska na 51 procent, a to právě na úkor místních, levnějších kořalek.

Snad vůbec první pivovar přinesli v roce 1901 Rusové do severočínského Charbinu. Už dva roky nato se ale do podnikání na zabraném území poloostrova Šan-tung na východním pobřeží pustili Němci.

Ve městě Čching-tao (Qingdao) vybudovali stejnojmenný pivovar, jehož značka Tsingtao – kterou dnes nabízejí i čínské restaurace v Česku – se stala vůbec nejznámějším exportním pivem zpoza Velké zdi.

Specifickou chuť mu dává kvalitní pramenitá voda z blízké hory Lao-šan, považované za jedno z míst zrodu taoistické myšlenkové školy.

Mezinárodní pivní festival, který se v Čching-tau koná od roku 1991, se spojením turistiky, kultury, sportu a karnevalu stal největším festivalem svého druhu v Asii. I Charbin si hýčká své pivní svátky. Spočítat návštěvníky obou akcí – jak už to v případě nejlidnatější země světa bývá – je téměř nemožné.

Podle agentury Nová Čína se při zahájení festivalu v Čching-tau nahrnulo do hodiny na 300 tisíc turistů, kteří vypili 77 tun piva – a vytvořili místní rekord. Jak ale hlásá jedna z brožurek, Číňané nejsou opilci, naopak těmi, kteří se při pití neumějí chovat, ostatní opovrhují. Dejme tomu.

Sinolog Vít Vojta v knize Čínský svět (nakladatelství Pixl-e, 2011) má k čínskému pitnému režimu zajímavou poznámku.

„Zámořské pálenky a koktejly si stále nedobyly místo v čínských srdcích a žaludcích, patří do barů navštěvovaných mezinárodní komunitou, ale příliš se nehodí k čínskému jídlu, a Číňané téměř nikdy nepijí nalačno. Nemají zvyk zapíjet jen tak na sucho uzavření obchodu či se napít v kanceláři. K pití musí mít alespoň studené předkrmy, buráky nebo – když už to jinak nejde – chudí pijáci zakousnou hlavičku česneku.“

Ke státům, jimž se v regionu dávají největší pivařské vyhlídky, patří ovšem Vietnam, Kambodža a Laos: podle Euromonitoru se tam spotřeba tohoto pitiva bude v období 2011–2016 ročně zvyšovat až o devět procent.

Ne každý to však považuje za dobrou věc. Tato část světa totiž nový fenomén často připisuje sílícímu západnímu vlivu.

Singapur, který uvalil na alkohol velmi vysokou „daň z hříchu“, aby odrazoval od nadměrného pití, trestá opilce spatřené na veřejnosti maximální pokutou 1000 dolarů a vězením do jednoho měsíce.

Místní časopis Medical Journal v červenci znepokojeně varoval, že spotřeba alkoholu v zemi se rychle přibližuje USA – v letech 1992 až 2004 se zdvojnásobila. Holdování alkoholu, jak dodal, „přerostlo v mnoha západních zemích už v epidemii“.

Zákazníky v Singapuru to vše, zdá se, nechává v klidu. Jedním novým trendem je nicméně větší sklon k dražším pivům.