V Amsterdamu otevřeli Pchjongjang, první severokorejskou restauraci v Evropě

Během týdne tohle místo obvykle bývá klidné. Takže dostat stůl v nově otevřeném podniku Pyongyang (Pchjongjang) v Amsterdamu nebyl problém, napsal německý list Die Welt.

"Jedna osoba, sedm večer, děkuji vám velice," zněla odpověď v telefonu. Zaměstnanci restaurace byli údajně pečlivě vybráni v hlavním městě Pchjongjangu, po němž je podnik pojmenován. Není ovšem známo, zda do selekce osobně zasahoval zesnulý "drahý vůdce" Kim Čong-il, o němž se ví, že patřil mezi velké gurmány, anebo zda do výběru vložil své buclaté ruce jeho nejmladší syn-následník Kim Čong-un.

Taxikář si není příliš jistý jízdou do čtvrti Osdorp, která je mimo centrum města a daleko od běžných turistických destinací. Ale na předměstí z krabicovitých nových budov není nic zlověstného: domov důchodců, hotel, všechno je to velmi holandské, čisté a upravené.

Jen někteří z místních obyvatel jsou trochu skeptičtí vůči svým korejským sousedům, kteří spáchali kulturní faux-pas v podobě zatažených závěsů. Nikdo tak nemůže vidět, co se děje uvnitř dvoupodlažního "kulturního střediska". A taky sem občas přijíždějí lidé v černých limuzínách, dodávají.

Vlídná žena v tradičním korejském oděvu s širokým úsměvem otevírá po zazvonění dveře a vede návštěvníka do malé jídelny střediska. Smí se tu fotit, říká tónem nepřipouštějícím námitky, ale až po jídle. Obsazené jsou dva další stoly, u jednoho sedí nějací akademici nekorejského původu a u dalšího je muž a žena. Muž prý byl v Severní Koreji, připouští.

Člověk si tu připadá podivně, zaujatě, kvůli kontrastu mezi touhle místností a zprávami západních sdělovacích prostředků ze Severní Koreje o hladovějících lidech a koncentračních táborech, kde jsou vězni mučeni a týráni hladem.

V restauraci stojí přístroj na karaoke a je tu televize vysílající záběry přeslazených krajinek, dělníků mávajících rudými vlajkami, smějících se vojáků, boubelatých dětí, zbrusu nových budov a mohutných soch. Mezi malbami na stěně nechybí pohled na panorama Pchjongjangu.

Jídlo je dobré. Je pochopitelně korejské, devět chodů - různá jídla z hub, kuřecí polévka, tradiční grilované maso a jako dezert rýžové kuličky. Je také krásně naaranžované, ale není nijak odlišné od toho, co člověk dostane v jakékoli jihokorejské restauraci ve velkém německém městě.

Dáma v korejských šatech říká, že nakládané zelí kimči zajišťuje dlouhověkost. Spolu s kolegyněmi je všudypřítomná, zlehka konverzuje, nalévá vodu, odnáší talíře a servíruje další, tedy s výjimkou chvil, kdy baví hosty u karaoke nebo klavíru či předvádí divadelní parodie.

V Evropě prý je už tři roky a bydlí nedaleko. Patří k severokorejské elitě a kdyby zkusila emigrovat, její rodina v KLDR by pocítila následky. Ale podle sousedů jsou stejně všichni zaměstnanci neustále pod dohledem. Kuchaři za sebou mají praxi v severokorejských restauracích, které režim v Pchjongjangu provozuje v hojném počtu v Číně ve snaze získat zahraniční měnu.

V případě nizozemské restaurace ale nejde o devizy, tedy alespoň podle iniciátora tohoto projektu, kterým je Nizozemec Remco van Daal. V kulturním středisku představuje mimo jiné i kulturní galerii se všemi druhy uměleckých děl, v nichž si tak libují diktátoři: obrazy usmívajících se dělníků či samopaly. V jedné místnosti jsou vystaveny Kimovy spisy spolu s plakáty a pohlednicemi. Tyto předměty zatím nejsou na prodej, říká van Daal, "ale to přijde", dodává.

A jak je to s hrozbami, které severokorejská média v posledních dnech vychrlila nejen na adresu jihokorejského prezidenta I Mjong-baka a režimu v Soulu, že je "bezprecedentními prostředky změní během tří nebo čtyř minut na popel"? To se nedozvíte. Protože když se zeptáte servírky, jen se s neproniknutelným výrazem usměje a sklidí ze stolu.